Pierre

To ráno jsme šli na procházku  Pak jsme šli zpátky do bytu, jen tak si hověli.   A já pustil desku s Armstrongem, muzikou která mě čím dál víc dostávala. A bylo mi moc dobře. Asi šlo o propojení toho všeho, jak  hrála muzika, povíval vítr a Dorie mi připadala nádherná. A na jeden letmý motiv jako by vše do sebe perfektně zapadlo. A já se cítil šťastný.  Zvláštní, jak mě ta prostá chvilka  na chvíli velmi zásadním způsobem posunula někam úplně  jinam. Tahle mikro vzpomínka z Woodyho filmu ve Woodyho filmu prostě stála za citování. U Woodyho a Zločinů a poklesků jsem si jakožto klaun a  věčné dítě najednou přišel jako intelektuál, co chce s Woodym diskutovat o filozofických otázkách. Ok, teď si zase příjdu jako naprostý cinefil.:D Woody se tady toho pořádně obul. Kombinuje realitu, sny, filmy a minulost dohromady. Myslím, že se i mnoha dalšími komentářemi táhnou výtky na zmatenost, která z toho plyne. Ano, na první dobrou to možná dělá problém všechno pobrat.  Také jsem našel teorii, že když uvidí hlavní hrdina mrtvého kralíka, pohled na smrt ho přivede k sérii myšlenek a od té doby se celý film odehrává v jeho mysli. Ani tenhle komentář mi nejde napsat moc souvisle a bude to snad ještě větší tok právě probíhajíích myšlenek než obvykle (:D) No, každopádně snový film tohle je určitě a nejen když si to člověk představí jako sen, tak je to ve správné náladě svým způsobem fascinující a tentokrát řekl bych, že i dost úmělečtější než jiné Woodyho filmy. Ale  i tentokrát jsem se pohyboval na vlně, že i když by mi ne třeba vším  úplně sedl a jsem tam i naštval, nakonec se vždycky objevil nějaký úžasně skvělý prvek, který mě dostal do letargie (ostré subjektivní pohledy na davy fanoušků  a žadatelů - skvělý nápad! Rozhovor s mimozenšťany - vida, tak mě konečně někde bavil sci-fi prvek...:D atd., )  Velmi časté jsou sklony si Woodyho  filmy spojovat s ním samým, ale on se dušuje, že si svých fanoušků  naprosto váží a tento film vůbec nemá být o něm. Šlo mu jenom o to zobrazit úspěšného člověka, který i přes to  nemusí být   šťastný. No, povedlo se.  Však mě z úplně celého úplně nejvíc mě zasáhl ten moment citovaný v úvodu.  Člověk může mít všechnu možnou slávu, ale i tak nejradši vzpomíná na  malý nenápadný  radostný  okamžiku života z jednoho  pěkného dne, kdy měl najednou naprostý klid  a všechno mu najednou přišlo skvělé. Jako  by právě v takových chvílich   byl ten  ten pravý smysl života. Co se týče té otázky, o jak velkou jde skutečnost/fikci/mystifakci, tak je je opět zajímavá a dává filmu další rozměr.  Snad jen v těch ženských hrdinách, které tentokrát nehrály žádné Woodyho dvorní dámy jsem se trochu ztrácel. Někteří zde píší, že Vzpomínky na hvězdný prach docenili až později. Doteď si vzpomínám, že takový pocit jsem měl loni u Anne Hallové a byť u Vzpomínek necítím až tak obrovské pochopení jako u jednoduše geniálních Zločinů a poklesků, tak bych si je neměl problém zopakovat velmi brzy a ne až se dostanu do věku hlavního hrdiny a osobní krize (:D). Ta atmosféra byla vážně skvělá, k tomu tradiční skvělý humor a myšlenky. Co se týče úvodní slavné scény s vlaky, není co dodat. Pro mě určitě druhý vrchol. Pokud   byly Zločiny a poklesky jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, tak tahle pasáž je zase možná jedna z nejlepších scén, co  jsem kdy viděl...Aneb někdy se nejde dostat do vytouženého vlaku lidí. Brilantní podobenství. Ale  do vlaku se  pětihvězd se Woody u mě bez problémů už popaté dostane.:-)

Knižní   předloha je teda poznat a asi bude vtipnější. Ostatně, film by mohl více přitlačit na pilu a není obsahově nějak nabitý,   ale dá se to pohodově společně sledovat (je to v podstatě rodinná komedie), má to tempo, dobře to vypadá a Mádlovi tahle komediální poloha sluší a zvládá ji suverénně se skvělou mimkou. Ještě  teda začínám mít slabost  pro skvěle se doplňující manželské duo  Tomicova-Malý. Jedna recenze měla titulek: Konečně slušný český mainstream. A to můžu v podstatě  podepsat.  Hlavní duo jinak mělo i zajímavý byt.:D ♪Plakalo bejby, plakalo vám.

Od svérázné komedie až po konečné znepokojivé psycho. Ale celou dobu skvělá jízda.  Ale byl to vlastně doopravdy konec? Kdy vlastně film skutečně konci? A kolikrát je potřeba zopakovat: ,,Dobrý den?´´:-)? V kině mě možná  pohltila hlavně  taková ta alternativní neotřelá atmosféra okolo, kterou tady vytvořily  i zajímavé záběry v  různých hodně zajímavých izolovaných prostředích,  excelující hlavní herecké trio, originální dialogy a celková nálada. Hrátek  se zvukem si asi všimne každý. Některé  nevyřečené motivy a myšlenky ve mě ale třeba doznívají ještě teď po zhlédnutí. Tohle je prostě velký souboj eg a ukázka toho, kam až může dojít dráždění a  snaha o co největší úměleckou exhibici. Ale  zároveň jsem se i zasmál a i ty přímo vyřčené myšlenky stojí za to. Projev Penelopy Cruiz na tiskové konferenci jsem si chtěl hned přetočit, dát znovu a ideálně zapamatovat.  Vyznění je jinak  nekompromisní, trpké a asi vážně svým způsobem i znepokojivé. Ale já teda můžu říct, že mi tahle podivnůstka sedla, protože to bylo vážně dobré, nikoliv samoúčelné.  Po balzámu na duši Amélii byla po týdnu moje návštěva kina úplně jiného a pro mě neprobádaného, ale i tak se z toho vyklubal druhý velký    kino zážitek po sobě.

Má cenu  dodatečně komentovat takové dlouhodobě oblíbené filmy? Vlastně to moc nedělám. Někdy prostě mám něco rád, patří to ke mně a tečka...Když jsem milovník francouzské komedie, asi má obliba Velkého bazaru nikoho nepřekvapí. Tak to udělejme alespoň jako netypickou poctu . Ono jde o to, že když jsem na prvním stupni objevoval francouzské komedie a viděl jsem Velký bazar poprvé, byl jsem naprosto v tom. S Bažanty  a Michelem Galabru jsem prožíval jejich záchranu živnosti, další  práce, akci v baru, balení prodavaček i taneček v obchodě.  Když film před dvěma lety uvedla Prima max v první vlně covidu po dlouhé době jsem se k němu vrátil. Přicházelo jaro a já byl zase s Bažanty a Michelem  v tom. Dokonce jsem si už nepamatoval celý děj a tak mě to soupeření dost napínalo a závěr překvapil. Koukal jsem se na reprízu loni, i teď letos. A pořád jsem z Bažanty a Michelem v tom...Protože tohle je i přes nelítostný konkurenční boj a podstatnější vážnější stránku hravá  a těžce chytlavá pohodička. Michel Serrault rovněž skvělý.:o

O dvojici filmů Snowborďáci/ Rafťáci jsem už párkrát slyšel, hlavně v souvislosti s oblíbeným promítáním v různých volných školních hodinách, ale mně se prostě až doteď vyhýbaly. Jenom si několikrát během sledování vzpomněl  na aktuálního pana třídního, který před Vánoci litoval,  že musel ve vedlejší tříde po čase vidět právě Snowborďáky a je to děsná chujovina. Sice jsem první díl neviděl a dovolím si předpokládat, že to nebude takový handicap, ale ani ten druhý bych nepopsal jinak. Je to sice  jeden z filmů, kde přemyslím jestli má cenu vůbec hodnotit+komentovat. Nevím jestli je to dáno mou rezignací nebo tím, že chápu, že to není určeno pro velkolepé kritiky a rozbory.  Taky nechci, aby to vypadalo, že  jenom z principu nadávám česke lidové komedii, jak je dneska trochu v kurzu. Ale když už jsme do toho s bráchama šli, čekal jsem právě  alespoň trhlou pohodovou českou blbinku, třeba i s kapkou romantiky,  u které se alespoň trochu pobavím, když má sice dost odpůrců, ale i příznivců. Třeba Probudím se včera,  rovněz s Mádlem mám rád včetně Mádlova výkonu. Tam mě dost baví i to sledování starostí dosívajícího, které mi je samozřejmě blízké.  Tady ale výsledek ale tak nějak nepobavil nikoho z nás tří. O  to více mi přišel ten pokus o cool zběsilou formu (dokonce s občasnou prolomenou obrazovkou) mimo mísu. Jako by chtěl jenom zakrýt, že to vlastně vtipné ani moc není. Je mi líto, ale ani v mém věku mě nějak nedokáže oslovit jenom pouhá série nejprvoplánovějších pubertálních vtipů v celovečerním vydání. To chce aspoň trochu něco víc. Tím víc byl pro mě šok, když jsem zjistil, že tehdejší externí recenze k nakouknutí zde na webu jsou alespoň průměrné a jeden můj velmi  oblíbený uživatel má film dokonce za pěkně 4.hvězdy. Na druhou stranu po zralé jednovteřinové úvaze jsem musel uznat, že věčně pracující a neuvolněný Šteindler a jeho manželka Freimanova jsou i na málem prostoru celkem dobří.  Oldřich Navrátil, který je neustále pronásleduje, kurz z holkama velmi prožívá a dává pořad nějak směšné rozkazy taky poměrně perlí. Tahle trojka hravě válcuje puberťáky, nedej bože to otravné hyperaktivní děcko. U toho Šteindlera je možná trochu smutné, jak mě zaujal svým autorským debutem Vrať se do hrobu, který se taky zabývá pubertální mládeží a v jakých filmech od té skončil, ale ok. Alespoň díky dospělým  hercům to ještě celkem šlo. Na 3.hvězdu to ale  přece jen nevidím a měli jsme si včera s bráchama dát radši klasický Comeback.:o

Opět trocha zapáleného pohledu na svět (chování k malému Maxovi), opět pohled na rozpadající se vztah, opět pohled na jeden souběžně nově vznikající vztah,  opět střet s fyzickou silou, opět střet se silou  slizkou rádoby intelektuální... A opět něco alternativního, aby to měl kdo vyprávět a taky aby měli hrdinové s kým řešit svoje problémy... tentokrát chór. No, prostě opět další film Woodyho Allena. Ale já ten jeho vesmír prostě rád. Ty typické vztahové propletence navíc nechal bublat az do samotného konce, který považuji za naprosto správný, jenom s jednou trošku provokativní výměnou děti navrch.:o  Jo, nakonec zase z toho vylezla další fajn hříčka. Dobrý a Woody je tentokrát vážně nezvykle optimistický. Akorát mám trošku pocit, že umí střílet do diváka i lepšími náboji než rádoby vtipnými názvy erotických filmů. Ok, ono samo polepšení prostitutky mi přišlo na Woodyho málo originální, ale hlavně mi chyběly hlášky. I když Woodyho roztěkaný výkon byl opět stoprocentní, o tom žádná. A dámy Mira Sorvino a Helena Bonham Carter Woodyho skvěle doplnily a Heleně to na rozdíl od Alenky i hodně slušelo. A antická melodie v úvodu+opimistický song na závěr jsou jasným konečným důvodem pro čtvrtou hvězdu.

Film jsem si pustil kvůli Christianovi Clavierovi, kterého hlavně teď staršího v těchto  rolích upjatých puritiánů fakt můžu. Žádná velká očekávání jsem neměl.  Domníval jsem se, že prostě postačí, když to bude taková pohodová oddychovka a trošku si užiju Claviera. Je asi normální, že rodinné dovolené bývají komplikované a  když si odmyslím ty dealery,  zbude mi v rámci formy a záměření ještě celkem ucházející komedie, která občas pobaví (návštěva Clavierových rodičů), občas je trapná (zalití hovny - fekální humor hůře snaším), hodí se třeba na nějaké společné nenáročné sledování (s kámošena/s rodinnou/na letní kino/jako kulisa), ale ani samotného mě neurazila  a Clavier si odehrál svůj standard. Jeho podbízení dětem bylo vtipné.

Vidět film hned po Top Gunu je určitě bonus navíc, ale jinak bych se pobavil i tak. Ono ostatně případné další parodované filmy jsem  vůbec neznal. Americké komerční trháky 80/90.let nemám zrovna nakoukané. Přesto jsme se bráchou vážně skvěle pobavili. Pokud vám ten střelený humor sedne, není už jiná možnost a není cesty zpět, protože tvůrci se naplno odvázali. Není tady moc momentů, kde by nebyl žádný vtip a v takové kanonádě se pár trapnějších výstřelů naprosto ztratí, protože drtivá většina a samotná podstata filmu je stále naprosto žhává. Uffff, to byla jízda. Fakt, velká, velká, jízda.  U Top Gunu jsem se šel po zhlédnutí osprchovat. Co bych mohl udělat po Žhavých výstřelech? Třeba se vydat do Disney Landu.:D

Kdybych to viděl jako nerozkoukaný mladý naivní nadšený divák v éře Vhsek v devadesátkách, jsem z toho asi taky nadšený a snažil jsem se do téhle atmosféry trošku vžít. Nic proti fanouškům nebo těm, co na filmu vyrůstali a chtěli být taky Tomem Cruisem. Je to specifická zkušenost. Z mé strany  ale bohužel nezájem a minutí se obloukem..Ona letecká tématika obecně mě prostě moc nezajímá, takže už jenom rozsáhlé letecké scény bez nadstavby prostě nějak neocením, spíše mi přišly nudné a zmatené. Jediné, co mě ve mě dokázalo  vyvolat emoce bylo truchlení ze ztráty kamaráda a byl jsem rád, že tím film hlavní postavu Maverickiho alespoň trochu polidštil. Protože jinak bylo to neustále chvástání Toma Cruise v první polovině vážně až směšné, a pokud už tohle nebyla parodie, tak si Top Gun vážně o parodii přímo říkal.  Takže si jdu dát sprchu a vzhůru se na Žhavé výstřely.:o

Jedna zdánlivá sebevražda jednoho starého spisovatele, dva záměrně nevýrazní detektivové, jeden záměrně velmi výrazný, jedna dobrosrdečná ošetřovatelka a jedna rodinná plná pitomců, z nichž ten největší pitomec se nakonec ukáže jako viník. Sice film občas letmo najede na nějaká společenská témata a satiričtější tón, ale nakonec jde podle mě ze všeho nejvíce o klasikou detektivku. Nerad bych se chvástal, protože jsem ještě neodhalil podobiznu zoubečkové víly, ale zdejšího viníka jsem ve druhé půlce  odhalil a nebyl tak  překvapivý, to spíše celkové vysvětlení okolností. Ale je to docela stylová detektivka, kterých navíc (minimálně v celovečerní podobě) v současnosti už asi moc není a je osvěžující něco takového v novodobém Holywoodu vidět. Dobře se to sleduje, parkrát jsem se i zasmál a  Daniel Craig jako detektiv  Blanc  fakt válí na sto procent. Je to dost založeno na atmosféře (celého domu apod.). Určite bych si na to dál říct v kině. Škoda, že pokračování pravděpodobné půjde rovnou na streamovací služby. Ale určitě se mu nebráním.  Jen mám malý problém, že jsem na základě reakcí  čekal něco více neotřelého a komediálního, také s větším prostorem pro další podezřelé. Vážně tady někdo psal o novodobé Vraždě na večeři?:D To jsme jinde.:D Ale jinak mě to zabavilo. Pěkná žánrovka s klasickou detektivní atmosférou, závalem dialogů,   i pár odbočkami. Fakt mě to bavilo. Třeba rozhovor Blanca se starou paní domu za doprovodu vážné hudby (já fakt konkrétně nevím, co to je.:D) byl úplně skvělý. Proč je mladí jen přípravou na smutek? Je možné, že se s věkem jen prohlubují city.