Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Pod vodou (2020) 

Poměrně neznámý režisér, jenž má doposud zrežírované dva filmy, mimochodem též z kategorie science fiction, přichází s novinkou, která potěší vyznavače atmosférických hlubinných výprav, ale především fanoušky H.P. Lovecrafta. Děj se rozbíhá od prvních minut, což je velice vděčné k divákům, no zároveň je to hlavní negativum, za které jsem ve finále ubíral procenta. Oním negativem narážím na nedostatečně vykreslené postavy, jelikož tím, že se rychle začalo s akcí, nezbyl prostor pro bližší seznámení s hlavními aktéry a divák, tak, nemá možnost vytvořit si s nikým z nich citové pouto, takže ho úmrtí jakékoliv postavy nijak nezasáhne. Největším lákadlem je samozřejmě, všem známá, Kristen Stewart, která má po dlouhé době sympatickou roli, na kterou se dá dívat. Natočeno je to hezky a zábavně, ale vzhledem k tmavým záběrům se v tom těžko orientuje, takže je potřeba maximálního soustředění a sledování v noci, případně v plně zatmavené místnosti. Obrovský rozpočet, který z toho dělá jedno z nejdražších béček posledních let, je znát hlavně na monstrech a závěrečné poctě, již zmíněného, Lovecrafta, ale značná část padla také na interiéry rozlehlého komplexu základny a skafandry, které patří k nejlepším, jaké je možné ve filmech spatřit. Logiku a popírání fyzikálních zákonů kritizovat nebudu, protože tyto prvky jsou ve sci-fi žánru nevyhnutelnou záležitostí. Underwater má tedy jedinou vadu, a to tu, že má tak krátkou stopáž, ve které nebyl prostor pro více rozhovorů mezi postavami, natož jejich detailnějším představením. Přesto je to vítaný přírůstek do subžánru, který stojí za shlédnutí a pravděpodobně ho nemine letošní top 10.

plakát

Lov (2020) 

The Hunt se, již z traileru, jevil jako hororová verze Hunger Games, což je žánrové spojení, které tu chybělo a ve finále můžeme být rádi, že jsme se ho vůbec dočkali, vzhledem k situaci, která nastala díky slabé mentalitě američanů, kvůli které se premiéra musela odložit. Kontroverzi tu samozřejmě najdeme, protože je tu spoustu narážek na současný zvrácený, chcete-li špatný svět a hlavně se to otevřeně vysmívá trapné korektnosti, na kterou je v posledních letech kladen takový důraz, takže si tvůrci zaslouží velké uznání, že se odvážili jít proti proudu společnosti a udělali si to po svém. Jedinou výtku mám k nastoleným pravidlům, jakými se to řídí. Narážím na úvodní čtvrthodinu, která se nese v duchu ,,vybíjené" a divák přijde o více jak polovinu postav, takže když si myslíte, že vám byla představena hlavní postava a vy si začnete hledat svého oblíbence, tak je do pár vteřin ze hry. Zkrátka to směřuje hned od úvodu k oné vyvolené, kolem které se to má všechno točit, avšak u toho končí můj výčet negativ. Betty Gilpin si tuhle roli užívala, což bylo vidět v každé scéně, kterou si, přesvědčivým hraním, uvěřitelným chováním a hlavně sex-appealem, kradla pro sebe. Ze zbytku obsazení se dá vyzdvihnout akorát Hilary Swank, která tu byla čistě na závěrečný souboj jedna na jednu a nutno podotknout, že i když onen ,,fight" občas popíral fyzikální zákony a postrádal logiku, tak se jedná o nejlepší ženský souboj, minimálně, tohoto desetiletí. K tomu je tu slušně krvavé vraždění a vlastně celé gore je jedna velká slast pro každého fanouška exploitationu. Také nechybí ani propracované zvraty a fungující humor, který z toho, dělá nejzábavnější horor, jaký letos dostaneme a už teď si troufám tvrdit, že The Hunt má jisté místo v letošní topce.

plakát

Neviditelný (2020) 

Leigh Whannell opět prokázal svůj talent, kdy kromě psaní scénáře usedl i na režisérské křeslo a připravil tak, filmovému světu, jeden z nejlepších remaků posledních let. Hlavní představitelka nepatří k nejhezčím, ani nejsympatičtějším herečkám Hollywoodu, díky čemuž se potvrdilo pravidlo, že všechno zlé, je pro něco dobré. Jelikož vás nebude dráždit její sex-appeal, budete se více soustředit na její hraní, a to má ona výborné. Elisabeth je jednou z hlavních postav seriálu The Handmaid's Tale, což je sám o sobě jeden z nejdepresivnějších seriálů historie, takže pro tuhle roli, zoufalé oběti, byla rozhodně logickou volbou. Její ,,obyčejný" vzhled a herecký um se postarali také o pořádnou dávku napětí, protože zoufalství její postavy působilo uvěřitelně. Originál neznám, takže nevím jak moc je příběh podobný, ale mě chytil natolik, abych z něj nespustil oči. Pochválit je potřeba také hudbu, která každé vážnější scéně dodává větší atmosféru. Chybět nemůžou ani překvapivé zvraty, které, nejenže, zásadně mění chod dalšího děje, ale také vysvětlují již viděné. Naopak překvapením je malá porce násilí, která je však vynahrazena fungujícím psychickým nátlakem. Když už, ale, došlo k něčemu akčnímu, tak to bylo slušně krvavé, a proto se dá celkové hodnocení shrnout bez kritiky a strhávání bodů.

plakát

Díra (2019) 

Nejdepresivnější a nejšpinavější film jaký tenhle rok uvidíte je tu a není to zásluha nikoho jiného, než Španělska. V našich končinách vděčíme Netflixu, že má čich na samé skvělé filmy, pro které se nebojí sáhnout i mimo USA. El Hoyo je film o jedné hlavní postavě, jejíž představitel je od pohledu sympaťák, kterému budete v hloubi duše přát ,,happy end" a dvou vedlejších, které nám přibližují fungování plošiny. Bezpochyby je to nejděsivější vězení, jaké kdy bylo přeneseno na filmová plátna, což jste mohli poznat už z traileru a sledování těchto prostor je silně nepříjemné, čili o napětí, či atmosféru není nouze. Pokud bych to měl k něčemu přirovnávat, tak jednoznačně ke Cube, ovšem tohle je podstatně explicitnější a mnohonásobně brutálnější, přičemž gore dává zavzpomínat na ,,New French Extremity" horory, které jsou, bohužel minulostí. Vůbec by nevadilo, kdyby se o nějakých dvacet minut protáhla stopáž a zodpověděli se otázky, které si v průběhu sledování budete klást. Ovšem onen nevysvětlený - otevřený konec je jediná kaňka, na jinak, dokonalém psychologickém hororu a jelikož nevěřím tomu, že letos bude k dostání něco kvalitnějšího, co se explicitní brutality týče, tak přejdu mírné zklamání ze závěrečného vyústění a dávám, alespoň pro zatím, plný počet.

plakát

Vyléčení (2017) 

Přinést, v dnešní době, něco nového do zombie subžánru je prakticky nemožné, přesto se debutujícímu režisérovi povedlo převést na plátno originální počin, který nám ukazuje život po vyléčení. Tohle téma, v podstatě, narazilo na problematiku rasismu, která je, bohužel, i v jednadvacátém století, stále, aktuální, jelikož reakce ,,normálních" lidí na vyléčené, jsou v tomto filmu obdobné, jako v našem světě reakce idiotů, na občany jiné barvy pleti, případně národnosti. Pokud se však budeme bavit čistě o filmu, tak je to podprůměrná záležitost, která vás svým pomalým tempem uspí. Po herecké stránce stojí za zmínku maximálně hollywoodská herečka Ellen Page, jinak je obsazení silně nezajímavé. Atmosféra je absolutně nulová a o napětí nemůže být vůbec řeč. Maskérská práce také nepatří k tomu nejlepšímu, co nám doposud filmový svět nabídl, gore je jedna velká tragédie a samotný příběh nemá žádnou pointu, která by někam směřovala, nedejbože gradovala. - The Cured je tak maximálně sociálním dramatem, které o horor ani zdaleka nezavadilo a kdo nechcete ztratit téměř dvě hodiny drahocenného času, tak od toho dejte ruce pryč, protože se vůbec o nic nepřipravíte.

plakát

Zombieland: Rána jistoty (2019) 

Veleúspěšný Zombieland se, po deseti letech, dočkal svého pokračování a dopadlo to lépe, než mnozí očekávali. Protože jestli byl první díl nejlepší zombie komedie historie, tak vězte, že tohle je ještě o něco lepší, čili můžete začít přepisovat žebříčky. Vrací se celé původní obsazení, které je s přibývajícím věkem lepší a lepší, vyjma Abigail, která tu nevypadá zrovna přitažlivě, ale vzhledem k jejímu ,,screen timu", nás to nemusí trápit. Jakoby si tohoto faktu byly tvůrci vědomi, tak napsali novou postavu, hloupoučkou blondýnku, které propůjčila tvář, talentovaná, Zoey Deutch a při každé její scéně budete chytat záchvaty smíchu. Největší hvězdou samozřejmě zůstává mistr Woody, v jehož podání jsou všechny hlášky dokonalé a rozhodně jich tu není malé množství. Zombie masky jsou to nejlepší, co daný žánr nabízí a navíc jsou, nyní, rozděleni do skupin, podle jejich intelektu, jelikož ani těmto stvořením se evoluce nevyhnula a je to velice vítaná novinka. Příběh je určitě méně zajímavý než v jedničce, navíc je velká část děje ,,road movie" filmem, ale vzhledem k běžné celovečerní stopáži, by to nikomu nemělo dělat problém. - Pokud, tedy, hledáte oddechovou popcornovku, klidně pro celou rodinu, tak oba Zombielandy jsou to pravé.

plakát

The Nightingale (2018) 

Jennifer Kent přichází se svým druhým celovečerním hororem, kdy, k mé radosti, vyměnila strašení za násilí, takže tu máme syrové Rape and Revenge, z tvrdých časů osidlování Austrálie. Příběh nám představuje těžký život původních obyvatel, kteří byli postupně vyhlazováni Angličany, a v neposlední řadě je kladen důraz na kruté zacházení s lidmi, kteří se něčím provinili a byli posláni do trestaneckých táborů, kde muži tvrdě pracovali a ženy dělaly služky vojákům. - Normálně bych, stejně jako spousta dalších uživatelů, kritizoval vzhled hlavní protagonistky, jenže je potřeba si uvědomit, ve které době se nachází děj filmu a hlavně postavení této postavy, která rozhodně nemá diváka vzrušovat svou krásou. Jediný z herců, který mi tu nesedl, je Sam Claflin, což je však důsledek toho, že ho znám ze spousty jiných rolí, kde hrál vždy sympatického klaďase, ale tím neshazuji jeho výkon tady, protože slizkého záporáka zvládl také výborně. Zlomová scéna není natočena nikterak krutě, ale věřím, že pro méně zkušené publikum bude pohoršující, stejně jako zobrazení povýšenosti angličanů, kteří se ničeho neštítili. S tím je spojená i nepříjemná dobová atmosféra, sálající z každé scény. Nemám výhrady ani k logickým prvkům, protože scénář moc děr nemá a postavy se, téměř, vždy chovají racionálně. Za jediná negativa se tak zasloužila nedostatečná porce brutality, která je však v tomto subžánru, hned po psychickém násilí, nejdůležitějším klíčem k úspěchu a když to shrnu v jeden celek, tak je The Nightingale vysoce nadprůměrná žánrovka, která stojí za věnování dvou hodin života.

plakát

Piercing (2018) 

Umělecké drama, které má s hororem společné pramálo, takže pokud nejste cílová skupina, která si libuje v ,,artových" filmech, tak ruce pryč, jinak se v tom úplně ztratíte a nebudete mít tušení, která bije. Já jsem, právě, ten druhý typ diváka, který tahle díla nedokáže pochopit, natož ocenit, takže to budu hodnotit slovy laika, jako každý jiný film. Děj se točí okolo dvou psychicky narušených postav, u kterých můžu, s jistotou, říct, že jsou nejnesympatičtější filmová dvojce, jakou jsem kdy viděl, a že jsem jich viděl dost. Scénář je chytrý i hloupý zároveň, čili záleží na každém jedinci, z jakého pohledu se na to bude dívat. Z počátku, díky náznaku SM praktik, to vypadalo, že by mohli být uspokojeny touhy diváků, kteří si od toho slibovali exploitační horor, jenže ve finále zůstalo jen u těch náznaků, kterých bylo, i tak, minimum a k ničemu, extra, brutálnímu nedošlo. Retro nádech ani hudba, která tomu měla dát správné napětí, mě, bohužel, také neoslovili, takže se cílovce omlouvám, ale já se v tomhle případě nechal zlákat a jakožto fanoušek jednoduchého scénáře a kvalitního gore, tu nemohu najít žádné klady, za které bych mohl dát vyšší hodnocení.

plakát

Little Monsters (2019) 

Little Monsters je příjemná zombie komedie, která bourá, veškerý, zaběhlý stereotyp posledních let a neřídí se žádnou korektností, jakou si, hloupá, veřejnost žádá. Vzhledem k tomu, jak malé děti zde vystupují, tak je pro mne největším překvapením používání vulgárních slov, kterými se ani v nejmenším nešetřilo a rozhodně to nejsou běžná slova, jako ,,fuck." V hororové komedii nemůžeme hledat chyby ve scénáři nebo logice, ale můžeme řádně zhodnotit kvalitu zábavy a vtipných momentů, o které se staral vcelku neznámý, za to sympatický, Alexander England a především, o poznání známější a zde skvěle hláškující, Josh Gad a ti společnými silami dokáží rozesmát i zarytého cynika. Hlavní role připadla Lupitě Nyong'o, která svým hereckým umem předčila své kolegy, ostatně jako v loňském US, kde prokázala, že jí talent nechybí. Stejně jako ve většině hororových komedií, i zde padla velká část rozpočtu na make-up a praktické efekty, takže se můžete těšit na výborné masky a krvavé zabíjení, které je většinou přímo na kameru. - Nakonec strhávám, pouze, několik procent za občasné pomalejší tempo a nepotřebné dialogy, které děj natáhly o dobrých 10 minut. Škoda jen, že to není natočené jako čistý horor, protože při takhle kvalitních maskách zombie, tomu chyběli jen roztrhané děti.

plakát

47 metrů: Mimo klec (2019) 

Pokračování úspěšného, žraločího, survivalu dopadlo dle očekávání, takže se potvrdily moje obavy, že jediná společná věc s ,,prvním dílem" bude název. Určitě se, však, nenechte odradit, zdejšími, udělenými odpady, protože to tak hrozné není, dokážete-li udělat několik ústupků a nebudete-li nad tím nepřemýšlet. Pokud na to, navíc, budete koukat jako na samostatný film, nikoliv sequel, tak by vám z toho mohl vyjít krásný průměr, jako většině místních uživatelů. Ohledně hereček se nedá najít nic pozitivního, vzhledem k tomu, že byly většinou pod vodou, kde předvedli pouze iracionální jednání. Také se nedá rozeznat kdo je kdo, ale to není takový problém, jelikož ani vzhledově není oč stát. O největší zklamání se jednoznačně postarali umělí žraloci, jejichž scény částečně zachraňovala hudba, navozující mírné napětí, hlavně při ,,jump scares" a za příjemnou atmosféru můžeme vděčit krásným podvodním jeskyním, které mohu doporučit jako největší lákadlo tohoto filmu. Scénář je dost hloupý, ostatně jako zúčastněné slečny a debilní závěr rujnuje veškeré kladné dojmy, které jste si z předešlého dění mohli odnést. - Kdo hledá horor s klaustrofobickým zaměřením, žraloky, případně má rád survival subžánr, tak zřejmě zklamaný nebude, protože na jedno shlédnutí je výsledná kvalita přijatelná.