Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Halloween (2018) 

Ohlasy a hodnocení hovoří jasně, nový Halloween propadák není, ale pro mě osobně zůstal Zombie nepřekonán. To jen tak pár slov k porovnání, ale více se ke starším kouskům nevracím a hodnotím to čistě jako samostatný horor. Slashery celkově nejsou mým oblíbeným subžánrem. Většinou se v nich moc nehraje na psychický nátlak nebo fyzické mučení, vrahovi jde vždy jen o jedno, zabít. Mnohdy je to až nuda sledovat, protože je většina hororů s tímto zaměřením jeden jako druhý, ale co dělá Halloween nadprůměrné, je kultovní Michael. Tichá, bezcitná a brutální hora, proti které nemá nikdo šanci a sbírá tak jeden ,,zářez'' za druhým a je jí jedno koho oddělá. Při své ,,zábavě'' nám ukazuje obstojné explicitní gore, kde se nešetřilo krví. Pomalejší ,,kecací'' rozjezd se postupně stupňuje do výborně atmosférických scén a graduje skvělým finále Michaela vs Laurie. Nicméně je to slasher, takže se to neobešlo bez stupidního chování většiny postav, ale na to už jsme si asi všichni zvykli. Halloween tak obstál jak pro fanoušky původních snímků, tak pro nezasvěcené diváky.

plakát

Happy Hunting (2017) 

Zmařený potenciál, jinak bych to nenazval. Po delší době hixploitation, který se klidně mohl řadit k tomu lepšímu v letošním roce. To by ovšem nemohl být tak hloupý scénář a otřesné herecké obsazení. A přitom to byl tak skvělý námět, s ještě lepším prostředí vyschlé pustiny. Ironií je, že nejhorší postava byla ta hlavní.. alkoholik a feťák v jednom, tomu mají diváci fandit? O to horší, že zbylé ,,oběti", které mohli mít více sympatií, zemřeli během deseti minut rukou snipera, takže nedošlo ani na nějaké to kvalitnější gore. Snaha o něj byla, to né že ne, ale v tomto ohledu se projevil malý rozpočet, který se nepodařilo zamaskovat. Pokud v hixploitatin hororu není nikdo, koho byste si oblíbili a přáli mu přežití, nemůže vás to bavit. Já to přetrpěl do konce s nadějí, že bude alespoň kvalitní závěr, jenže jsem se dočkal jen nesmrtelného zfetovaného blázna. Upřímně budu rád, když už o tom nikdy neuslyším. - 2 hodně slabé *.

plakát

Harpoon (2019) 

Slušné překvapení, z málo vídané, Kanady, které se inspirovalo osudem známého námořníka Richarda Parkera. Pro tuzemské diváky neznámý režisér, Rob Grant, zapracoval tento příběh do svého filmu chytře, zábavně a pro hororové fanoušky, především brutálně. Stejně jako v každém filmu s minimem postav, tak i tady je nesmírně důležité aby vám hlavní aktéři sedli, pokud se tak nestane, tak pro vás bude složité tuto klaustrofobicou záležitost sledovat, protože je celý děj postavený čistě na jejich výkonech. Ačkoliv se z počátku jeví děj poměrně nesmyslně, až hloupě, tak se z toho postupně stává velice inteligentně pojatá podívaná, která je prošpikovaná černým humorem a navíc obohacená o vzdělávací vsuvky, kdy nám vypravěč přednáší, jak přežít onu nepříjemnou situaci, kdy zůstanete na moři bez jídla a vody. K tomu jsou nám servírovány výborné praktické gore efekty a když si myslíte, že jste z toho všeho, už tak, v sedmém nebi, tak je na vás, vytasen obrovský zvrat, který se dal jen těžko předvídat a mění podstatu celého předešlého dění. Pochválit musím také úplné zakončení, ze kterého plyne ponaučení, že ne vždycky se vyplatí ignorovat pověry. Ve výsledku tu tak máme skvělý psychologický horor, kde si dal režisér záležet na každém detailu a odvedl kus poctivé práce, která si zaslouží být řádně ohodnocena.

plakát

Haunt (2019) 

V poslední době se slasherům vůbec nedaří, vlastně vyjma nedávného Child's Play nic pořádného nevyšlo, takže je Haunt velice vítaná novinka, která obstála téměř ve všech faktorech. V první řadě je potřeba říct, že se jedná o suverénně nejlepší horor z prostředí ,,Fun/Haunted Houses," kde je na místě srovnávání s loňským Hell Festem, který se však na tento ani trochu nechytá. Tyhle dva, námětově podobné, horory, jsou názorným příkladem toho, co znamená slovo mainstream. Zatímco Hell Fest jel podle zaběhlých žánrových pravidel, jaké známe ze všech slasherů a byl viditelně cílený na teen publikum, které na tyhle PG-13 filmy půjdou vždycky, tak ,,erkové" Haunt se kinům úplně vyhnulo, ačkoliv je to kvalitami úplně jinde. Teď k věci. Je tu překvapivě dobré herecké obsazení, kde nikdo ze zúčastněných necuchá divákovi nervy svým chováním, ale některé jejich řešení situací bylo hloupé. Interiéry strašidelného domu jsou obrovské a kvalitní, nicméně nic z ,,atrakcí" nedokázalo vyděsit. Naopak děsivé jsou masky záporáků, i když je to jen slabý odvar toho, co skrývají pod nimi. Za tenhle nápad, u mě mají, tvůrci velké plus. Finální scéna by měla, vzhledem k průběhu děje, uspokojit většinu diváků. A co se gore týče, tak to nebylo nejhorší, jen ho bylo malé množství. To je také hlavní důvod, proč tomu strhávám jednu hvězdu.

plakát

Havenhurst (2016) 

Někdy stačí opravdu málo, aby horor utkvěl v paměti. Havenhurst není nic, co by si dělalo nároky na nějak převratná čísla, ale srdíčko nejednoho hororového fanouška dokáže zahřát. Především je to skvěle natočené, v krásné budově s dobře vybranou hlavní herečkou, která se chová realisticky a to se v dnešní době oceňuje nejvíc. Záporák je vysoká hora masa s bílou pokožkou, nevypadá tedy moc příjemně. Originální námět o majitelce velikého hotelu, která pronajímá byty a když nějaký nájemník poruší pravidla, její synové se ,,postarají o nápravu". O tom, že je tu velká inspirace hororem ,,See No Evil" není pochyb, ale jelikož miluji tajné místnosti a chodby, je mi absolutně jedno kde to čerpalo, protože tohle byla slast. Gore sice nebylo moc, za to bylo kvalitní. Zarazil mě pouze závěr, protože když ,,detektiv" přišel na to, že jsou mezi stěnami prostory, čekal bych že to bude nějak vyšetřovat, obzvlášť když se tam ztratilo tolik lidí.

plakát

Headgame (2018) 

Mám pocit že by si tohle zasloužilo být nad 50%. Pravda, podobných žánrovek tu bylo nespočetněkrát a ani tohle nepřichází téměř s ničím novým, snad jen zajímavé úvodní minuty.. ale i tak je to průměruhodné. Vždycky je zajímavé sledovat jak lidé změní své chování když jim jde o život. Pořadatelé byli vesměs nezajímaví, což nehraje roli vzhledem k tomu, že hráli vedlejší kolej. Mezi účastníky hry si svého favorita najdete, ale od počátku je jasné, kdo půjde na odstřel jako první a kdo to dotáhne na stupně vítězů. V tomhle ohledu si tvůrci bohužel s nějakým zvratem hlavu příliš nelámali. Samozřejmě potěší kvalitní gore scénky a většinou neokoukané herecké tváře. Konec byl také docela předvídatelný a na můj vkus až zbytečně natahovaný, klidně to mohlo být o závěrečných 10 minut kratší a nic by se nestalo. Svou čtvrtou hvězdu dávám za výbornou hudbu, která doprovázela většinu napínavějších scén.

plakát

Hellboy: Královna krve (2019) 

V první řadě je potřeba napsat, že tenhle Hellboy, v podání výborného Davida, je horor. Ať se to někomu líbí nebo ne, tak to tak prostě, díky faktorům, které zmíním později, je. Tento reboot, od pro mě neznámého režiséra, se povedl na výbornou a já nechápu celosvětovou kritiku a zdejší nízké hodnocení. Ačkoliv je Del Torův Hellboy pro mnohé kultovní a znamenal jednu z největších filmových rolí pro mého oblíbence Rona, tak tomu něco málo chybělo, a to rating R. Ten je tady vymačkaný do poslední kapky, a pro mě to byl vrchol slasti. Všude litry krve, utrhané části těl, stylem, který se jen tak nevidí, hláška za hláškou, skvěle vypadající CGI efekty a ještě lepší maska ,,Baby Jagy,'' která svým vzhledem a pohyby vyvolávala nepříjemné pocity, jako ještě, tenhle rok, žádná jiná hororová postava. Kdo hledá rychle odsýpající děj, kde nebude žádný čas pro nudu, bude spokojený i se scénářem, který je navíc poměrně zajímavě míchnutý o legendu krále Artuše a stále sexy Millu. Mně tu zkrátka nechybělo vůbec nic a po negativních recenzích, je to zatím největší překvapení roku, které má u mě 100%.

plakát

Hell Fest: Park hrůzy (2018) 

Pro zkušenějšího diváka je Hell Fest ničím nepřekvapující průměrný slasher, který se dle mého vůbec neměl dostat do kin, ale pro mainstreamové publikum je to zřejmě dostačující. Jediné co tu dokáže zaujmout jsou výborné kulisy zábavního parku, které občas navodí pocit strachu, ale jinak jsou nevyužity. Herecké obsazení není nejhorší, ale svého favorita vyberete jen stěží. Tvůrci se rozhodli držet klasických slasherových pravidel, takže se postavy chovají dost hloupě. To samé platí o scénáři, kdy se naše partička rozděluje tak, jak se to zrovna hodí vrahovi, a ten pro změnu používá zřejmě teleportovací prostředky. Vraždy jsou absolutně neoriginální, nudné, a hlavně bez krve. Atmosféru a napětí tu nenajdeme vůbec a nebojím se tak říci, že bych to ani mezi horory neřadil. Se zavřenýma očima tomu dávám průměr, ale je tu spousta a spousta novodobých slasherů, které do kina nezavítaly a jsou mnohem lepší než toto.

plakát

Hellraiser: Judgment (2018) 

Jsou dvě hororové série, které jsem doposud neviděl. Tou první je Puppet Master, a tou druhou právě Hellraiser. Nebýt toho, že se snažím sledovat každý nově vydaný horor, zůstalo by to tak i nadále, a tenhle poslední díl ,,zhmotněného pekla'' mi ukázal proč. Ačkoli se mnou jen tak něco nehne a neodvrátím zrak od žádných ,,úchylných zvráceností,'' tak i já mám někde hranici, a na tu jsem narazil právě tady. Protože sledovat tlustýho dědka co žere papír, aby se následně zeblil..ne díky. To se radši podívám na nějaký undergroundový snuff, protože je to vizuálně na stejné úrovni, jen s rozdílem, že tady to nechtělo být úmyslné. Jednou z málo pozitivních věcí je krásná hudba a slušně vypadající masky, kterých se však moc nedočkáme, protože Pinhead má všehovšudy 15 minut prostoru. Jinak se většina děje soustředí na krimi stránku a to je sakra málo. Nezachraňuje to ani gore, protože to bylo na velmi amatérské úrovni. Celkový dojem mám takový, že jsem znechucen a znuděn, a na předchozí díly mě definitivně přešla chuť.

plakát

He's Out There (2018) 

Skromné Home Invasion z krásného lesního prostředí, které disponuje sympatickou herečkou a překvapivě snesitelnými dětskými charaktery. Rozjezd je trochu pomalejší, ale o to víc se postupně stupňuje napětí po příjezdu do osamělého domu uprostřed temných lesů. Má to zajímavý nápad vyprávění, kdy oběti dopředu vědí, co za utrpení je čeká, díky vrahově hravosti a vynalézavosti. Ten má super masku po vzoru Collectora a pozornější divák může jeho identitu vědět už od úvodních minut. Tvůrci vsadili spíše na psychologickou stránku, takže nenajdeme litry krve ani děj postavený na násilí, ale když už k něčemu dojde, tak se na to kouká hezky. Je tu vidět snaha vyvarovat se nelogickému chování, přesto by se pár momentů, které se daly vyřešit lépe, našlo. Výhrady bych měl dvě, přesto tak vážné, že tomu nemůžu dát větší hodnocení. První věcí je zvolený bledý filtr, který dehonestuje prožitek ze sledování a druhá věc je závěr, na kterém se projevila bojácnost tvůrců, kteří neměli odvahu zajít za hranice průměrnosti, a to je nesmírná škoda, protože originalita i potenciál tu byl.