Havenhurst

Hrozne, ale hrozne mdlé a hlavne nedorobené. Snaží sa to byť všetko, ale nie je to nič. Dokonca ani by som to nenazval slasherom, pretože tu absentujú určité prvky charakteristické pre tento hororový subžáner. Autori sa mali radšej zamerať len na pár vecí a toho sa potom držať. Nápad starého hotela mám celkom rád, len treba pritom dbať na to, aby sa ponúknuté vkusné hororové prostredie aj naplno využilo. V opačnom prípade príde iba sklamanie. Síce See No Evil (2006 - podobné prostredie starého hotela) ma tiež bohvieako nepotešil, ale práve preto ma to bavilo viac. Podpriemer. 40/100 (08.04.2017)

Obstojný slasher, ktorého najväčšou prednosťou je hororovo atraktívne prostredie obrovského starého hotela, plného kdejakých tajných miestností, chodieb, skrýší či prepadlísk, v ktorom sa dej odohráva. Vraždy boli tak akurát, hoci by neuškodilo, keby tvorcovia intenzívnejšie pritlačili na pílu, čo sa brutality a krviprelievania týka, záporák mi trochu pripomínal Klarencea z francúzskeho Aux yeux des vivants, aj keď ten naháňal podstatne väčšiu hrôzu než mdlý odľud z Havenhurstu. (22.08.2017)

V mnohom je to úžasné. Megabudova zvonku architektonický skvost, ktorý by som určite chcel niekedy v živote navštíviť (a ideálne bývať aj v tom zámočku na streche) a ústredná zápletka (ktorá naplno vyjde do popredia až vo finále) mrazivá a fakt nepríjemná a strašidelná (viď. napr. The Boy). Problém je v tom, že napriek krátkej minutáži to trošku nudí, ústredná hrdinka nie je nesympatická, ale skôr neviditeľná a celkovo taká nejaká nijaká a vedľajšia linka s dievčatkom nudná. (29.07.2020)

Hororů, v nichž se hrdinové a záporáci nahánějí v mezizdním (je to vůbec slovo?) prostoru v posledních letech přibývá ... a pomalu to přestává být zajímavé. Vybělenej svalnatej vrahoun taky není zrovna věcí neviděnou, takže výron originality v Havenhurstu nečekejte. To u slasherů ale asi ani nejde, že. Režie Andrewa C. Erina (má za sebou evidentně samé nezajímavé a televizní filmy) ničím extra nezaujme, na druhou stranu se mu daří držet relativně obstojnou atmosféru temných hotelových chodeb a nebezpečí skrývajícího se za zdmi. Mezi dvojkou a trojkou. (11.02.2017)

Ale jo, tohle je nakonec docela fajn slasher, co připomene minimálně dva starší příbuzné. Krvavá minulost rozlehlého hotelu a spletitý labyrint jeho tajných chodeb totiž silně evokuje Hooperův Toolbox Murders, albínský vraždící valibuk zase první See No Evil. Havenhurst sice neoplývá brutalitou obou zmíněných bratříčků a příběh je to největší klišé, které sesmolíte během tří minut na záchodě, ale zase si hezky buduje onu stísněnou atmosféru hotelu, v němž váš další a neopatrný krok znamená jistou smrt. Na můj vkus tu těch skrytých chodeb a jiných vymožeností bylo už trochu přehršel, na druhou stranu krátké vystoupení upištěné Danielle Harris, bodycount s číslem 7 a jedna pěkná gore scéna taky není zrovna málo, co řikáte? (10.02.2017)