Faila

V průběhu to bylo fajn, bylo to tajemné, neustále překvapující, zavádějící, celý film se třesete na to, jak „zajímavě“ to dopadne - a ono to nakonec tak děsně zajímavé není. Přesto to má dobrý náběh, atmosféra zajištěná Baleovým nepřekvapivě vynikajícím výkonem a jeho vizáží, z níž šla chvílemi větší hrůza než z děje, zamotaností téměř všeho a víceméně žádnými pořádnými indiciemi, ta se vidí poměrně málo a už díky ní je z tohohle filmu lepší nadprůměr. Jen ten závěr by to chtělo mírně jiný. Jistě, neustále přicházet s něčím novým je těžké a jistě, film může být skvělý i jinými věcmi, na závěru zas tak záležet nemusí, ale ... ono někdy vyjetí z „to už tady párkrát bylo“ kolejí není zas až tak na škodu ...

Mlha přečtená, může se hodnotit (nerada hodnotím filmové adaptace aniž bych znala předlohu) ... Co mě ve filmu původně zarazilo, zůstává pořád - herecké výkony. Snad vyjma jediné postavy jsem nikomu nic nevěřila, výkony všech mi přišly nesmírně přehnané až trapné, což sledování filmu mírně kazilo. Pouze postava „náboženské fanatičky“ byla zahraná dokonale, dokonce na mě její nesnesitelnost působila ve filmu více, než v knize, kde jí nebylo věnováno zas tak moc místa. „Příšerky“ udělané stejně prehistoricky, jak byly popsané a ta dusivě děsivá atmosféra je ve filmu poměrně stejná jako u knihy (velké plus). Co mě ale nejvíce dostalo byl konec, který je v knize úplně jiný - a nutno říct, že je to snad poprvé, co mě King zklamal, neboť filmový konec byl teprve ta správná lahůdková tečka! Změn bylo ve filmovém zpracování více, ale na kvalitě snímku to pranic neubralo, spíše naopak (postupně to začínalo trochu ubírat na kvalitě předlohy, která se najednou nezdá být tak skvěle promyšlená). Po zpětném přečtení se mi nakonec film zalíbil o něco více, ale herecké výkony většiny postav mě ještě teď chodí strašit do snů, takže jej nemůžu ohodnotit lépe.

Nahotu a přílišné řečičky o sexu ve filmech moc nemusím, ale když umělci uvěřím, že mají v jeho díle svůj smysl (ačkoliv jej třeba nejsem schopná najít), beru to v potaz a od filmu mě to neodradí. Navíc Greenway, ačkoliv jsem od něho viděla teprve druhý film, je vážně výtvarný umělec, některé scény vypadaly jako umělecká mistrovská díla. A samozřejmě se mu nedá upřít úžasná fantazie i co se příběhu týče - aspoň mi tenhle příběh přišel originální. Přiznávám, že měl-li tento film nějaké vyšší poslání, nejspíš mi uniklo, ale u tak skvělé podívané to zas až tak nevadí, divácký zážitek si člověk odnese, ať už tenhle film plně pochopí či ne.

Příběh Síddhárty Gauthámy znám jen malinko, takže nejsem schopna říct, co vše z toho, co bylo řečeno v tomto filmu, je pravda a co jsou smyšlenky scenáristů, a proto tento film beru s mírnou rezervou. Přesto si ale myslím, že tu jakési základní hodnoty tibetského náboženství byly předány, poměrně srozumitelně a mile. Navíc zpracování, především těch částí se Síddhártou, bylo po vizuální stránce moc dobré a mnoho ze současných filmů, které se snaží jít po této stránce a které chtějí být „pěkné“ na pohled, by si s ním nezadalo. Příběh rodičů hlavního hrdiny měl možná nastínit kontrast mezi západní a východní filosofií, ovšem jelikož šlo o pouhé „nevěření“ zápaďáků, dal by se z filmu úplně vynechat. To, že buddhistické myšlení ovlivní člověka víc, než by zpočátku čekal, se dá odhadnout i bez toho. Jesseho dětské zaujetí je v rámci příběhu daleko pochopitelnější, přeci jenom se tenhle film točí i kolem něj. Ačkoliv Malý Buddha je nakonec možná trochu o něčem jiném.

Hezké, ale nemohu se zbavit dojmu, že kdyby tohle nebylo o dvou homosexuálech, ale o páru muž a žena, tak by tenhle snímek tak úspěšný nebyl. Nebo je v něm asi něco, co mi ušlo. Dojemný příběh to je, je realistický, dobře zahraný, má skvělé tempo (není moc uspěchaný, všechno se to tak mile převívá), byla k tomu vybraná podmanivá hudba, exteriéry, v nichž se natáčelo, byly úžásné, ale ... to mi nestačí a to něco navíc, co z tohohle snímku udělalo Oscarový a tolik oblíbený film, mi zmizelo kdesi v dáli (věřím, že to "něco" v něm je, jen já to nevidím). Škoda.

Je to milé, allenovské, s pár životními moudry, která vám ale nikdo nenutí a když nechcete, můžete si z tohohle snímku odnést jen dobrý pocit z příjemné podívané. Role Borise Yellnikoffa jakoby byla napsána přímo na tělo samotného Allena, ale Larry David se jí chopil úžasně po svém a vtiskl známému neurotickému cynickému typu novou tvář, která není tak úplně k zahození. Každopádně je fajn sledovat, že tomuto režisérovi (potažmo i scénáristovi) stále nedochází tvůrčí síly.

Romantická komedie obohacená o překvapivě ne tak stupidní akční zápletku.

Justiční omyl -> nevinný člověk jde sedět na 20 let -> hrůza! Manžel v beznadějném stavu, který se nevlastní vinou dostane do situace, z níž není bezpečného úniku a který je najednou rozdrcen přívalem šílených životních situací -> rovněž hrůza! Ačkoliv se zpočátku spíše jen psychologické drama rozvine v něco více akčnějšího, pořád si film zachovává svou uvěřitelnou tvář. Aspoň do zhruba ¾, pak už je těch náhod trochu moc. Za zmínku rozhodně ještě stojí herecké výkony hlavních hrdinů, především Vincent Lindon byl ve své roli brilantní. Ale něco malinko tomuhle snímku chybí.

Podobným realistickým filmům (nebo aspoň těm několika, které jsem viděla) s podobně závažným tématem se daří vybočovat z řady typických komerčních filmů, což je jejich velké plus, jenže se jim nedaří vybočovat ze svých vlastních řad, což je trochu mínus. Ani tenhle film mi nepřišel ničím jiný, výjimečný, nepřinesl nic nového. Zpočátku to ještě šlo, zápletka se rozvíjela a člověk očekával mnohé, jakmile ale dojde na řešení, tyhle filmy se dostanou do podivné slepé uličky, kdy si hrdinové honem musí všechno vyříkávat, zběsile se honit a na poslední chvíli zachraňovat nevinné dámy (obecně vzato!). Nějak mi tam chybělo něco navíc, něco, co by tenhle film šouplo o příčku výš - a já to tam prostě nenašla.

Ačkoliv podobný styl humoru mě většinou nebere, Sacha Baron Cohen se jej dokáže chopit tak, že většina vtípků nevyzní tak trapně až stupidně. Narozdíl od Borata se mu v Brunovi podařilo hladinu úměrnosti příliš nepřesahovat - zatímco v Boratovi byly některé scény vyloženě na vyškrtnutí, u Bruna jste se minimálně pousmáli. A před Cohenovým hereckým výkonem vůbec se dá taky jen smeknout. Jak už pro jeho přesvědčivost či pro jeho schopnost udělat si ze sebe pořádnou srandu. Bruno je prostě trochu jiná komedie určená asi ne pro všechny, ale když vám sedne - budete brečet smíchy. Když ne, může vám asi dost pokazit den.