Belsazar

Hrůza, vřele nedoporučuji.

1* za jednu dobrou hlášku (parafrázuji): Rybičky mám k tomu, abych relaxoval. A jak vy relaxujete v Sovětském svazu? Odpověď: Vodkou.

Nereálný příběh (s nereálně jednajícími hlavouny z NASA) o tom, kterak hrdinný americký kosmonaut udělá cokoliv, jen aby naplnil to, co z Marsu píše své kapitánce (parafrázuji): A až budeš mluvit s mými rodiči, řekni jim, že umírám za něco velkého a krásného. Moc pěkná snůška politicky orientovaných řečiček. Za takovouhle politickou propagandu by se Svaz sovětských socialistických republik stydět nemusel. Jak jsem byl naivní, když jsem doufal, že uvidím něco na způsob Tarkovského Solaris. Marťan je vlastně ještě o něco horší než Most špiónů. A info pro pochybovače: Viděl jsem (a patří k mým TOP) úžasný sovětský film (právě Tarkovského Solaris z roku 1972), kde politika vůbec nebyla. Přesto mohl takový film vzniknout. Dnes je zkrátka jiná doba, dnes je mistrem propagandy náš velký bratr.

Lidsky nedokonalý film, stejně jako postavy. Moc se mi líbila postava pana učitele.

Samuraj, který zmlátí několik jiných samurajů klackem, aniž by vytáhl meč, je dobrý samuraj. A film, který to zobrazuje, může zůstat dobrým filmem, pokud má tu správnou myšlenku a pořádný náboj. A to tenhle film bezesporu má, třebas s drobnými nedostatky. "Budu vás chránit, dokud nezemřu."

To, čemu běžný filmový konzument říká děj, je v tomto případě nepodstatné. Symbolické zrcadlo namířené proti všem. / Martin741: Vy nenávidíte úchylky? To je hezké, škoda jen, že i přes Váš odpor existují.

"Neslyš ho, Dunkane! On zvoní hranu, jež v ráj tě volá nebo v pekel bránu." / Kurosawův Krvavý trůn mne zaujal mnohem víc. Isuzu Jamada má na Lady Macbeth zkrátka větší potenciál než Francesca Annis. Navíc Kurosawova verze výrazně lépe a detailněji propracovává psychologii jednotlivých postav (právě třeba Lady Macbeth). Co mne ale zaujalo a potěšilo na mnou shlédnuté verzi tohoto filmu, že byl pro titulky použit překlad Erika Adolfa Saudka, toho si cením velmi. Jinak mne zklamaly čarodějnice i představitel hlavní postavy. Vidět to jako kluk (vždycky jsem Shakespearova Macbetha miloval), možná by se mi to líbilo víc. Neznat Krvavý trůn, tak asi hodnotím lépe. Prostě - zfilmovat Shakespeara a antická dramata je velice těžké. Nečekal bych, že to někdy napíši, ale paradoxně věrnost předloze neznamená nutně kýžený výsledek. / "Krev mi zhusťte, ucpěte vstup a průduch k svědomí."

Nejsem jediný, jak tak čtu ostatní recenze, kdo Hnus srovnává s Lynchovo Mazací hlavou. A v tomto srovnání mi nevychází tento Polanského velmi nepříjemně působící snímek nejlépe. Přesto však musím smeknout, až do zabití pana domácího mi přišlo, že film dělá čest svému jménu. A že popisuje mé nejhorší obavy. Totiž obavy z šílenství. Potom se však film posunul do roviny, ve které jsem ho nechtěl vidět. / Těch několik (velkých) panáků kalvádosu mi nepomohlo film rozdýchat, musel jsem otevřít okno a zhluboka dýchat...

Tolik lidskosti a opravdovosti se v českém filmovém rybníčku moderní doby vidí málokdy. Stále kočka Mihulová - jak je hodná, tak je blbá, až se jí to stane smyslem života. Manžel-debil Polívka, kterého však nakonec (díky Bohu!!) přemohou jeho vlastní city a on povolí, zlá dcera, který vlastně není vůbec zlá... Co mám vytknout? Občas roztřesenou kameru? Nebo snad přejetou žábu? Tohle není žádné citově vydírající béčko, jak jsem se zpočátku bál. Tohle je důkaz, že největší tragédie nás mohou přivést k největšímu štěstí.

Vnitřně cítím, že tenhle prazvláštní snímek musím nechat dozrát. Stále o něm přemýšlím, ani nejsem schopen říci, chápu-li ho, zda se mi líbí, co jsem se dozvěděl, zkrátka jedno velké nevím. Co mi vadilo, tak snobské prostředí plné bohatých pseudointelektuálních celebrit. Co se mi naopak líbilo, tak postava herce (robot Q). Ten si totiž uvědomil krásnou věc. A to ne díky celebritě, on si ji uvědomil díky mladému děvčátku. No a kde jsou děti, tam můj osobní citový dozimetr vždycky zpozorní. Tohle mám rád, je to prosté, jednoduché, všeříkající.