Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 688)

plakát

Kdo se směje teď (2023) 

Tohle je přesně ten typ komedie, u kterého člověk už od prvních minut cítí, že se bude bavit. Fotřík od rodiny žije v nefungujícím manželství, ale jednoho dne jej navštíví ruská mafie s tím, že po něm chce splatit dřívější dluhy. Kdysi v mládí byl totiž v Rusku něco jako legenda s názvem “Machine”, která byla mezi gangy proslulá a která tehdy ukradla něco, co chce mafie nyní zpět. Od začátku slušný a nahláškovaný rozjezd, po kterém se divák těší na další vývoj. Možná trochu ke škodě, že čím víc dál do děje se film dostává, tím se přidává na příběhu, ale dost ubírá na humoru, a tak z toho, co se jeví jako ujetá komedie evokující to nejlepší z Rogena nebo Sandlera, se časem stane spíše “jen” humorná akční zábava, která ale naštěstí i přes tenhle faktor dokáže zabavit a je vlastně celkem dobrá.

plakát

Puppy Love (2023) 

Kdo má rád romaňtárny, pro toho je tohle ten pravý film. A kdo má rád romanťárny a pejsky, pak je to povinnost. Klasická šablonovitá love story s přesnou dějovou kostrou, kterou ale dokonale vyvažuje dávka roztomilosti ve formě fajn psů a sympatické herecké dvojky s dobrou chemií. Nic světoborného a za měsíc už o filmu nevím, ale jako obyčejná cukrárna na večer je film víc než dostačující, pobaví a chytne za srdce. Lucy Hale je top.

plakát

Uprostřed ničeho (2023) 

Survival v kontejneru na moři tady už dlouho nebyl, jestli vůbec někdy. Má v sobě sice klasicky spoustu neuvěřitelných hloupostí a nesmyslů, ale na druhou stranu to nečekaně vyvažuje jindy poměrně dobrá uvěřitelnost situací, chytré nápady a vynálezy a šikovná práce hlavní postavy s obsahem krabic v kontejneru, kdy chytře využívá každé z nich. S touhle “uvěřitelností”, které bych vlastně sežral i kdyby měl film nálepku “podle skutečných událostí”, pak ale (bohužel? bohudík?) přichází i absence nějaké vyhrocenější, napínavější a brutálnější scény jak je tomu v tomhle žánru zvykem. Jak kdyby tady hrdince vše vycházelo až moc snadně a nic ji vyloženě nechtělo zabít.   Průměr, na který se koukat dá, ale asi bych marně hledal jmenovitě důvody, proč na film kouknout, jelikož s sebou prostě nic nového nepřináší…

plakát

Saw X (2023) 

Po tolika letech je to tady a po předchozích snahách o modernizaci a hollywoodské zmainstreamování dvou předešlých dílů je tady ten starý dobrý Saw tak, jak jej známe. Teda možná s tím rozdílem, že ubylo špinavého kamerového filtru a místo skákání z jedné “trap scény” do druhé se X soustředil více na jednu místnost se čtyřmi osobami a kromě kvantity pastí jde spíše po kvalitě a předhazuje nám dost bohatý background všech obětí, takže o divákovu nenávist a satisfakci při jejich umíráních je postaráno. Stejně tak oceňuji první rozjezdovou 45minutovku, která odkrývá motivy Kramera a po které už se jde rovnou na věc a jede se naplno až do finále. Má to nápad, využívá se zde skvěle motiv Mexika, špinavá garáž i revenge ve stylu oko za oko, zub za zub a čím víc se film řítí ke konci, tím víc přidává na tempu. Největším potěšením je ale jednoznačně twist v závěru a doslova dechberoucí otočka, která šokuje jako svině, mění celou hru a po které jsem čuměl s otevřenou hubou. Celou dobu si film totiž jede na už tak dost zábavné vlně a tohle je pak nečekaná rána, která prostě rve koule a vnitřně jsem radostí řval jak malé dítě. Gore i pasti jsou důmyslné, máme zde Jigsawovy nápovědy ve formě jeho slovních metafor, Kramer dostává obrovský prostor na vývoj jeho postavy a kromě Amandy dojde i na mini-cameo Hoffmana, takže si film krásně odškrtne všechny divácké touhy naráz. Celou dobu jsem byl přesvědčen o silné čtyřce, ale za závěr nejde jinak než za plnou. Hororová událost roku a fan-service jako prase. Jo a MÁME POTITULKOVOU SCÉNU!!!

plakát

Stvořitel (2023) 

Už dlouho jsem neviděl tak divácky vděčné a poutavé scifi, které by mě zaujalo a kterému bych odpustil i pár chyb, ale tady konečně jásám a nadšeně prohlašuji, že Stvořitel se povedl! V detailech sice často nedotažený a místy určitě né stoprocentní, ale jako celek mě prostě bavil. Bavil mě vtahující a velmi sympatický vizuál, bavily mě perfektní lokace, barvité prostředí i celý vytvořený svět a bavil mě příběh s celou jeho zápletkou. Akce je dost a ikdyž je menším mínusem absence vyloženě highlight bitvy, tak jsou přestřelky dávkovány ve velké míře, a tudíž jsem se nestíhal nudit. V závěru pak zafungovaly i emoce a dostali jsme i jakési citové zúčtování postav. Výsledek? Určitě ne tak našlapaný trhák, ve který jsme doufali a který bychom si chtěli po nocích pouštět znovu, ale na druhou stranu jistě úplně bezproblémová scifi jízda, která i přes menší detaily, pár uspěchaných scén a místy dost repetetivní recyklace scén útěk-boj-útěk-boj má co nabídnout a která si tu kino návštěvu hádám zaslouží. Fandové SW a režiséra si hvězdičku mohou přihodit, naopak diváci očekávající něco více si jednu zase strhnou. Jednoduchá rovnice.

plakát

Holky bez zábran (2023) 

Nečekaně vcelku sympatická a zábavná teenage ptákovina, která je sice na první pohled nijak nevybočující z klasické high-school šablony o odstrčených holkách, ale o zábavu se víc než dobře starají hlavní postavy, které je prostě sranda sledovat. Banda holek ze střední se cítí utlačovaná fotbalisty a klukama obecně, tak se rozhodnou založit svůj kroužek sebeobrany aka fight club a díky tomu se dostáváme do spousty zábavně vyeskalovaných situací, pomsty fotbalistům a i dojde i na pár absurdit. Pobavily mě postavy všech zúčastněných, kdy každá je celkem ujetá a zapamatovatelná a i stereotypní charaktery fotbalistů říznuté o pár prkotin (scéna „srážky“ autem, ananas v jídelně nebo házení toaleťáků na barák top!) Škoda jen, že v poslední třetině dochází ke klasické příběhové kolizi a od ní už je to spíš jen takový táhlý a předvídavý dojezd s parodickým závěrem, ale předchozí dvě třetiny se vlastně celkem povedly a byl jsem spokojen. Nicméně stále je to JEN neurážející teen komedie na zabití času.

plakát

Bratrstvo neohrožených - Currahee (2001) (epizoda) 

Sladký návrat do dětství a do dob Call of Duty 2, z hlediska kostýmů a exteriérů perfektní, ovšem delší stopáž a úvodní "seznamovačka" je přeci jen trochu divácky ne až tak atraktivní.

plakát

Blue Beetle (2023) 

Že já mám potřebu být až tak patologicky zvídavý a pouštět si každou novinku. Tady jsem se totiž zase okradl o 2 hodiny svého života, a to celkem bolestivě. Blue Beetle je jen další generická DC slátanina, která vznikla, jen aby se něco natočilo. Prostoduchá míchačka všeho už 100x viděného, zrecyklovaného a vyplivnutého na plátno a ani v jedné rovině film nedokáže zaujmout. Postavy jsou nudné, charakter hrdiny bez poutavějšího originu, záporáci nudní a tuctoví a akce bez chuti a nevýrazná. Když si k tomu přidám dvouhodinovou stopáž, vychází mi suma sumárum nemilosrdný, nudící, nevýrazný (pod)průměr, který by kdysi byl vtipem a mávnul jsem nad ním rukou, ale když se tyhle neambiciozní sra*ky točí pořád a pořád dokola, už mě to trochu přestává bavit, a to jsem velký fanoušek tohohle žánru a superhrdinovek... Proč?

plakát

Co děláme v temnotách - Série 5 (2023) (série) 

I pátá série nezklamala, ostatně stejně jako všechny předchozí. Humor si drží vysoký standart, postavy jsou stále úžasné a v celém filmovém poli dokonce jedny z nejlepších, nejikoničtějších a nejvíce přirostlých s mému srdci a největším plusem je fakt, že se tady ani po tolika dílech nápady ani vtípky neopakují, ale naopak seriál originalitou přetéká. Bavil jsem se královsky a tenhle počin je zkrátka klenot.

plakát

Nikdo tě nezachrání (2023) 

No One Will Save You je tak trochu jiná UFO žánrovka, která je hodně svá až alternativní (celý film je téměř bez jediného slova…), ale na druhou stranu se z hlediska vyobrazení vrací do původních kolejí a ukazuje emzáky jako ty divné šedé mužíčky lítající v talířích, což někdo sice kritizuje, ale já naopak oceňuji, jelikož poslední dobou je trendem ukazovat alieny jako co možná nejzvláštnější a nejvíc trendy kreatůry, ale od původní podoby se ustupuje. Díky své osobitosti je pak film celkem zapamatovatelnou a zábavnou jednohubkou, která se dále vymyká tím, že prakticky nonstop jede emzácké naháněčky po baráku a tím, že se zde nemluví, se film šikovně vyvarovává i výplňových míst a prakticky vše, co nám chce říct, nám podává úžasnou formou v podobě neustálého, perfektně šponujícího hudebního podkresu (a ten tady hraje obrovskou roli), emocí hlavní postavy a nebo šikovných hrátek s okolím. Ve výsledku jsem byl v průběhu filmu až nečekaně překvapen, o jak dobrý kousek vlastně jde, a to až do té doby, než všechny mé pozitivní pocity nakonec spláchlo sentimentálně odfláknuté finále, které celou předchozí napínačku říznutou akcí a skvělým vizuálem zruinovalo svým prapodivně natlačeným finálním putování do emočního nitra hrdinky a jejího bolestivého traumatu. (?????) Věčná škoda a promarnění šance vytvořit tady novou UFO áčkovou podívanou, kterých tady bohužel moc nevzniká…