Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 094)

plakát

Můj týden s Marilyn (2011) 

Komorní způsob točení bez komorní atmosféry. Nerozhodnost co chci vlastně natočit a ukázat ve výsledku sklouzavá k povrchní sondě do života sexsymbolu 20. let. Vzhledem k nepřítomnosti zápletky a v podstatě absenci děje je kámenem úrazu právě to, že film nenabízí kompaktní hluboký pohled nebo aspoň právě tu komorní atmosféru, která by tomu dala punc dobrého filmu. Škoda, protože Můj týden s Marylin není špatným filmem, jen se mu těžko odpouští, že mohl být mnohem mnohem lepší a stačilo málo. Takhle si vzpomenete akorát na opravdu precizní herecké výkony skvělé Michelle Williams, Kennetha Branagha, Julie Ormond a Judi Dench. Což vlastně není tak málo, protože kvůli nim stojí za to vidět film především. 60%

plakát

Madisonské mosty (1995) 

Přetěžké rozhodování, kam tenhle film v osobních preferencích vlastně zařadit. Neuvěřitelně dlouhá stopáž (psychicky o dost delší než v reálu) s pomalým tempem vyprávění by mi vůbec nevadila, kdybych měla pocit, že to je ku prospěchu věci. Ale to u Madisonských mostů říct nemůžu, každá scéna je zakončena otázkou - "Nedáš si limonádu? Nedáš si pivo? Nedáš si kafe nebo něco ostřejšího?" To vše přispívá pouze k dojmu, že všechny věci, které se ve filmu dějí se odehrávají v reálném čase včetně mytí nádobí. Cit a chemie je mezi ústřední dvojicí jasně patrná, ale tak kdo by při daném hereckém obsazení čekal opak? Čím dál film jde, tím je lepší a Eastwood věděl co dělá, když oproti knize provedl řadu změn, mimo jiné i "orámování" příběhu dětmi Francesci, jež čtou po její smrti její deníky. Díky tomuto "orámování" má příběh v závěru neskutečný tah na bránu a na vaše emoce, díky čemuž máte tendenci zapomenout na to, že většina filmu při veškeré snaze a úctě zase tak oslnivá nebyla. 65%

plakát

Vicky Cristina Barcelona (2008) 

Penelope Cruz tady po herecké stránce doslova drtí všechny okolo, což je famozní už z toho důvodu, že všichni okolo ní, taktéž hrají výborně. Scarlett sice tady také hraje skvěle, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se do typu téhle role moc nehodí. Opojná atmosféra Barcelony i celé katalánské oblasti čiší z každého záběru, takže máte po skončení filmu téměř nutkání zabookovat letenku směr Pyrenejský poloostrov. 85%

plakát

Kamarád taky rád (2011) 

Podobně rozpolcený dojem z romantické komedie jsem měla naposledy u Zkažené úči s Cameron Diaz. Tam taky byly šikovně nabourávany žánrové stereotypy a na druhé straně nabídnutá žánrová klišé v té nejčistší formě. U tohodle snímku to zamrzí ještě více, protože ten si z nich ještě utahuje, aby v závěru popřel vše na čem do té doby stál. Tak sakra vím, nebo nevím co chci říct? Tyhle polovičaté věci jsou k vzteku. Obzvláště když to většinu času mělo nadhled i svěžest a svižnost. 60%

plakát

Noci v Rodanthe (2008) 

Je špatné když v romantickém melodramatu hraje jen jeden. Tím je v Nocích v Rodanthe Diane Lane. Richard Gere pouze je, sem tam si stoupne před kameru a tím to hasne. Plytké dialogy nezachrání nic. FIlm který si v ničem nezadá s pilcherovkami ani steelovkami, což se vlastně dalo očekávat - sparksovky jsou jejich nepřiznaní příbuzní. 20%

plakát

Sanitka 2 (2013) (seriál) 

Namísto záchranářské akce je to spíše každý s každým a kolikrát. Z této věty nutno vyjmout poslední díl, který byl teda jiné kafe. A ano, kdyby takhle vypadal celý seriál mohlo to být české televizní překvapení roku (i když tuhle pomyslnou cenu by si rozhodně u mě odnesl Cirkus Bukowsky). Nemá cenu moc rozebírat chyby - nesrovnalostí je tam mnoho (nejvíc asi ta dotýkající se nevěrohodnosti stáří postav), uvěřitelných scénaristických charakterů pramálo a navíc zbytečně moc. Řada postav je jak přes kopírák z původní Sanitky, což je nejvíce vidět na psotavě Bartoška (stará Sanitka) a Michal Dlouhý (Sanitka 2). Snad by bylo vhodnější vymyslet si vlastní charaktery. Ale co už. Výsledkem je, že celé Sanitce 2 jsem co se týče vztahů, na kterých staví, nevěřila vlastně vůbec nic. Kamera je zajímavá (byť z amerických seriálů důvěrně známá), až na to že neustále kudrlinky po čase unavují více než oživují. Pochybná je i gradace (v posledním díle všechno, předtím plahočení se, jen aby se naplnila stopáž) a jakási prázdnost vztahových scén, kterým chybí dost často jakýkoliv náboj. 40%

plakát

Maltézský sokol (1941) 

Skutečný šťoura by mohl vytýkat, že se tam půl hodiny nic neděje a pak se během půl minuty odehraje to podstatné, co děj posune dál. Ale to k tomu tak nějak patří. Humphrey Bogart se pro tuhle roli takřka narodil, jeho charisma, které děsí a fascinuje zároveň je přesně to, co do filmu noir přesně pasuje. Noirová atmosféra prvního áčkového filmu daného žánru není ještě tolik mrazivá, ale příjemná taky ne. Rozhodně právem klenot filmové historie. 85%

plakát

Wallander (2008) (seriál) 

A to jsem si vždycky myslela, že na kriminální série nejsem. Ale Wallander mě dostal, stejně jako předloha - kriminálky Henninga Mankella. Jedinečná atmosféra, takhle vypadá seriál (či spíše na sebe navazující televizní filmy), kterému vlastně nic nemůžete vytknout a upřímně ani nechcete. 100%

plakát

Haló, tady Indie (2010) (seriál) 

To je tak, když máte potenciál, ale promrháte ho. Haló, tady Indie potvrdili, že se nedá na obehraných nadnárodních klišé postavit ani jediná kvalitní komediální série. Nejde jen o to, řada plochých loutkovitě napsaných postav, byť se sympatickými herci (ti potenciál měli), nedokáže utáhnout celý seriál. Rozhodně ale solidní průměr. Přese všechny evidentní studiové kulisy se podařilo, zejména díky hercům, vnést do jednotlivých epizod příjemně pohodovou oddechovou atmosféru. 60%

plakát

Návrat do Cold Mountain (2003) 

A pak, že obyčejné příběhy nejdou skvěle zfilmovat a navíc bez patosu. 100%