boni

Kalifornie se vyznačuje nápaditým scénářem a hlavně skvělými hereckými výkony. Brad Pitt předvádí jeden ze svých životních, jeho ztvárnění amerického burana nemělo chybu, Juliette Lewis se do role prostinké nány v područí tyrana hodí skvěle a překvapila mě Michelle Forbes, kterou jsem do té doby nikde nezaznamenal, a která hrála rovněž na nejvyšší úrovni. Silný film.

Jedna z nejodpornějších kreatur zámořského showbyznysu a její show. No jaké to asi může být, ptám se řečnicky?

Fillm, jenž mám zafixovaný pod mnohem příznačnějším názvem Muži v práci, se pro mě postupem času stal v podstatě kultovním. Jedna z těch perel, které většina lidí ani neobjeví, protože někoho odradí starší datum vzniku, někoho zase hodnocení 65%. Ono to jako celek není žádná pecka, ale to pochopitelně kultovní film ani být nemusí. Dočkáme se zde velkého množství skvělých hlášek a neopakovatelně pohodové atmosféry, a když se do toho přidá ještě n**r, co nesnáší policajty, tak máme před sebou opravdu skvělou komedii s typicky osmdesátkovou zápletkou (akorát tedy z roku 1990).

Oproti jedničce výrazně slabší. Jaká škoda, vždyť téma Vánoc skýtalo opravdu hodně možností pro to, aby se mohly matky vyřádit. A my s nimi. Na jedno zhlédnutí ještě ucházející, ale jinak se pozitiva hledají těžko. Kdyby tam byl alespoň trochu sympatičtější herecký ansámbl... nebo... upřímně ani nevím, prostě pár vtipných scén vyvažuje naprostou prázdnotu scénáře, což pochopitelně ani u tak nenáročné zábavy nemůže stačit, a po závěrečném „dojemném“ moralizování jsem měl chuť tu hvězdu dát jen jednu.

Je vidět, že to je česká produkce (s podporou ČT), neboť o Svaté Lucii se nedozvíte skoro nic a 53 minut jen koukáte na domorodce, které už by mělo konečně napadnout taky nabrat směr Evropa a obohatit naši zaostalou civilizaci. Jako přiznejme si to, kdo z nás umí správně otevřít (divné slovo v tomto spojení, ale holt se to používá) kokos?!

To se takhle těšíte na klasický vánoční příběh s tou roztomilou disneyvskou animací starých časů, tedy něco ve stylu Mickeyho vánoční koledy, a dostanete tohle. Alespoň jsem se tedy přesvědčil, že nic spojeného s Waltem a datem vzniku, dotýkajícím se nového milénia nebrat, respektive obloukem se tomu vyhnout. Samozřejmě čest těm výjimkám, jako je například Ledové království.

Italskou kinematografii naprosto zbožňuji, ale převážně jen starých časů. Takže je pro mne velmi příjemné zjištění fakt, že i ta dnešní má co nabídnout, a už se těším na další setkání. Naprostí cizinci jsou brilantní konverzačkou na téma „Jak nám mobily berou právo na soukromí“, jinými slovy jak mi veškeré své soukromí svěřujeme přístroji, do kterého se může s trochou šikovnosti kdokoli podívat, tím pádem i odhalit naše leckdy banální tajemství, která posléze mohou přejít do zprvu nemyslitelných rozměrů. Celkově je to tedy taková snaha o pochopení moderního světa, jenž už se ve snaze o „bezbariérovou komunikaci“ dostal tam, kam to asi v začátcích nikdo nepředpokládal, respektive nechtěl. __ Každopádně to je film zajímavý i z druhé strany věci, a to, že ani ty nejbližší nikdy neznáme vůbec tak dobře, jak si myslíme. A je v podstatě jedno, jestli jde o rodinné příslušníky či "jen" kamarády. Bavil jsem se opravdu od začátku do konce, odpustil jsem tomu pár drobných vad na kráse - hlavně ve scénáři, líbilo se mi prostředí, herecké obsazení, hned jsem dostal chuť na nějaké pochutiny z Apeninského poloostrova, a že jich je, takže není sebemenší důvod nedat plné hodnocení. Nutno říci, že zcela po zásluze. __ Akorát tedy mám jeden poznatek, jenž mi celé sledování trochu znepříjemnil, a to, že moje o italština není bohužel na takové úrovni, abych byl schopen sledovat konverzační film bez titulků, a zároveň všemu rozuměl, takže jsem si k němu našel ty české. Já sice oceňuji, že někdo dělá ve svém volném čase titulky, dělá je bez nároku na jakýkoli honorář a ještě pak musí poslouchat dementní kecy typu těch, které teď vedu já, ale nemůžu si pomoct - když už chce někdo dělat titulky do češtiny, tak by měl znát alespoň její základy, respektive základy pravopisu. Pokud člověk něčím takovým neoplývá, tak snad není takový problém to někomu dát alespoň k letmé korekci, protože pak to opravdu vypadá strašně. Ale na druhou stranu bych si asi neměl tolik stěžovat, neboť se nezřídka stává, že jsou pravopisné chyby i v oficiálních titulcích tuzemské distribuce. A to už je samozřejmě na pováženou více. Možná spíše na přes držku.

Jedno jediné zásadní zjištění - stále to je velmi dobré. Ano, příběh už není veden s takovou nonšalancí jako u jedničky, občas už to přeci jen je trochu nucené, ale stále to člověku dokáže vyloudit úsměv na tváři, což je o Vánocích to nejdůležitější, a tak i přes počáteční pochyby tam ty čtyři hvězdy patří právem.

Ze začátku jsem měl chuť to vypnout, ale když se člověk bez újmy přenese přes trochu opožděného Pepu, dostane se mu velmi zajímavých příběhů dvou Češek - jedné sezónní průvodkyně a sběratelky oliv z vnitrozemí, a druhé "blogerky" z hlavního města Kerkyry, díky které jsem si navíc po letech přečetl Geralda Durrella a jeho vzpomínky na krásná dětská léta strávená na tomto kouzelném ostrově. Protože opravdu kdo na něm nebyl, ten by to měl co nejdříve napravit, tedy alespoň do té doby, než ho jako další (před)cílovou destinaci objeví hordy parazitů... pardón, chudáčků uprchlíků. Leč bohužel celou tu nepopiratelně kvalitní obsahovou stránku sráží afektovaný mentál Tomáš Hanák, jenž tam otravuje celou dobu, a tak i když mi to trhá srdce, Řeckem okouzlené, nemůžu dát více než tři hvězdy.

Průměrná televizní kriminálka s ikonickou „cestou hrůzy“ a dvorním dabérem Sylvestra Stallona v jedné z vedlejších rolí. Jinými slovy projekt, jakých tady dříve vznikalo přehršel, čili zapamatovatelnost zrovna tohoto titulu je krajně nepravděpodobná.