boni

Okázalý film, jenž je v kině neskutečným zážitkem, ale jedním dechem musím dodat, že jen z 99% těží z geniálních písniček kapely Queen, čili nic moc ostatního vám nepřinese. Celé je to jak podle příručky pro tvoření blockbusteru, i když tedy při tomto rozpočtu se to snad ani blockbusterem nazývat nedá, a hlavně jak podle příručky Kterak přilákat do kina co nejvíc lidí. Jinými slovy těm „nepopulárním“ věcem, které ke Queenům neodmyslitelně patří, se tam snaží dát jen minimální prostor, aby to nekazilo celkový až moc pozitivně vyznívající dojem z tohoto filmu. Ano, když přišel koncert Live Aid, a ještě k tomu sedíte v sále se zvukem Dolby Atmos, tak jsem měl co dělat, abych udržel moč a stolici, jak mě to uchvátilo, ale jen kvůli tomu dát pět hvězd? To teda ne, neb ten potenciál byl mnohem větší. Ať už co se týče samotného Mercuryho, tak i kapely. Chyběl mi větší prostor tomu, než se stali světovými hvězdami, chyběl mi pořádný závěr, protože dát tam jednu scénu o tom, jak jde Freddie k doktorovi, a jinak reálně končit koncertem Live Aid je prostě faux pas, neb to nenavodí tu správnou hořkosladkou (pa)chuť, kterou by člověk z brilantního filmu o Queenech měl mít, a kterou jsem právem očekával. O těch více či méně významných odlišnostech oproti skutečnosti radši ani nemluvím. Chybělo mi veřejné oznámení nemoci a rozhodně mi nestačí, že The Show Must Go On dali až na konec titulků. Ale přesto to je opravdu skvělý film, jenž si bezezbytku užije každý, kdo někdy pořádně osolil rádio, ve kterém zrovna teplomet se svým typickým entuziasmes vyzpívával jeden ze svých hitů. __ Pro všechno to, co jsem zmínil výše, mohu s klidným svědomím prohlásit, že film Zrodila se hvězda mne letos zaujal více. Sice se mi ty písničky tam ani moc nelíbily, ale po řemeslné stránce to je naprosto bezchybný film, kde všichni odevzdali 200%. Jo, a Bradley Cooper strčil Romana Málka do kapsy, a to i přesto, že ten zahrál svůj part taktéž na výbornou.

Geniální a smutné, protože takhle s mírnou dávkou nadsázky funguje dnešní svět. __ A ta nadsázka je každým dnem menší a menší.

Kéž by takových kraťasů vznikalo více. Explicitní obžaloba vývoje (degenerace) naší společnosti, kde korektnost (v tomto případě metaforicky vyjádřena nutným přijímáním plurality názoru, jenž je fakticky chybný a logicky vyvratitelný, čili v podstatě normativní systém moderního světa) ve všech směrech dosáhla již maximální možné (ne)únosnosti, a otravuje nám život dnes a denně prakticky kdekoli a kdykoli, pojatá s nadhledem a úsměvem prostupujícím skrze obrazovku až do našich domovů. Takhle má vypadat satira. Nejsmutnější na tom je, že to není žádná přehnaná komedie, ale bohužel (téměř) realita našeho běžného dne. Já už opravdu jen čekám, kdy i takto exaktní věda, jakou matematika je, začne být vykládána přesně v duchu tohoto filmu.

Jakmile pominul wow efekt z první projekce, tak už mi to postupem času tak bezchybné nepřipadalo, až jsem nakonec jednu hvězdu ubral. Ale stále to je skvělý film, to bez debat.

Ač nesnáším Spartu, tak tohle je kult. Dobová výpověď tak pestrá a autentická, že by i Sigmund Freud valil bulvy. A také můj první film, jenž jsem viděl v italštině bez titulků, což je docela paradox, když je to z Česka (Československa).

Oproti skvěle vyvedené pětce, jež se stala s přehledem nejlepším filmem této dosti přeceněné série, bohužel dosti bezkrevné. Chybí tomu výraznější scény, méně předvídatelné zvraty a mohl bych takhle pokračovat donekonečna. Naštěstí je pořád vidět okázalý rozpočet a akční scény jsou natočené s nebývalou nonšalancí. Suma sumárum to je průměr, nic víc, nic míň.

Kdyby tak na pláni... Pardón, ale zarytý slávista prostě nemůže hodnotit jinak, a pokud hodnotí, tak není zarytý slávista.

Jsem asi jediný, komu se nejvíc líbila ta zápletka s Kunešem aka soukromým (v)očkem zámořského střihu (stylu), ale nemůžu si pomoct, sice to bylo příběhově relativně prosté, lépe řečeno byl celý příběh jako dělaný dle pár vět na přebalu knihy s Philem Marlowem, ale ta atmosféra, tak ta byla 101% noirovská. A to já strašně rád. Jinak hlavní dějová linka se stáčí relativně zajímavým - ale nejsem si úplně jist, jestli šťastným - směrem, uvidíme. Kuneš je stále dostatečně sarkastický, několik hlášek mi opět vyloudilo široký úsměv na tváři. Za soukromé očko 4*, za hlavní příběh 2*. Umíme víc, Kuneši, umíme víc. Hlavně tedy příběhová mini odbočka s Pavelkou byla vyloženě impotentní. Ale jinak solidní průměr na začátek, takže doufám, že až se protagonisté zaběhnou v novém prostředí, tak opět přijde ta správná jízda a já se budu těšit na každý nový díl.

Není mi úplně jasné, kde je ta komedie, ale jinak se jedná o více než dobré komorní drama s mnohokráte viděným námětem, avšak relativně originálním pojetím. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdami je vždy snadnější pokud ve filmu hraje Emma Roberts. A jedno překvapení přišlo i se závěrečnými titulky, protože samotného mistra Scorseseho jsem v roli výkonného producenta opravdu nečekal. A to nechci znít jak Karel Gott při udílení Slavíků.

Tento snímek je krásně vystihnut jedním slovem již v popisku, a tím slovem myslím výraz povznášející. Nemusíte mít sebevražedné sklony, ani depku ze svého skutečného života, abyste si ho užili s nebývalou intenzitou, vyzkoušel jsem to na vlastní kůži. Mám vůči obdobným filmům kolikráte výhrady, protože je strašně těžké nesklouznout k patetičnosti, ale to se tady opravdu nestalo, ba právě naopak. Opravdu silný a strašně příjemný zážitek, bavil mě Zach Galifianakis, bavil jako nikde, a tohle je přesně ten typ film, kvůli kterým mám Emmu Roberts jako jednu z nejoblíbenějších hereček, neboť prakticky nikdo nedokáže hrát tak uvolněně a nenuceně. Sám jsem upřímně zvědavý, jestli se postupem času dopracuji k plnému hodnocení, nebo zda budu napodruhé spíše kritický.