Disk

X-Men = Bryan Singer. Platí to už od roku 2000 a platí to stále. Nechtěl bych se dožít budoucnosti vykreslené v tomto filmu.

Zásadní problém tohoto filmu je ten, že nejprve se zrodila idea natočit film v jednom záběru a teprve potom byl podle této idey koncipován scénář, což je cesta do pekel. Celé je to vykonstruované, chybí tomu proklamovaná realističnost a scéna s demonstranty je vysloveně směšná. Nepomáhá tomu ani velké množství postav, jejichž ztvárnění je mnohdy neživotné a jejich představitelé poměrně často přehrávají. Z herců jednoznačně vyčnívá Jiří Kocman. I když v reálu bych si o jeho napsanou postavu neopřel ani kolo, tak ve scéně u lavičky je skvělý a v závěrečné fázi filmu se na něj dá koukat. I když co do obsahu jsou Hany bídné, tak po technické stránce je film skvostný. Za pozornost stojí hlavně výtečná kamera nadějného talentu Martina Žiarana a výborné nasvícení, které nevšedním způsobem utváří atmosféru noční Plzně. Je obrovská škoda, že film selhává v té oblasti, kde mají problémy ostatní české filmy - ve scénáři. 5/10

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech.

Výborný záporák, skvělé tempo, Brosnan opět fajn, pár odkazů potěšilo, nejlepším hudebním motivem jsou melodie Johna Barryho, ale triky jsou nepříliš povedené a Madonnin bondsong příšerný (konkurenci mu dělá ten z Vyhlídky na vraždu od norské skupiny A-HA). A ještě jedna věc. John Cleese je velmi důstojným nástupcem nesmrtelného Desmonda Llewelyna.________EDIT: 2021: Co k tomu dodat... Aneb jak digitální fetišista Lee Tamahori málem zabil celou bondovskou sérii. Výroční bondovka Dnes neumírej má solidní scénář, solidního hlavního záporáka, solidní bondgirls... Ale to provedení... Slušné akční scény ničí absolutně otřesná triková stránka s vrcholem v podobě úplně mimózních digitálních vln, které právem vzbuzují nechtěný chechtot. Jinými slovy pokud někomu vadí viditelná zadní projekce u bondovek s Rogerem Moorem, tak by mě zajímalo, co řekne na Dnes neumírej. Krom toho tu zazní nejhorší bondsong všech dob... od Madonny. Holt se tehdy začalo ve velkém na digitální kameru a nikoho nejspíš moc nezajímalo, jak to bude působit na publikum. Mimochodem točelo se to ve stejnou dobu jako Klony útočí a kameraman byl u obou filmů stejný. Jenže zatímco Klony útočí patří k nejlepším dílům série Hvězdné války, bondovka Dnes neumírej patří suverénně k těm nejhorším, vedle které patří takový závěr snímku Moonraker k trikové špičce. A ještě jedna věc: ve stejném roce se objevil první novodobý snímek s agentem Jasonem Bournem, takže bylo jasné, kterým směrem se agent Jejího Veličenstva musí vydat příště. A o tom zase někdy jindy.

Čas tomuhle snímku bohužel ublížil hodně, nicméně tajné záběry z Východního Berlína a normalizační Prahy (pořízené na 8 mm kameru) mají i dnes velkou dokumentární hodnotu.

Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích.

Kéž by Denise Richards už nikdy nehrála vědkyně a analytičky, v podobných rolích je přesvědčivá asi jako Tara Reid v Alone in the Dark. Jinak jde o příjemnou a tak trochu staromilskou bondovku s loučícím se Q (Desmond Llewelyn po skončení natáčení bohužel zemřel při autonehodě) a přesnou M.___________Napodruhé je to strašná záležitost. Nejslabší bondovka s Piercem Brosnanem. Od slabého bondsongu (to nejhorší teprve přijde) po scénář a naprostý castingový fail v podobě Denise Richards jakožto jaderné fyzičky (!). Vůbec mě to nebavilo, chyběla tomu jakákoli jiskra a nezachránil to ani Robert Carlyle (a to už je co říct). Zdlouhavé, bez života a pobavily mě snad jenom scénky s Q a jeho nástupcem R. Desmond Llewelyn je tu bohužel naposledy, John Cleese je naštěstí důstojným nástupcem.  Jeden svět opravdu nestačí, marnost nad marnost.

Pierce Brosnan si v Zítřku vypůjčuje to nejlepší z Rogera Moorea a Seana Conneryho a tentokrát jsem mu to strašně žral i s navijákem. K tomu Michelle Yeoh a skvělý záporák inspirovaný magnátem Hearstem. Naprostá paráda.

Bezesporu nejlepší marvelovka (na Avengers si dnes vzpomene jen pár geeků). Kapitána Ameriku mám z tohoto universa nejraději, hlásil jsem se k němu už před třemi lety a jsem rád, že tak mohu učinit i teď. Přestože dvojka se odehrává o sedmdesát let později, Kapitánovi to vůbec neublížilo. V konfrontaci s alternativní současností ještě lépe vynikne jeho charakter čestného a upřímného člověka, což ještě více podtrhuje Evansův obličej s naivním kukučem. Vydaření jsou též oba záporáci. Z představitele Winter Soldiera čiší správné tajemno a Robert Redford i ve svém požehnaném věku stále vzbuzuje respekt. Scénář si pohrává s paranoidními thrillery 70. let a klade důraz na vztahy mezi jednotlivými postavami. Pár vtípků a hlášek tu najdete taky, ale naštěstí se tu scénáristé krotí (byť upřímně přiznávám, že bych se bez oněch vtípků v pohodě obešel). Bratři Russoovi se uvedli skvělými akčními scénami, ty jsou velmi intenzivní a hlavně přehledné. Nesmím zapomenout na výtečnou hudbu Henryho Jackmana, který ve filmu ponechal Kapitánův hudební motiv Alana Silvestriho z minulého dílu. Se závěrem nemám nejmenší problém a obě potitulkové scény jsou hodně slušné. Sečteno a podrženo: Kapitán Amerika 2 je nejdospělejší marvelovkou. Velký respekt. (Viděna 2D verze v původním znění s českými titulky.)______Dodatek: Chris Evans tu má silné hot charisma.

Škoda poněkud banálního zakončení a toho, že milostná scéna byla příliš krátká (byť velmi působivá), ale jinak jde o velmi dobrý filmový počin s vynikající kamerou a výtečnými herci. Hlavně Gaspard Ulliel svou krásou a neskutečným charismatem Zbloudilé táhne hodně dopředu. 7/10