Disk

Tohle nikdy nemělo vzniknout.

Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10

Strašně hloupý film s lacinějším vizuálem a la Spartacus: Krev a písek, navíc bohužel s ratingem PG-13, takže na krev a sex zapomeňte. K tomu podprůměrné herecké výkony s ještě horšími replikami a otřesně nasnímanými souboji, které obsahují samé zpomalovačky, jež byly velmi otravné. Na Kellana Lutze se aspoň hezky kouká, ale je to k ničemu, protože ten kluk je herecké poleno a charisma nechytil ani z rychlíku. 4/10

Samostatně obě části vůbec nefungují, je nutno je vidět najednou, hodnocení tedy reflektuje projekci obou částí.

Velkolepý návrat režiséra Olivera Stonea, v jaký jsem po rozpačitě přijatém Wall Street 2 už pomalu ani nedoufal. Divoši jsou mladí, draví a šlapou od začátku do konce, aniž by ani jednou klopýtli. Spisovatel Don Winslow evidentně napsal předlohu Stoneovi na míru a na samotném filmu je znát, že si režisér natáčení jaksepatří užíval. Na první pohled zaujme hlavně postmoderní forma s nespolehlivým vypravěčem (v tomto případě nespolehlivou vypravěčkou) a práce s kamerou, kterou obstaral dvorní Abramsův kameraman Dan Mindel, jenž stál za kamerou u filmu Domino Tonyho Scotta (a na Divoších je jeho přítomnost znát). Velkou radost mi udělalo také herecké obsazení, jež do svých rolí pasuje přesně. Herecké jistoty Benicio Del Toro a Salma Hayek coby nelítostní mexičtí gangsteři vytvářejí individua, před kterými je nutno mít se na pozoru (zvláště před Del Torem). Johna Travoltu nemám nijak v oblibě, ale v Divoších ztvárnil obojakého policistu poměrně solidně, navíc nemá tolik prostoru, takže jeho přítomnost je ve filmu tak akorát. Největší chválu si však zaslouží trojice "klaďasů". Blake Lively jako milenka obou protagonistů je výborná, nicméně jsou to oba pánové, kteří zcela právem zastiňují všechny ostatní. Taylor Kitsch jako válkou ošlehaný Chon je nečekaně příjemným překvapením, role mu sedla perfektně a zjevně se v ní našel. Aaron Taylor-Johnson jako humanitární pracovník Ben je ovšem ještě lepší a znovu dokazuje, že se vyplatí sledovat jeho hereckou kariéru a zde se jevil jako důstojný konkurent pro Jamese McAvoye. Jako celek fungují Divoši famózně a jsem rád, že na Blu-rayi se jim dostalo velmi kvalitní péče._________P.S.: Kitsch i Johnson se v pár záběrech objevují (polo)nazí a rozhodně se za svá pěkná těla nemusejí vůbec stydět.

Svěží, vtipné, herecky vytříbené, geniální. Lars nezklamal a servíruje citlivou studii ženské sexuality. Kdo očekává nějakou skandální senzaci, má smůlu.

Boží soundtrack a precizní režie, toť několik málo důvodů, proč byste Waltera Mittyho měli vidět. Ale jinak mě nový Stillerův režijní počin, ve kterém se Stiller-herec vzdal svého stylizovaného herectví, bohužel minul. Až příliš z toho volá snaha získat nějaké to ocenění.

Dokonalý produkt tzv. ostalgie. Naštěstí to hodně zachraňuje Max Riemelt, který film táhne i přes jeho slabší scénář.

Myslel jsem si, že Život Adele bude jediným letošním queer filmem o skutečném životě, ale jsem rád, že jsem se mýlil. Freier Fall je dalším milým překvapením. Jistě, námět zněl papírově obehraně, ale debutant Stephen Lacant překonal veškerá očekávání a natočil film, který se vzpírá žánrovému uchopení, jaké mívají obdobné snímky. Oba protagonisté Hanno Koffler (Sommersturm) a Max Riemelt (Napola, Die Welle) jsou nádherným párem a jejich společné scény - nejen ty milostné - jsou... nevím, jak to nazvat. Živočišnost se tu potkává s úžasnou chemií a interakcí. Jejich milostnému vztahu lze bez obav věřit. Filmu hodně pomáhá výtečná kamera, režisér se obratně vyhýbá přepjatému patosu a citovému vydírání, což hodně pomohlo k silnému diváckému zážitku. Jen je škoda, že se tento film vyhnul letošním Mezipatrům, určitě by nebyl bez divácké odezvy. 9/10___________Pořád je to výborný snímek, po letech ve mně dokonce dozrává mnohem více než v době své premiéry. Max Riemelt a Hanno Koffler tu předvádějí jedny ze svých životních hereckých výkonů a ta chemie mezi nimi, to překonala snad jen dvojice v dramatu V sedmnácti. Výborné. (15.3.2017)

Luxusní bondovka, možná ještě lepší než legendární Goldfinger a to už je co říct. MI6 v ponorce, Bond v uniformě, exotické Japonsko, pan Tanaka, Karin Dor, Blofeldovy ruce (jsou to ruce Jana Wericha), vrtulník, ninjové, sopka, finále. Je tu všechno, co ke klasické bondovce patří. A nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň, kterou nazpívala Nancy Sinatra. Genialita.