Adasin

Na první pohled tahle animace není úplně můj styl, ale k tomuhle příběhu sedla a na vizuální ztvárnění přeměn vlkochodců se obzvlášť hodila. (Btw. chození a navigace podle pachu mi připomínala seriál Avatar: The Last Airbender, kde se jedno zvíře orientovalo úplně stejně - nedivila bych se, kdyby se tvůrci Vlkochodců inspirovali zrovna tam).  Námět a příběh mi zase dost připomínaly Princeznu Mononoke, ale jsem ráda, že to nebyla vyloženě kopie.   Jsem ráda za každý animák, kde není přehnaný humor sestávající z mlácení a řvaní a který má silný příběh, který si užijí jak děti tak i dospělí. Obě skupiny si tam najdou to svoje a ani jedna nebude při sledování nějak trpět. 9/10

Viděna IMAX verze a v té je to opravdu zážitek, za který i ten prokletý manipulační poplatek v Cinema City za koupi online a horší místa kvůli extrémní obsazenosti IMAXu stály. Jediný co bych asi vytkla, že někdy byl zvuk až moc nahlas, že to nebylo úplně příjemné. Nemyslím ale, že by to byl technický problém, už Nolanův Tenet byl v IMAXu moc nahlas a pak byl moc nahlas i v normálním sále. Takže je to asi problém vyloženě Nolanových filmů a na první návštěvu IMAXu bych radši zvolila jiný film. ---------- Asi je to tím ohlušujícím zážitkem, ale mě film bavil celé tři hodiny, nepamatuju si, že bych nějak nudila, i když většina filmu jsou jen dialogy. Je dost možné, že hodnocení časem snížím, až to uvidím na menším plátně/obrazovce, protože tam už pro mě vyniknou nedostatky, které vidí jiní. Nejvíc mě bavili herci, i v menších rolích jsem objevila dost zajímavých lidí, kteří třeba byli někde jinde, jen jsem si jich doteď nevšimla. Skvělé herecké výkony znamenají i emoce, které mi, podobně jako mnohým dalším chyběly u Tenetu. Možná i díky nim je pro mě Oppenheimer lepším zážitkem než Tenet, který jsem si od kina neměla chuť pustit znova. Oppenheimera určitě ještě někdy uvidím. Zatím 9/10.

Nejdřív jsem na Rod Draka začala koukat z povinnosti, protože svět Písně ledu a ohně patří k mým nejoblíbenějším fiktivním světům. Předlohu jsem teda zatím nestačila přečíst, ale seriál je prý hodně věrnou adaptací, takže na knihu se těším. Seriál někomu může připadat „pomalejší“, protože se tu především mluví, stojí hlavně na interakcích postav a dialozích. Obojí je na vysoké úrovni, takže to v klidu vynahradí méně akce. Akce, když už se objeví, tak je taky udělána dobře, hlavně teda ta s draky. Draci jsou další plus - draky miluju, takže za mě super, s jejich vystupováním v seriálu jsem nadmíru spokojená – je jich hodně a vypadají dobře. Stejně jako u Hry o trůny se povedl casting, skvělí jsou všichni – včetně herců, co hrají Velaryony. Tady je hezky vidět, jak by se to začleňování herců jiné barvy pleti mělo dělat. Nejsou to jen náhodně rozmístění herci jiné barvy pleti (jako třeba v Prstenech moci), ale je to celý rod, kdy ta barva pleti je vlastně i jejich poznávacím znamením a pracuje se s ní i v ději v jisté záležitosti se syny Rhaenyry. Prostě tvůrci tohle tvůrci zvládli na výbornou a navíc jako Velaryony obsadili sympatické a schopné herce. ------- Vytkla bych jistou scénu ze závěru deváté epizody, kdy sice to pak odůvodní, ale stejně mi to přijde takové podivné. Začátek je pak možná pomalý až příliš a celkem i chápu, že to někoho odradí, protože to nejlepší začne přicházet až někdy v půlce série. A moc se mi nelíbí, že tvůrci tu pokračují s trendem příliš tmavých scén, kdy občas ani jas na max nepomůže. Naopak moc nechápu kritiku v podobě toho, že tam bylo moc porodů… ------- 9/10

Největší předností seriálu jsou určitě postavy. Je tu fakt hodně skvěle vymyšlenejch a napsanejch postav, hlavně mezi vedlejšíma - i když vyloženě za hlavní bych označila asi jenom Gona s Killuou, protože komě nich tam nikdo nemá zdaleka tolik prostoru a všichni ostatní jsou většinou přítomni jenom během jednoho, max dvou příběhových arců. U spousty z nich to zamrzí, protože bych si dovedla představit klidně i jejich spin-off a přála jsem si, aby na scéně byli déle. Oceňuji i, že postavy nejsou černobílé, nikdo není bez chybičky, u každého se nějaká záporná vlastnost najde, podobně i u záporáků. Seriál přitom nikdy úplně nesklouzne k tomu, že by se ze záporáka přímo stal klaďas/antihrdina a naopak. Seriál balancuje na hraně a nutí diváka uvažovat, jestli daná postava hranici už překročila nebo ne. Postavy a jejich interakce pro mě seriál táhly i v případě, že děj samotný mě až tak nezajímal, ale postavy jsem prostě vidět chtěla, chtěla jsem znát jejich osud. Mnohé řadím k těm nejlepším fiktivním postavám, na které jsem doteď narazila. ---------------------------- Skvělá je i animace, díky ní jsem užívala jak souboje tak i momenty, kdy si postavy mezi sebou jen povídaly. Ač hýřící všemi barvami, seriál má nejednou hodně temnou nebo depresivní atmosféru. Super je, že k tomu nepotřebuje hektolitry krve, i když se jí vyjma snad prvního příběhového arcu (kde chybí úplně) nešetří. Díky tomu, že každý souboj, každé zranění má nějaký význam, nikdy se to neokouká a seriál se nikdy nezvrhne do bezduché mlátičky. ---------- Zájem jistě pomáhá udržet i skvěle vymyšlený bojový systém Nen, u něhož to označení jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího bojových systémů v anime sedí. Systém je vymyšlený tak, že sice můžete neustále zvyšovat svou sílu, ale taky za to platíte čímdál vyšší cenu. Je tu spousta pravidel, ale i omezení, ale pořád je tu prostor pro kreativitu – každý souboj může vypadat úplně jinak. --------- Svět Hunter x Hunter jako takový mě tolik nezaujal, je vymyšlený sice pěkně, ale k srdci mi jako některé jiné fiktivní světy nepřirostl. Motivací k načítání mangy vyšlé po ukončení seriálu budou především ty postavy, kdy sice seriál tvůrci utnuli ve vhodný okamžik, ale osudy mnohých postav jsou neuzavřené. Ale já bych se vlastně podívala na osudy valné většiny zdejších postav. ----------------------------- Asi největším negativem za mě je tempo seriálu. Na začátku je tempo hodně rychlé, a to si myslím i já, která nečetla mangu ani neviděla původní anime. V prvním arcu se tvůrci s ničím prostě neštvou a epizody končí cliffhangery, které diváka nutí pokračovat na další epizodu. To ani nevadí, že postavy jsou představeny dost rychle a nen ještě chvíli neuvidíme. Později ale tempo zvolňuje, až uprostřed Chimera Ant Arcu zpomalí skoro na nulu. A sledování se kvůli tomu stává skoro až nesnesitelným. Za tak brutální zpomalení imho může především vysvětlování technik a postupů do nejmenších detailů + vyslovení snad každé myšlenky postav + vypravěčův popis/komentář každého prdu. Během Chimera Ant Arcu se takhle v jedné části tři minuty reálného času natáhly na pět epizod - to by mi samo o sobě nevadilo, ale těch keců okolo toho, z toho mi chvílema šla hlava kolem. Není třeba všechno říkat doslovně, tohle není kniha. Chápu, proč některý lidi Chimera Ant Arc těžce nebavil a snižovali kvůli němu hodnocení. Občas už mi taky tekly nervy a svrběl mě prst, abych některý ty díly nepřeskočila. Asi i kvůli němu mi zprůměrované hodnocení vyšlo na čtyři hvězdy, i když za celkovou kvalitu si seriál imho těch pět zaslouží. ------------ U Huntera mi vadila i rozkouskovanost příběhu, protože kvalita jednotlivých arců kolísá a nějak mi chybí jednotící linka – hledání otce za kdovíjak úžasnej jednotící prvek nepovažuju a stejně je většinu času upozaděn – navíc mi přechody mezi jednotlivými arcy přijdou jako příliš velký oslí můstky. Tohle je ale asi vyloženě otázka toho, jestli máte radši ucelenější příběh nebo volnější vyprávění. ------------ Celkově seriál klidně doporučím, jen je třeba si připravit na tu pomalou část Chimera Ant Arcu a přeskočit asi dva vyloženě fillery v první půlce seriálu. 9/10

Není třeba chodit kolem horké kaše, Strange New Worlds jsou jednoznačně nejlepším novým Star Trekem od začátku Discovery (nové animáky nepočítám, neviděla jsem, beztak jsou kategorie sama pro sebe a s hranými kousky je nejde moc srovnávat). Pořád to ale byla jenom první série a víme, že Discovery i Picard měly poměrně dobré první série, leč s dalšími sériemi začala kvalita klesat (u Picarda až neuvěřitelně rychle, Discovery to trvalo o sérii dýl) a Kurtzmanovy projekty obvykle ve druhých sériích zakopnou. Nyní ale něco k tomu, proč považuji první sérii Strange New Worlds za takovou pecku: Tvůrci dodrželi svůj slib o tom, že stylem vyprávění se SNW vrátí ke konceptu TOSky a seriál bude epizodický. To má samozřejmě výhody i nevýhody. Není tu sice riziko roztažení jedné dějové linky na zbytečně moc epizod, ale je tu větší šance na proměnlivou kvalitu epizod, tomu se vyhne jen minimum epizodických seriálů. Naštěstí tady jsou slabší jen dva z deseti, i když je pravda, že v tak malém počtu epizod (oproti 20+ epizodám starších Treků) je to už dost velké procento. Zbytek epizod ale hodnotím plným počtem a v klidu je doporučím jak Trekkies, kteří po Discovery a Picardovi na nový Trek zanevřeli, tak i náhodným divákům, protože první série SNW může skvěle fungovat jako úvod do Star Treku jako takového – představí koncept vyprávění TOSky, zároveň má ale lepší efekty, je podstatně kratší než TOSka a celkově působí moderně, takže to diváka zvyklého na moderní sci-fi hned na první dobrou neodradí. Hodně se mi líbí, že navzdory epizodičnosti se události z jednotlivých epizod neignorují a postupně navazují. Některé události pak tvoří jakýsi rámec, třeba Pikeovo trauma z toho, co viděl v Discovery na Borethu. Tady je trošku nevýhoda, že kdo neviděl druhou sérii Discovery, bude chvilku tápat. Líbí se mi, že i když se to Pikeovo trauma zdánlivě „vyřešilo“ v první epizodě, tak pak jen tak nezmizelo a Pikea to stále trápí, stále bojuje s tím, jestli je jeho osud daný nebo ještě může něco změnit. Jsem fakt ráda, že tohle tvůrci zvládli rozumně zakomponovat a neztratit se v tom nebo měnit kánon. Kanonicky je Pikeův osud daný, takže teď doufat, že to nebudou měnit ani v dalších sériích. Celkově je celkem zázrak, že se tu nijak zásadně nemění lore nebo se neretconuje – naopak odkazovaní nebo napojení na již existující lore funguje ukázkově. Dalším velkým plus jsou za mě postavy. Oproti Discovery je to nebe a dudy! Tady jsou všechny hlavní postavy sympatické (samozřejmě někteří míň, někteří víc) a hlavně chytré, chovající se rozumně. Každý má nějakou vlastní osobnost, strasti, tajemství. Každý může udělat chybu. I když se časem jejich charaktery vyvíjí, tak pořád jsou sami sebou. Nikdo nepodléhá vlivu jiné postavy jak v Discovery, kdy se nám postupem času prakticky znásobil počet Michael Burnham. Dokonce tu ani nikdo nemá tak příšernej plot armor jako zmíněná postava. Držme tedy palce, ať to tak zůstane i v dalších sériích. Kvůli lehkému zaváhání u dvou epizod zatím 9/10.

Normálně na podobný filmy téměř nekoukám a už vůbec na ně nechodím do kina. Tady jsem ale viděla původní film, který mě bavil a za tímhle pokračováním navíc stojí režisér a kameraman mého nejoblíbenějšího filmu. Teda musím říct, že dvojka Top Gunu je pecka. Jasně, dalo by se říct, že je to starý příběh, jen v novém hávu a aktualizovaný do naší doby, ale je zpracován výborně. Skvěle balancuje na hraně remaku a sequelu. Myslím, že se na něj díky tomu může podívat kdokoliv, zásadní věci jsou vysvětleny nebo připomenuty pomocí flashbacků, znalost jedničky ale určitě není na škodu, člověk se líp vyzná v postavách a pak taky funguje nostalgie. -------- Je to film stvořený pro kino, sledovat ho na něčem menším než je plátno je skoro až barbarství a kdo by se na něj snad chtěl kouknout na mobilu, připravuje se o úchvatný zážitek. Vizuálně nádhernej film, každej záběr je vymazlenej, radost pohledět na každou scénu (duo Kosinski a Claudio Miranda je zárukou vizuálně kvalitního a atraktivního filmu). Samozřejmě vedou scény ve stíhačkách, jak se ve stíhačkách nevyznám, občas jsem nestačila žasnout, co s nimi jde ve vzduchu provést. Už i ve scénách, kdy „jenom“ testovali nějakou stíhačku nebo se připravovali na důležitou misi, jsem občas napětím zatajovala dech, ale finální půlhodinka je ještě dál. Skvěle sestříhaná, neskutečně napínavá, fakt to není jenom tak, tvůrcům se povedlo navodit pocit, že jde o hodně. Nemůžu opomenout hudbu, která všechny scény skvěle doplňuje. ------- Za mě se hodně povedlo i obsazení, zvlášť překvapili Glen Powel (Hangman) a Milles Teller (Rooster), kterého jinak moc nemusím. A teda asi už chápu tu oblíbenost Toma Cruise. Kdybych chtěla být hnidopich, vytkla bych archetypálnost postav, to rozložení je dost podobný jedničce, ale tady to funguje skvěle, všechny postavy dohromady tvoří správněj mix, kdy fungujou jak vážnější tak humornější scény. Všechny postavy jsou navíc zahraný tak, že jsem jim fandila, aby se jim ta mise povedla a bála se o ně. ------ Nečekala jsem, že mě tak dostane zrovna film, kde se lítá ve stíhačkách. Rozhodně na to běžte do kina. 10/10

Výborný dokumentární seriál skvěle kombinující archivní záběry, fotografie, vyprávění pamětníků a potomků studiových velikánů a zajímavá fakta. Na informace neuvěřitelně bohaté, aby to člověk všechno vstřebal, je třeba víc než jednoho zhlédnutí, díky poutavému stylu vyprávění to ale vůbec nevadí. Škoda, že vyprávění končí na konci šedesátek, klidně bych takhle dala víc dílů. A nejen z dějin Hollywoodu, z dějin všech světových kinematografií, to by se na zkoušky z dějin světového filmu biflovalo o hodně líp :). 10/10

Film je zajímavý hlavně tím, kolik otázek vyvolává. Jsou všichni špatní a prolhaní sobci, nebo pořád existují dobří lidé, kteří nehledí jen sami na sebe? Dokáže hodný člověk přežít v (jen tehdejším?) krutém světě? Je lež milosrdnější pravdy? Ve filmu je hezky ukázáno, že pravdu často nikdo nechce přiznat a nikdo ji nechce slyšet. Samotný příběh ve stínu těchto myšlenek poněkud bledne, sám o sobě tak zajímavý není (postavy taktéž, možná až na Tadžómarua a mnicha), takže postupné odkrývání pravdy je mnohem zajímavější než to, co nakonec zjistíme. Myslím si tak, že napodruhé by mě film tolik nebavil, protože už znám ten postup odhalování. Kromě toho souboje jsou tu skoro až směšné, na japonský středověk bych čekala něco lepšího. Jasně, není to tady to hlavní, ale tohle mi skoro přišlo jak parodie. 9/10

Film, co pohladil na duši. Zvlášť teď, když se nikam nemůže. V kině by to byl ještě jinej level, ale co se dá dělat. Stojí to za to i tak. Tradičně krásná animace, zde ještě v tom světě duší občas připomíná úplně první černobílé animace, fakt nádhera. Ještě to ladění do modra je tak uklidňující, k té spirituální notě se to opravdu hodí. K tomu, aby se člověk naladil na nějakou tu spirituální notu, dost napomáhá i hudba, ta zvláštní kombinace jazzu, relaxační hudby a syntezátorů (občas mi to připomínalo třeba tuhle skladbu) se opravdu povedla, jeden z nejzajímavějších soundtracků posledních let. Jinak pro děti to fakt není, chvílema mi to připomínalo až existenciální drama a bylo to dost depresivní. Jediný slabší okamžik přišel, když se Joe a 22 dostali na Zemi a 22 se musel/a sžít s Joeovým tělem, tam jsem se chvíli bála, že to sklouzne k trapným vtipům a kouzlo se vytratí, naštěstí to byla jen chvilka. 9/10

I po třech zhlédnutích v podstatě nemám slov - pecka ve všech směrech. Naprosto fantastická atmosféra po celý film, obzvlášť hororově laděné pasáže s Borgy, ta inspirace Vetřelcem je zde znát - vidět to v kině, tak mám normálně husinu. Borgové jsou fakt odporní, k tomu ještě naprosto dokonale ladící soundtrack a zběsilé nájezdy kamery reprezentující vidění Borgů. Skvěle tu funguje nejen mix zvuku, ale i mix vážných a hororových pasáží s těmi humornými, Frakes přesně věděl, kdy tam dát vtip, kdy dát scénu odehrávající se na Zemi a kdy na Enterprise. I všechny známé postavy našly své využití, nikdo nepřekážel. Musím ovšem přiznat, že bych si přála o něco větší roli pro Rikera a Troi, jelikož pro ně mám slabost. Zase ale nechci narušit tu skvělou rovnováhu filmu. Mimo jiné scéna s opilou Deannou je jedna z nejvtipnějších věcí, pokaždý se u toho řežu smíchy, fakt by mě zajímalo, na kolik pokusů to točili. Ještě bych dodala, že i co se týče CGI, tak je to krása, ten film vůbec nezestárl. Zejména na Enterprise E, mou nejoblíbenější loď ze Star Treku, je radost pohledět. P.S.: Asi nejlepší využití simulátoru za celou Novou generaci. P.P.S. Úvodní scéna je jednou z nejpůsobivějších snových sekvencí, co jsem kdy viděla. 10/10