Adasin

Takovejch let po seriálu z roku 1997 přišlo pokračování a ta animace je snad ještě horší než ta původní statická! Tady sice akci nezastavují statické obrázky, ale tahle CGI animace je prostě hnusná. Zde je hezky vidět, že CGI je dobrý sluha, ale špatný pán. Tenhle Berserk se úplně utápí v příšerně použitém CGI. Postavy vypadají divně, divně mluví, divně se hýbou. Třeba Gutts a Casca vypadali v původním seriálu MNOHEM líp a měli nějaké to charisma. Tady jsou to jen figurky v příběhu, se kterýma nejde vůbec soucítit, natož jim fandit. Zvláště ztvárnění Cascy se mi hodně nelíbilo, kdyby ji neoslovili jménem, vůbec bych ji nepoznala. Prostředí je možná hezky nakresleno, ale jakákoliv akce v něm vypadá divně, je z toho cítit ta umělost. A krev je tu tak tmavá, že to občas vypadá, jako by tam místo ní stříkal třeba benzín nebo nějaký hnusný olej. Nejsměšnější je ale cenzura nahoty, to bylo fakt něco. ----- Pozitivem je, že se příběh nerozjíždí skoro polovinu všech dílů a pořád se děje něco, kvůli čemu tohohle Berserka sledovat až do konce. Snad bude další série lepší. 5/10

Asi jako když stojíte na nástupišti na nádraží a kolem vás projede vlak, který ve stanici jen zpomalí, ale nemůže zastavit, protože má zpoždění a už by nestíhal plnit plán cesty. Tenhle film je na tom podobně: kolem jenom prosviští, nepříliš se snaží hlavní zápletku moc rozvíjet, hlavně, aby už byl u akčního finále a tvůrci si tak mohli odškrtnout, že projeli první zastávkou na cestě za vybudováním univerza monster. Jenže do cíle už nedojedou, jelikož Universalu to univerzum šlo po neúspěchu Mumie s Cruisem do kytek. Novou Mumii jsem zatím neviděla, ale jestli je stejně jako tenhle Drákula plná šedých nepřehledných a digibordelu plných akčních scén, tak se tomu ani moc nedivím. Btw. Ani herecké výkony žádná sláva. A soundtrack na Djawadiho nebývale nevýrazný. 6/10

Naušika se mi hodně líbila, obsahuje skvělou kombinaci post-apokalyptického sci-fi a fantasy až středověkých prvků. Hlavní hrdinka je dobře napsaný uvěřitelný charakter a nelze jí nefandit. ----- Neubráním se srovnání s Princeznou Mononoke, která mě narozdíl od Naušiky emocionálně zasáhla daleko více. I oproti Naušice je v ní více rozveden vztah mezi hlavní postavou a protějškem opačného pohlaví, na kterého hlavní postava během své cesty narazí. V Naušice mi postava Asbela přišla skoro až zbytečná, jeho roli by dle mého mohla zastoupit kterékoliv z vedlejších postav. Příběh mi přišel v mnohém podobný (hlavní hrdina musí opustit rodnou vesnici a posléze ji zase bránit), přesto o dost jiný... řekla bych, že to, co Miazaki začal zde, v Mononoke ještě víc rozvinul a zdokonalil (v Mononoke přibylo kromě snahy vyjednat mír i snaha zbavit se kletby a vlastní provinění vůči přírodě). ----- Překvapila mě hudba, ta se opravdu povedla, působí hodně moderně i na dnešní dobu. Animace samozřejmě též, na rok vzniku vypadá fantasticky, zřejmě film dostal patřičný rozpočet. 9/10

Opakovali to v televizi tak často, že už jsem se tomu jednou musela přestat vyhýbat. Nápad i provedení na jedničku, ale ten film je hrozně krátký. Zanechal ve mně pocit nevyužitého potenciálu. Výjevy z mysli sériového vraha byly filmařsky nápadité, ale podávané v příliš krátkých úsecích. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem se nestačila divit. Čekala jsem, že přijde ještě něco, ještě nějaký zvrat, který by jednoduchý příběh něčím vylepšil, ale bohužel. Lehký SPOILER: Myšlenka přátelství s mladším já toho vraha mě rozhodně zaujala, škoda, že na děj vlastně neměla až takový vliv a k získání zásadní informace v podstatě stačil jen zásah třetí osoby. Přitom herecké obsazení bylo výborné a všechny postavy obstojně zahrané. 7/10

Fakt nádhera. Dlouho jsem neviděla tak krásný film. Už Miazakiho Cesta do fantazie mě dostala, i když jsem její dokonalost docenila až časem. Tady jsem ovšem již od začátku věděla, že nadělím plný počet. Moc se mi líbí, jak je tenhle film zároveň temný (z některých momentů až mrazí) a dojemný - emočně mě to naprosto odrovnalo, i když to neskončilo tak, jak to jindy u příběhů dvou spřízněných duší bývá. Fandila jsem Ashitakovi i Mononoke a při každé akci jsem žhnula napětím, jak to bude dál. Animace i hudba perfektní, obojí se naprosto skvěle k příběhu hodilo a utvářelo jej. Sypu si popel na hlavu, že jsem se podívala až teď. Pokud pocítím stejné emoce i při opakovaném zhlédnutí, bude to útok na mou filmovou topku. 10/10

Intenzivní zážitek, jak zde mnozí píší, ovšem to platí jen pro druhou polovinu. Berserk trpí až příliš dlouhým rozjezdem – u většiny epizod z první poloviny jsem si říkala, co je na tom tak úžasnýho, vždyť je to akorát o soubojích, rytířích a hektolitrech krve. A nadpřirozené monstrum se kromě pilotu objevilo jen v šesté epizodě. Do toho mi vadilo to časté používání statické animace, kdy místo úderu mečem a zabití protivníka skočí jen obrázek – sice hezky nakreslený, ale pořád jen obrázek. Někdy obrázek nasadili ve fakt nevhodný moment. I na hudbu mi trvalo, než jsem si zvykla, ze začátku mi přišla trochu mimo, a navíc se některé skladby opakovaly dost často. Na hudbu jsem si časem zvykla (i když openingy jsem pak přeskakovala), ale ta vizuální stránka mi dělala trochu problémy až do konce. Ano, přiznávám, že si potrpím, a náležitě dokáži ocenit kvalitní audiovizuální stránku filmu/seriálu, v čemž mi zde brání ta proklatá statická animace - ovšem oproti pokračování z let 2016 a 2017, kde tvůrci ztratili kontrolu (nebo soudnost) nad použitím CGI animace, je tahle animace ještě zlatá. Prý v takovém množství v žádném jiném anime už není – kdyby jo, už bych nebyla ochotná to překousnout jako tady. Proč tedy i přes všechnu kritiku tak vysoké hodnocení? Nakonec (zhruba asi v té polovině) mě totiž začal opravdu bavit příběh, skvěle vykreslená atmosféra, a především (jak napsali mnozí přede mnou a měli pravdu) postavy a i intriky. Jak se to rozjelo, dychtila jsem vědět (i přes ty mnou nepříliš oblíbené letité časové skoky, které jsem pak už stejně skoro nevnímala), co se s všemi postavami stane, a nemyslím jen Guttse, Cascu (mimochodem jedna z nejlépe napsaných ženských postav, co znám) a Griffitha – oblíbila jsem si i Judeaua a Pippina nebo toho otrapu Corkuse. Chtěla jsem vědět, co vlastně umí ten záhadný Behelit, jestli se splní ten Griffithův sen, a jak a proč Gutts dopadl, jak bylo ukázáno v první epizodě. Nejsem si jistá, jestli se mi odpovědi úplně zamlouvají, konec byl aspoň za mě těžký „WTF.“ Kromě toho chci vědět, co bylo dál, v „lepší“ moment to fakt utnout nemohli… 7/10

Naprosto skvělý a neuvěřitelně vtipný dokument – u mnohých pasáží jsem se řezala smíchy, hlavně jak herci vzpomínali na natáčení a na kostýmy. Nebo na to, jak natáčeli před černým, nyní „zeleným“ plátnem, což bylo tehdy něco zcela výjimečného. Kromě vzpomínání jsem samozřejmě dostala kupu nových informací, a to jsem před zhlédnutím přečetla snad všechno, co o Tronovi na internetu bylo. Tady je toho ale mnohem víc – jinde se toho o nápadu a procesu výroby filmu tolik nedozvíte. Tenhle dokument bych doporučila i těm, co původního Trona neviděli, protože je zde i něco z historie Disney, počítačových efektů a animace obecně. Ale se znalostí filmu to bude určitě větší zábava. Opravdu nemůžu než doporučit. 10/10

No, oproti seriálu celkem slabota. Snaha udělat to trochu jinak a nejet podle mangy jako seriál (mangu jsem nečetla, ale našla jsem si, že jel přesně podle mangy) je sice hezká, ale jak vím z jiných adaptací, takováhle snaha o inovaci předlohy většinou nemá takový úspěch nebo i přes nesporné kvality nedosahuje toho, čeho originál (příkladem budiž dvě verze seriálu Fullmetal Alchemist). Jak mi u netflixovského hraného Alchymisty nevadily zkratky a některé úpravy děje, tady mi to bylo proti srsti, protože tady tím zaniklo to, čím je seriál tak výjimečný – zmizelo to potěšení ze sledování všech kroků na obou stranách, napětí ze scén a postavy už nebyly tak zajímavé nebo sympatické (hlavně Light mi v tomhle filmu připadal jako někdo jiný než Light v seriálu, ale i Ryuk byl pro mě zklamáním, za což mohou především slabší CGI efekty) - tady je vidět, jaký má kresba a animace účinek, a že je někdy těžké převést postavu z animované do hrané podoby (podobné jako u hraného Alchymisty). Oproti seriálu, ze kterého se stala závislost, film mi vůbec neutíkal a i přes to zkracování mi přišel přetažený. V důsledku toho mi začaly vadit i detaily, které bych jinak přešla, jako nap. změna pravidel v zápisníku nebo změna příjmení Raye Panbera. 6/10

Náhodně vybrané (aspoň zde mi to tak připadalo) výjevy ze života nějaké, u nás navíc nepříliš známé osobnosti, doplňované lehce monotóním (možná je to vina dabingu) voice-overem mi nikdy nedovedly poskytnout uspokojivý filmový zážitek. Zde tomu není jinak. Přišlo mi to jako celkem povedená koláž záběrů Afriky doplňovaná dialogovými scénami, ty dialogové scény mi ovšem nepřišly vůbec zajímavé, a když už, tak jsou pomocí elipsy nepříjemně zkráceny nebo rovnou přeskočeny (a přitom je ten film tak dlouhý!) a jakýkoliv emotivní efekt je zabit hned v zárodku. Chemie mezi hlavní dvojicí možná je, já mám bohužel problém s tím, že mi Meryl Streep ani za mladá nepřijde moc hezká. Hrát umí, to bezesporu, jen mi nesedí do romantických rolích, jako záporačka mě bavila daleko víc. 6/10

Neskutečný nářez již od prvních minut. Dost možná nejnapínavější seriál, co jsem kdy viděla. V mnoha momentech jsem z toho měla neskutečné nervy. Souboj intelektů (fascinující propracovanost jednotlivých kroků jak Lighta tak L, tak i seriálu celkově) neustále nutil moji ruku po skončení epizody okamžitě přepínat na další epizodu, abych mohla sledovat další tahy obou stran. Jen u pár seriálů jsem pociťovala takovou „závislost“ - u Death Note jsem trávila každou volnou chvíli, nestále přemýšlela o ději a o postavách. Absolutní závislost platí především pro první naprosto brilantní polovinu seriálu, jejíž tempo bylo „vražedné.“ Každou chvíli to vypadalo, že to může skončit, ale ne, jelo se dál, a přitom se nikdy nedostavil pocit, že by byl děj zbytečně natahován. Jediná (lehce) uspěchaná věc byl snad Lightův přerod v takový neskutečný hovado – moc Zápisníku smrti ho pohltila na můj vkus možná až moc rychle (pokud ovšem neměl sklony ke zlu už předtím), ale o tom, jestli je Light dobrý nebo špatný podle mě tenhle seriál není. Nikde (snad kromě začátku) není vidět, že by Light nad svými činy pochyboval – všechny svoje protivníky ale i spojence likvidoval chladnokrevně a vždy to promýšlel – většinou jsem nestačila žasnout, jak se mu povedlo z těch situací vybruslit, jak ze sebe dokázal setřást podezření (např. promyšlení několika násobné předání zápisníku, které zajistilo, že se mu vzpomínky zase vrátí), jak se nebál jít přímo k srdci nepřítele nebo zasáhnout své blízké. Co do promyšlenosti a vůbec psychologie postavy je Light Yagami jednou z nejlépe napsaných záporných postav, které jsem dosud ve filmech nebo seriálech poznala. Přesto jsem si většinou přála, ať vyhraje druhá strana - SPOILER: v tomto směru mě konec velmi potěšil, jelikož tohle je ten případ, kdy mi smrt nějaké postavy udělala vyloženě radost. Fandila jsem především podivínskému detektivovi L (ty jeho vlastnosti jako způsob sezení a jezení sladkostí) a jeho následovníkům (a nástupcům, to, že ho Kira dostal, mě mrzelo) – konec SPOILERu. ----- Druhá polovina seriálu (vlastně spíš až od 27. epizody) je jiná než první polovina, osobně bych to ale neoznačila jako výrazný pokles kvality, ale jako proměnu – muselo být jasné, že se smrtí jedné z postav a časovým posunem už to nebude stejné jako první polovina. Tohle bylo, když vezmete v potaz 26. epizodu jako „season finále“, víc jako druhá série než jako druhá polovina seriálu, ovšem zde na ČSFD i na IMDb jsou všechny epizody uvedeny jako jediná série. Co do absolutního pohlcení s přehledem vyhrává první polovina, ve srovnání s druhou bych to přirovnala k rozdílu dvou verzí seriálu Fullmetal Alchemist: první polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2009 (druhá verze), a druhá polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2003. Jinými slovy: i druhá polovina je skvělá a podle mě si i ta zasluhuje pět hvězd (ale slabších), ale ta první je ještě něco mnohem lepšího, co by si zasloužilo hvězd tak deset... ----- Kromě Lighta Yagamiho a L jsem si oblíbila i Ryuka (bůh smrti se zálibou v jablíčkách, to je parádní úlet), Neara, Mella, Aizawu, Matsudu, Soichira Yagamiho a Raye Panbera (SPOILER: jeho smrt mě zasáhla podobně jako smrt Maese Hughse z Fullmetal Alchemist - konec SPOILERu). Zaujalo mě barevné vyvedení především vlasů a očí postav, když např. přemýšlely, a přitom se v okolí jakoby zastavil čas. Potvrdila se mi tak domněnka, že červená je velmi oblíbenou barvou pro označení záporných postav a vůbec jakéhokoliv zla. ----- Nejen po stránce postav a příběhu Death Note vyniká – i animace je skvělá a mě je trochu líto, že v seriálu nebylo víc akce. Aspoň že zajímavě využili rozdělení obrazu na víc částí. Do toho hraje soundtrack, který je stejně tak chytlavý jako děj seriálu, zejména pak „themes“ Lighta a L (pouštěla jsem si je při psaní tohoto komentáře). Do toho však nepočítám openingy, které jsem od páté epizody začala přeskakovat. Ten metalový je mimochodem pěkné šlápnutí vedle. ----- Opakované zhlédnutí (hlavně první poloviny) je nevyhnutelné. Také jsem si koupila mangu, která u nás na rozdíl od Fullmetal Alchemist vyšla komplet... a rozhodně si ji přečtěte taky, konec v ní je lepší než v anime! 10/10