Lavran

Dejte mi čas na vzpamatování...

Ani v nejmenším jsem nečekal tak lehce, originálně a hypnoticky podaný zážitek, který navíc překvapí i solidní hloubkou a rozličnými detaily...

Kam se na Bendera a spol. hrabou Simpsonovi...

Téměř dokonalý, trochu zvláštní a nekonvenční herecký koncert s přímo odzbrojujícími a břitce trefnými dialogy a poměrně zajímavým nasnímáním. A Patrick Doyle znovu dokazuje, že je naprostý hudební génius!

Další ze zapadlých vlasteneckých klenotů béčkového panteonu. Další z těch proklatě vtipných.

Skvěle natočené historické drama s velmi příjemným obsazením. Zvláštní pochvala pro pana Ondříčka a jeho kameru.

Příběh člověka, který se stává nezúčastněným, ale hluboce poznamenaným divákem nemilosrdných dějin, které nemůže a ani nechce pochopit. Tomuto konceptu odpovídá i formálně odosobněné a až příliš čisté a umělé zpracování. Polanski nevysvětluje, leč vyjevuje. Nechává diváka nechápavě a rezignovaně přijímat rány osudu spolu s titulním hrdinou, který se nepídí po smyslu dění a snaží se pouze přežít. Co se mi však líbí nejvíce je variabilní způsob, jakým Polanski chápe a využívá hudbu. Hudba je v jeho podání útěchou, prostředkem k dorozumění i nejjednodušším nástrojem k vyjádření nejniternějších pocitů. Mluví mi tím z duše! Nejpamátnější scéna? Hra pro německého důstojníka v polorozpadlém domě. 4,5*

Cold Mountain jsem shodou okolností shlédnul teprve až dnes 20. března 2008, dva dny po Minghellově nešťastné smrti. Do jisté míry tak mohu brát svou premiérovou projekci jako pietní akt (bohužel). U tohoto snímku se sešel (ne)skutečně talentovaný ansábl (výteční herci, citlivý skladatel, sám režisér, kameraman...) a stvořili nádherné a poetické dílo o lásce a válce, aniž by se dopustili levného sentimentu. Mít tak klobouku ke smeknutí, který by nahradil všechna ta slova, jichž se mi nedostává...

Jak jsem jen mohl zapomenout...

Tentokrát se Troma opravdu vyznamenala.