Lavran

Námětem a několika shodnými motivy velmi podobné McEwanově Betonové zahradě (sklep ukrývající nepěkné tajemství, osamocení a téma předčasné dospělosti se vším, co k tomu patří). Každopádně poměrně kvalitní, trochu morbidní, stísněné, šokující, s excelující Jodie Foster, lehce poetické, s výpovědí sexuality adolescentů, stavějící na hlavu morální zásady (ovšem, co je to morálka?), vznášející otázky o dětském právu na emancipaci, o nepřístupném a podezíravém světě, který jen čeká na příležitost, kdy vás pohltit a mohl bych pokračovat. Výběr Chopina jako hudební kulisy jen schvaluji, ovšem zbylá hudba - to je peklo. 3,5*

Zábavné? Ano, v mezích. Milé? Ano, ale jistě. Výrazně vybočující z tradice žánru? V jistých aspektech. Přeceněné? Zcela určitě.

Vyrovnaný a výtečný snímek obdařený skvěle sepsaným a bohatým scénářem. Určitě ale ani dnes nebude pro všechny...:)

Vzkříšení klasického westernu do podoby strhující podívané nového tisíciletí se nadmíru povedlo! Marco Beltrami je bůh!

V případě Nevěsty se nemohu vyhnout korelaci s bezchybnou Goldmanovou knihou, oproti které působí snímek drobně chudobně (nejde však o nikterak markantní problém). Kromě jednoznačné prohry s předlohou, řadím mezi vyloženě protivná pasiva Knopflerovu elektronickou (cosi) hudbu, která řeže do uší jako stará rezavá pila a nedá se tudíž poslouchat bez rizika dlouhodobého poškození vědomí. Po čem jsem ale žehral nejvíce je neskutečně vtipné zakončení knihy, které vyvrací zažitý mýtus o stoprocentně dobrých koncích. Život ale není vždycky fér, že? Škoda, ale i přesto se jedná o královskou podívanou, která vás zaručeně pobaví. Bodíky navíc za neskutečně sympatické obsazení!:)

Půvabné zadaptování už tak velmi kvalitní literární předlohy (doporučuji!), na kterém mne děsí jen téměř absolutní absence klasicky vnímatelné hudby - Carter Burwell pracuje s téměř nepostřehnutelnými ambientními ruchy. Abych řekl pravdu, nemám v podstatě nic, co bych mohl po formální i obsahové stránce vytknout. Záběry ladně přecházejí jeden do druhého v plynulých uhrančivých sekvencích, kamera je precizní a perfektně navozuje dojem parného a dusivého prostředí blízko hranic Mexika i vně, uzvučení je dostatečně kvalitní a atmosférické, pozvolné až hypnotické tempo dovoluje si celý snímek přímo labužnicky vychutnat, herecké obsazení sedí také dokonale (to je ostatně přímo geniální) a důležitý přesah zůstal zachován v plné míře. Z mého pohledu se Akademie trefila do černého. Nejlepší coenovka by far.

Iluzionista je v zásadě kvalitní film, ale jeho kouzlo/iluze trvá jen do té doby, než se diváku naskytne příležitost srovnávat s Dokonalý trikem. Za takové konstelace totiž není Burger schopen Nolanem hozenou rukavici pozvednout, natož se s ní měřit v otevřené kouzelnické konfrontaci, byť každý z nich nazírá na magickou profesi ze zcela jiného úhlu. Nepříjemný problém tkví i v závěrečné pointě, která u Iluzionisty vyvolává nechtěný úsměv a pochyby, kdežto u Dokonalého triku - samosebou - nikoli. Nicméně i Iluzionista si připsal jedno malé nepodstatné vítězství, a to za hudbu Mr. Glasse. Třebaže si o jeho (ne)schopnostech myslím své, rozhodně se poslouchá nesrovnatelně lépe, než-li Julyanovo monotónní nic.

Nemyslím si, že by tahle podivnost zrovna dvakrát sloužila Dannymu ke cti. Mnoho slibných scén pohřbila snaha o pitoreskní "zhulenost" - jinak to nazvat nedovedu.

Mnohdy se se smíchem přistihnu, že i po tolika "sračkách" stále nestačím žasnout nad nespoutaným umem některých režisérských vizionářů. Johnson je přímo diletantský ďábel! Ghost Rider se může směle zařadit do čela anti-logického hnutí, kde bude kralovat ještě dlouhá léta po zániku světa (vlastně i vesmíru). Haj hou

Přímo famózní podívaná naditá satirickými šlehy, jenž nápaditě zavádí do expozice mondénní problematiky, a která je ucelena do vybrané stylovosti! Niccol je zručný narátor - zbytečně netlačí na pilu, upozorňuje, ale mravně neusměrňuje, neostýchá se ukázat, ale zároveň okatě neobviňuje a to celé servíruje pomocí nezbytné dávky nadsázky, které se bohužel mnohým nedostává. Úvodní anabáze od výroby kulky až po její "doručení" k oběti mi zůstane v paměti ještě dlouhé měsíce. Samozřejmě nesmím opomenou pochválit Antonia Pinta za kvalitní hudební kulisu a poprvé v mém životě i Nicholase Cage, kterého jinak nemohu vystát.