Mouzon

Mouzon

Marek Holan

Česko
student

13 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 25.1.2021  18:40
    Bajkeři (2017)
    odpad!

    kde jsou ty časy, kdy se mohl český divák podívat na SNĚŽENKY A MACHRY a vidět kvalitní tuzemskou teenagerskou komedii? mládežníky, kteří jsou sice trochu nablblí, hodně sobečtí, ale jejich rozlišovací schopnosti už dokážou rozpoznat pokrytectví těch, kteří se je snaží poučovat o životě a domnělé správnosti čehosi? ty doby jsou - zdá se - nenávratně pryč a nám na starý kolena zůstal model PANIC JE NANIC - model, kterej nikdo nežádal, ale tím nezničitelnější je... je dost depresivní, že tvůrci, jenž ještě nejsou životně úplně za zenitem, vnímají současné náctileté jako partu nesamostatných zombies, které z jejich psychopatického limba vytáhne jen vidina “něčeho za něco”, případně kvalitního smočení, a kteří nemají jakékoli cíle... fikční svět BAJKERŮ je surrealitou, kde kohokoli cokoli nezajímá, všichni bez výjimky jsou úchylní, rodiče mají velmi nezdravé vztahy s vlastními potomky (vážně Matonoha v podstatě nabízel svoji partnerku Mišíkovi?) a humor vysublimoval...

    • 25.1.2021  10:47
    Miluji tě modře (2017)
    odpad!

    modré memento scenáristické legendy československé kinematografie - netuším, jestli Papoušek tenhle film miluje, ale spíš bych si tipnul, že z něj rotuje v hrobě... podobně jako u Jiřího Menzela došlo blahé paměti k přerodu z fáze “dobrý tvůrce” do fáze “velký špatný”, i Papoušek tu (v zastoupení, což je dost podstatný - ale chyba nejspíš bude už v prvopočátku) předvádí obdobný myšlenkový veletoč a jarmark marnosti... připadá mi, aniž bych chtěl jakkoli zobecňovat, že tyhlety pocty a dodělávky šuplíkovejch děl velkejch mistrů a přebírání / přepisování jejich scénářů fungl novými týmy stojej častokrát za velký, modrý, nepříjemný kulový - někdy to možná žádá situace, ale někdy se o to ani kdokoli neprosí, což je přesně případ MILUJI TĚ MODŘE... chápu, že Šmídmajer miluje šedesátkový československý tvůrce (koneckonců jeho možná nejlepším filmem nejspíš navždy zůstane formanovskej dokument), my všichni je milujeme celým barevným spektrem, ale některý sny by si člověk neměl plnit - jako třeba aktualizaci a zfilmování scénáře šedesátkového barda, kterej je do současnosti přenesen takovým způsobem, že z toho má jeden dojem, jako by se snímek s jakoukoli současností (a konceptem reality jako takové) rozžehnal a nechal ji stranou... zároveň je to projekt tím podivnější, že asi nešlo o úplně lacinou záležitost (jako, jezdit z Prahy do Olomouce jen kvůli natočení vrátnice a iracionálního Rosťovo výstupu na Suškově soše je docela luxus)... to je ale všechno oukej - ať si lidé točí třeba cirkus Berousek balancující na špici brněnského orloje, mají-li na to prachy; už méně oukej je ale celkové vyznění filmu: 1.) holky zase jen na čumendu nebo jako karikatury - tybláho, z jistého úhlu pohledu vypadá česká kinematografie jako průmysl ovládaný mlsnými šedesátníky+, kteří by si rádi plácli, ale už je žádná nenechá, tak o tom pak točej filmy; 2.) “ne” není odpověď - kdo vymyslel, že je romantický (nebo vůbec přijatelný) uhánět holku imrvére den co den, přestože tato se jasně vyjádřila, že nemá zájem?; 3.) umělci jsou prolhaná prasata - tohle je taky pořád všude, ačkoli podobnej stereotyp byl vousatej už v době, kdy ho poprvý vynašli... ve výsledku tak máme před sebou efektně nasnímaný sexistický svět, který obývají povrchní a bezprizorní osoby, v němž sexuální obtěžování je prezentováno jako romantické chování - a kde umění je pouze prostředkem k ukájení vlastního libida...

    • 25.1.2021  01:05
    Na střeše (2019)
    **

    občas se to tak přihodí, že člověk hodně fandí nějakýmu filmu, aby byl povedenej, ale ve výsledku je mu z něj fyzicky a psychicky strašně ouzko - a ne v tom dobrém slova smyslu... NA STŘEŠE je ten případ: od reality odtrženej důchodce si doma prostřednictvím vydírání vydržuje moderního otroka, kterýho de facto nutí stalkovat sousedku přes sociální sítě, aby si jeden zařídil zelenou kartu a druhej připadal jako životní vítěz (po tom co se za minulýho režimu pravděpodobně choval jaxvině...) - a divák se má na konci nejspíš cítit dobře a pohodově, maximálně se dojmout nad nespravedlností abstraktních společenských problémů... jo, je to problém - a problém taky je, že z filmu nevychází jako problém to, co je už v samém jeho základu dost podstatně problematický...

    • 21.1.2021  14:32
    Experti na podivná řemesla (TV seriál) (2020)
    ****

    výsledný dojem je relativní – jinými slovy, tvůrci si na sebe ušili nepříjemný bič, jelikož výchozí premisa (suchý a černohumorný voiceover představí pár zapálených jedinců, kteří jsou zažraní do hodně švihlých zálib – sledujeme přípravu závěrečné akce – vše vrcholí epickým soubojem o největšího blázna v místnosti) je do velké míry ovlivňována daným oborem lidské (zvířecí) činnosti, od čehož se odvíjí i výsledný dojem... takže i když všechny epizody dokážou do prostoru necelé půlhodiny napumpovat adrenalinu jako dobrý akční film, ne všechny si člověk užije beze zbytku – naštěstí to má ale vlnovitou tendenci... nejvýraznější záblesk geniality v sobě podle mě nese hned první epizoda s chytáním sýra, která má (i přes jejich minimální pud sebezáchovy) hodně sympatický hrdiny, samotná aktivita je tak blbá, až je dobrá, struktura je přímočará, ale pořád napínavá – a ve finále se možná člověk neubrání i mírnému dojetí... papričky lavírujou na pomezí cool pózy, která se kolem nich v posledních letech rozjela, a thrilleru, v němž se parta jedermanů vydá porazit intergalaktický monstrum – naštěstí jsou účastníci natolik opravdoví, že epizoda nesklouzne k hipsterskému povyražení... kadeřníci budí nejslabší dojem – možná jsem jen něco nepochopil, ale spíchnout doma dvoumetrovej příčesek a následně ho přimontovat na hlavu nebohé modelky mi nepřipadá příliš zajímavý... jojo je sice bláznivina na kvadrát, ale postrádá onen punc naprosté mimóznosti a společenského outsiderství – i když jsou ti lidé očividně mistři... psí tanečky, a ještě více žabí žokejové zase otevírají odvěkou otázku, nakolik lze s čistým svědomím hodnotit perfektně zpracovaný audiovizuální výtvor, který očividně dokumentuje necitlivé lidské chování vůči jiným živým tvorům, ale nedělá to příliš kriticky... na druhou stranu, jako dokumentární zachycení bezbřehosti lidské demence, s níž američtí redneckové bouchají do země, aby jejich Kvak a Žbluňk skákali nejdál, funguje (zejména) poslední epizoda skvěle...

    • 17.1.2021  14:22
    Wilsonov (2015)
    odpad!

    jediný, JEDINÝ reálně vtipný moment filmu – a ve výsledku tragicky osamoceně povedený parodický prvek – je určování doby úmrtí pomocí ladičky... tohleto jo, tady se musím přiznat k upřímnému pobavení – a kdyby něco podobného bylo zařazeno v kontextu kvalitního celku typu Monty Python, dávalo by to i smysl... mučení / výslech za použití bourbonu ještě s oběma očima dokořán zavřenýma možná taky – jelikož jde skutečně o nejzvrhlejší věc, kterou kdy Američani vynašli... zbytek filmu spálit, zavřít do trezoru, spálit trezor, potopit trezor na nejhlubší dno oceánu, spálit nejhlubší dno oceánu... a tvůrce pozavírat za veřejné pohoršování!

    • 17.1.2021  13:55
    MY 2 (2014)
    *

    nesmyslný a bizarní pseudoumění... v tom, jak se výsledný tvar bere vážně a dojímá nad vlastní ušlechtilostí, MY 2 hodně připomínají KŘÍDLA VÁNOC, symptomatický paskvil o rozervaných duších podivných lidských typů (z nichž nejpodivnější je samozřejmě Vyorálkova postava)... zhmotnění iluzorního předpokladu, že když do filmu nacpete a priori vychýlené charaktery (matka ftw), zápletku za hranicí excesu, moderní hudbu a (možná) nekonvenční vizuální stránku, vypadne vám automaticky "artový" snímek – problém navíc nespočívá v tom, že by se tam nedělo vůbec nic, ale že se toho děje tak moc a natolik divného, až jeden nestíhá zírat...

    • 20.12.2020  22:01
    Muži v naději (2011)
    odpad!

    totalita nevkusu a rozkladu, děsivější s každou další minutou... TÁTOVO VOLHA byla přetrpěna, ŽENY V POKUŠENÍ jsem nestíhal, ale tohle byla teprve festovní jízda – dlouhý jak tejden před výplatou, šovinistický tak samozřejmě a nenuceně, že i Macháčkova ležérnost bledla závistí, zároveň ani ne nějak zvlášť vtipný... účelovost ženských postav snad už u Vejdělka nemůže kohokoli překvapit (buď jde o věšáky na obří výstřihy, nebo o natvrdlé paničky z okruhu střední třídy); muži přemýšlí výhradně jednou konkrétní tělesnou součástkou, mimo tento nástroj nemyslí vůbec; vztahy jsou macguffinem, ale nikoli reálným faktem, k němuž by cokoli směřovalo – všechny úběžníky vedou do postele... plus fakt nerozumím tomu, co mají někteří filmaři pořád s tou posedlostí kastrací jakéhokoli druhu (nůžky, masomlejnek, kudly) – ty-bláho, nežijeme za časů krále Klacka! (ačkoli z Vejdělkových filmů tento dojem o Česku dost neodbytně dýchá, to je fakt...)

    • 4.9.2019  10:09

    bez mučení přiznávám, že cca do poloviny jsem se téměř nemohl naladit na atmosféru, vyjma velmi vděčných sekvencí Cliffa Boothe... ale jakmile to v jednu chvíli sepne a všechny dílky do sebe začnou zapadat, člověk si uvědomí, že dílčí segmenty a střípky byly zvoleny a poskládány naprosto precizně a dokázaly přiblížit diváckému srdci i nejplošší a nejtezovitější postavu celého filmu (Margot Robbie)___snímek jednoznačně vynikající v detailech a ke své vlastní škodě možná až příliš závislý na a) tom, jestli u diváků nastane onen "spínací" moment, ať už na úrovni děje či z hlediska obecnější významové strukturace, nebo b) skutečnosti, je-li člověk zrovna cinefil, znalec různých filigránských drobností apod., a je-li tedy schopen si TENKRÁT V HOLLYWOODU užívat jako poznávací zájezd po známých a již kdysi objevených místech___občas jsem měl neodbytný pocit, že na rozdíl od předešlých Tarantinových filmů zde odkazy a narážky poněkud přestávají sloužit ději, ale spíš jen tak jsou, aby byly, ale co už... jako kdyby už nešlo o film, ale kinematografický ekvivalent návštěvy oblíbené hospody, kde vám barman natočí pár piv na účet podniku, jen aby do vás mohl celý večer hučet dojmy ze svých zamilovaných snímků... síla téhle fresky je ale natolik plíživá a podmanivá, že jí rádi leccos odpustíte...

    • 22.8.2019  21:59

    zajímalo by mě, jak tomuhle budete dávat míň než pět hvězd, až vám bude 40...

    • 14.8.2019  02:28
    Prázdniny v Provence (2016)
    odpad!

    svým způsobem unikát... rezignace na elementární vůli napsat a natočit smysluplný film, vůně Provence a Prachařovo panděro nikdy nebyly tak hmatatelné___dotočná musela být slušná kalbütschka, chlebíčky tekly proudem, kaviárový šampaňský, a u trávy bezpochyby nezůstalo___kultovní potenciál zaručen

    • 14.8.2019  02:09

    jízda kapitálních parametrů, poctivě zhlédnutá od A do Z, na motivy knihy, kterou (bez mučení přiznávám) mám nyní chuť si přečíst od první do poslední stránky... pod-brak, surrealismus, tuzemská odpověď na Bridget Jonesovou, absence sebeúcty všech zúčastněných a levitující Pavel Kříž se setkávají na ploše půldruhé hodiny plné slabomyslnosti a absurdity, ale takové té ne-úplně-monty-pythonovsky-záměrné-jako-spíš-jen-šoupnuté-za-hranici-představitelna___vlastně je třeba na tom obdivovat mnoho aspektů: kreativitou PR sekce, která si na vydedukování toho, jak vlastně tenhle stück zpropagovat, musela zlomit hlavu, počínaje; furiantstvím tvůrců, kteří se nestyděli říct si za toto o nějaké mince, konče___ZOUFALÉ ŽENY hodně šlapaly na paty VĚČNĚ TVÉ NEVĚRNÉ, která u mě nakonec souboj o pána českého kinematografického Mordoru L. P. 2018 vyhrála, ale druhé místo ani trochu neumenšuje fakt, že toto je tvar, k jehož popisu dosud nebyla vymyšlena odpovídající slova

    • 14.8.2019  01:30

    po strništi bez (invence, poetičnosti, sebekritiky a střízlivosti vzhledem k vlastním tvůrčím volbám atd.)___vyvanulý a anachronický snímek, v němž se vše tak nějak dobrotivě uhladí a zakulatí a který skýtá jeden z nejbizarnějších výjevů tuzemské kinematografie posledních několika let: scénu, v níž cca stoletý strýc dělá něco jako návrhy mocně idealizované postavě matky-třicátnice___při sledování tohohle typu českých filmů, které nejsou ani zcela blbé / myšlenkově odporné, ale ani dobré / výborné, se mi vždycky vybaví slova jednoho nejmenovaného herce: “od Kolji do kina na české filmy nechodím, nepochopil jsem, jak může být tak banální útok na složitost světa úspěšný... no, a pak vidím něco současného a říkám si ‘tyvo.., zlatý Kolja...’

    • 2.8.2019  21:22
    Slunovrat (2019)
    *****

    komentář s nulovou výpovědní hodnotou, nadšené výkřiky, čistá filmová rozkoš (ehm...): Ari Aster opět válcuje kinematografické pole takovým způsobem, že ani po tomto snímku sto let neporoste tráva... mimochodem, "tráva"___jistě se najde nemalý počet diváků, kteří MIDSOMMAR označí za manýristickou vykrádačku THE WICKER MANa, což je nicméně hrubé nepochopení rozdílu mezi vykrádáním a citací - Aster používá poetiku pohanství a kultu jako pozadí pro definování vlastních témat a traumat, k historii kinematografie se obrací jako k souboru prvků, které má v oblibě, ale jejich citování pro něj tvoří toliko rezervoár postupů, jež ve vhodné chvíli obrátí úplně naruby a jejichž pomocí zdůrazní vyznění svého vlastního vyprávění... stejně jako byly u debutového HEREDITARY referenčním rámcem VYMÍTAČ ĎÁBLA nebo ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO, i v případě MIDSOMMARu se THE WICKER MAN dá použít coby pozadí maximálně pro pochopení budování atmosféry a nálady, nikoli příběhu jako takového, o struktuře filmu samého ani nemluvě (což ale neznamená, že by se Aster na zmiňovanou sedmdesátkovou folkovou férii - a možná i na její nedávnou inkarnaci - pozorně nedíval)... jinými slovy, není na škodu si před zhlédnutím filmu pustit nějaký rozhovor s Ari Asterem, aby potenciální divák vlastně pochopil, co se mu tvůrce snaží sdělit - a ne, nejde o přímočarý bububu hororový blábol___možná jsem příliš nadšen, ale i tak soudím, že úvodní sekvence snímku se může směle řadit mezi nejlepší prology (nejen žánrové) kinematografie vůbec: precizním nastolením ústředního tématu, kamerovými kompozicemi, hudebním doprovodem - jde o výtečnou koncentraci zoufalství, tragédie, napětí, hodně černého humoru, a v neposlední řadě hereckých výkonů, které i na takto malém prostoru předjímají potenciál, jenž se v průběhu filmu rozvíjí a stále přidává na obrátkách___Ari Aster je naprostý magor, chameleon, který bezuzdně surfuje v žánrovém poli, aniž by se někde na delší dobu zastavil (upřímně řečeno - čistý horor to fakt není), a jehož fantazie a tvůrčí rozmach jsou ve výsledku možná napínavější než celá zápletka filmu... sice máte konstantní pocit, že se co chvíli něco neskutečně po...hnojí, ale Ariho eskapády a vaše zvědavost, kam ho vlastně jeho nápaditost dovede a zda má vůbec nějaké mantinely, na něž by mohl narazit, jsou ve finále mnohem, mnohem větší nervák___těším se na Ariho další zářez - a na prodlouženou verzi MIDSOMMARu neméně...

    • 14.7.2019  15:48

    pokrytecký zmetek, který je chvílemi zábavný (zcizující dialogy, Tilda Swinton před "nanebevzetím", čtyřnásobná prohlídka místa činu), aby značnou část stopáže zosobňoval mnoho potenciálních důvodů, proč by mohlo být legitimní nesnášet žánrové "pocty" a citace_____doslovnost některých témat působí značně rozpačitě a celek jako takový ve své nedopracovanosti vyvolává dojem indie filmu, který vnikl jen proto, aby byl další indie film_____snímek natolik zahleděný do vlastní svéráznosti, až působí, jako kdyby do toho Linklater při tvorbě dalšího scénáře hodil vidle a nechal vše dopsat svého padesátého podasistenta_____Jarmushovi při projezdu Centerville došel pervitin a tito mrtví mohli klidně zůstat tam, kde byli...

    • 20.6.2019  22:20

    paralela ke “Všem prezidentovým mužům” více než náhodná___pečlivě budovaná atmosféra, mrazivý závěr, nejistota, neustálé ohlížení se přes rameno___veškerá nedůvěra v establishment, kterou v druhé půli 20. století pečlivě budovala americká postmoderna, tu dostává velmi konkrétní a neornamentální výraz

    • 18.1.2019  09:47
    V čísle 9 (TV seriál) (2014)
    *****

    říká se, že literáty lze (vedle skupiny, která zvládá obojí) dělit na spisovatele sprintery (píšící výhradně povídky) a spisovatele maratonce (jimž nejvíce vyhovuje květnatá románová forma).......pokud je možné toto rozdělení aplikovat i v případě scenáristů, pak Pemberton s Shearsmithem pravidelně vyhrávají všechny závody v běhu na 100 metrů.......dokonalá aktualizace všemožných poeovsky makabrózních, popkulturních, filmových, literárních a kdo-ví-jakých-dalších odkazů, zakomponovaných do detailně promyšlených struktur, které se pohybují žánrovým polem s nevídanou lehkostí.......hranice mezi puberťáckou komikou toho nejhrubšiho zrna, černým ostrovním humorem, hrůzostrašností a dramatickým přesahem nikdy nebyla tak tenká, resp. neexistující.......

    • 14.10.2018  02:25

    první dva případy jsou (jakkoli paradoxně to bude znít) do té míry černohumorné, že vedle nich standardní černý humor působí poněkud narůžověle - zejména epizoda č.2 je dohnaná do extrému natolik absurdního, že to lze ještě vnímat jako koukatelný film... zbytek je úmorně didaktická a v samém závěru až bizarně směšná podívaná o tom, že když budete střílet malé děti, sežere vás za trest čert... oddělení "epilogu" od zbytku snímku, namísto organického prolnutí, celku spíše škodí; narůstající brutalita funguje pouze v čistě fyzické a momentálně šokantní rovině; chybí jakákoli výpovědní hodnota... von Trier pokračuje (s Jackem?) v pomyslném tvůrčím sestupu, v jehož rámci svými filmy působí jen na "první dobrou" (ehm, dobrou...) - pryč je nepříjemnost a naléhavost, dosahovaná pouze psychologickými prostředky, která dokázala dohnat k bezmocné zuřivosti nad viděným... zůstala snaha strhnout stále extrémnějšími proprietami, které jsou ve výsledku jalové, nicneříkající a vyprázdněné... filmový ekvivalent splasklé bubliny, jímž tvůrce očekávání nepřekračuje, ale otrocky naplňuje... velká škoda, že se von Trier dostal do fáze, kdy se na jeho filmy chodí výhradně kvůli (nabubřelému) hypu, nikoli kvůli jim samým... návštěva dalšího (potenciálního) von Trierova filmu však bude motivována stejnou otázkou jako v případě JACKA: vrátil se svojský dánský divnoguru k tvorbě snímků, jimiž chce říct něco podstatného, nebo má obskurnost ještě hlubší dno než posledně?

    • 17.4.2018  08:48

    filmový ekvivalent klystýru... v podstatě jde o zastřený postapokalyptický snímek, v němž místo vody / zdravého ovzduší / surovin / občanské vybavenosti apod. absentuje morálka a jakékoli distinktivní rysy, které by nám umožňovaly domnívat se, že jsme účastni vyprávění o lidských bytostech, nikoli o opicích v říji... Cieslara a Míku ale podobné starosti pouze brzdí v rozletu, proto je hned po startu odhazují jako nepotřebnou zátěž a s elegancí vrchních z Café de Paris nám servírují vybrané menu, na němž jedna krmě je lepší než druhá, od premisy v jádru vyprávění, přes herecké výkony a “vývoj” postav, až po eponymní píseň, která je třešničkou na vrchním patře několikaposchoďového dortu___kopii této “věci” bychom po sobě měli zanechat v černé skříňce, aby budoucí objevitelé naší padlé civilizace lépe pochopili, proč lidstvo vlastně vyhynulo

    • 17.10.2017  00:06
    Sněhulák (2017)
    ***

    Je třeba předeslat, že po "Jeden musí z kola ven" jsem si osobně pasoval Alfredsona na režisérského poloboha, který to má v paži jako málokdo... Nicméně, v kontextu jeho předchozího snímku je "Sněhulák" kolosální propad. Fakt, že výsledek je na hony vzdálen napínavé a strhující upoutávce, nelze brát jako výtku, ale jako dodržení určitého tvůrčího postupu patrného již v "Jeden musí...", kdy trailer sliboval špionážní jízdu a film byl spíše zadumanou analýzou konkrétního prostředí. Zatímco se ale v "Jeden musí..." napětí z traileru přesunulo do významové roviny filmu (pod povrch prezentovaných událostí) a funkčně se tranformovalo, ve "Sněhulákovi" vyšumělo do ztracena a ten film není zajímavý téměř ničím - leda tak tím, kterak postupy, fungující dříve, zde selhávají. Je zarážející, jak analogická je poetika obou filmů, aby v jednom dala vyznít na detail zaměřenému vyprávění a v druhém mořila diváka bizarním jednáním postav a motivacemi, které nedávají smysl v kontextu jediného hrdiny, natož nějaké početnější skupiny. "Sněhulák" jako filmový celek vypovídá zejména o mnoha nesouladech - 1) mezi hrdiny, kteří si nejsou schopni vyjasnit a obhájit jasný účel svého konání a proto působí jako hlupáci, 2) v motivacích postav (což nejzřetelněji platí u vraha, který je nucen své pohnutky vysvětlit bezmála v jedné větě - a při zpětném pohledu na jeho minulost a na všechny vraždy nedává jeho jednání smysl vůbec žádný), 3) mezi zvolenými tvůrčími postupy a jejich schopností odprezentovat alespoň náznakem zajímavý snímek. Melancholie pak nevyplývá ze sledování filmu jako požitek - zůstává spíše jako neodbytný a nepříjemný průvodní jev při pomyšlení, kolik tvůrčího potenciálu šlo vniveč. Skvěle funkční retrospektivní scény (s typově přesným Valem Kilmerem) trpí rozsahovou podvyživeností, která jim je na ploše dvouhodinové stopáže přiřčena (obecně to působí, jako by "Sněhulák" ve střižně hodně trpěl). Je sice fajn natočit detektivku, z níž je zcela odstraněn žánrový prvek - ale pokud je takovému příběhu vykuchána žánrová podstata, přišlo by mi logické nahradit jí něčím jiným (nebo jí případně nějak invenčně ozvláštnit). Čím víc o "Sněhulákovi" přemýšlím, tím víc mě štve - plytkostí, která si hraje na nedořečenost, nesmyslnými motivacemi hrdinů, které chtějí po divákovi, aby se zapojil do interpretační hry, jež nemá hlavu ani patu, absencí atmosféry. Zároveň chci natolik věřit, že je to dobrý film, že to možná zkusím ještě jednou.

    • 5.10.2014  00:21
    Kdo probudí Pindruše ...? (TV film) (1989)
    ****

    "Když jsem s Vámi, připadám si jako v lese..."

    • 28.9.2014  17:28
    O chytrém Honzovi (TV film) (1985)
    *****

    ?

    • 11.9.2014  10:10

    Špatný, vyprázdněný a zbytečný film. Kozí vývar, který se snaží na celé kolo hlásat, jak je cool a nespoutaný, přičemž je (na rozdíl od jedničky) sterilní a nepřekvapivý. První SIN CITY bylo strhující, protože vztahy mezi milenci elektrizovaly, násilí mělo nápad, postavy byly vtipné, dojemné, charismatické a tak dál a ženské měly šmrnc. Ve dvojce je všeho stejně, ale úplně naopak. Při příchodu Avy do hospody u Kadie si Dwight pro sebe říká, že "ona za to stojí". Mno, nestojí. Popravdě, stokrát větší náboj mají první scény s Goldie z jedničky než nástup Evy Greenové (zaujme nanejvýš modrým kabátem) ve dvojce. A v podobném duchu to pokračuje dál. Hartigan už není dojemnou postavou pro diváka, ale dojímá se tu sám nad sebou - pokaždé, když se Bruce Willis objeví na plátně, působí to jako špatný vtip. Miho dělá přesně ty věci, které od ní publikum očekává, takže její násilné kousky jdou vycítit na míle daleko (navíc, i výměna "jedné Asiatky za jinou Asiatku" může praštit do očí a působit blbě - a také působí). Když už jsme u přeobsazování rolí - vzhledem k tomu, že celá anabáze tvůrcům zabrala devět let, nevím, jestli je ve všech případech ospravedlnitelné. Michael Clarke Duncan už si Manuta bohužel zahrát nemohl, ale z jakého důvodu se ve filmu po Dwightově proměně neobjeví Clive Owen, ale nějak podivně namaškařený Josh Brolin, nad tím zůstává rozum stát. Nahotinek, ustřelených končetin a usekaných hlav je tu opravdu hodně, ale nic z toho není skutečně sexy, šokující nebo nápadité. I ta Jessica Alba už netančí tak dobře, možná proto, že v jedničce jen párkrát naznačila, zatímco tady téměř nesleze z pódia. Ve výsledku je pak film jako celek dost špatně odvyprávěný - i vzhledem k dlouhé prodlevě mezi oběma díly musí postavy otravně znovu vysvětlovat svoje motivace, navíc často povídají o svých pocitech, místo aby je ukázaly, jednotlivé kapitoly neladí dohromady... Druhý díl SIN CITY tak nepřináší nic nového, pouze využívá osvědčených postupů jedničky, které ale nedokáže obhájit natož někam posunout. Pozitivem filmu je, stejně jako v předchozím případě, postava Marva, který je vtipný, drsný, budící respekt - a zároveň je jediným životným charakterem celého snímku. Bezkonkurenční Mickey Rourke nechává zbytek ansámblu daleko za sebou.

    • 3.6.2014  23:18

    Pár povedených fórků nezachrání Jacka Blacka před údělem nejméně sympatické postavy, jakou kdy Linklater ve svých filmech představil. Kromě hlavního hrdiny, jehož odpudivý charakter vystihlo Blackovo iritující herecké pojetí zcela dokonale, ale ŠKOLU RO(C)KU (mimochodem, "c" v závorce naprosto postrádá smysl) sráží také to, že se jedná o dost plytký film s minimálně prokreslenými postavami - i na poměry komedie. Skokové posuny ve vývoji hrdinů jsou tu na denním pořádku. Navíc, Dewey Fin je podobný typ "rockera" jako Ladislav Jakl - pozérský. Richard Linklater má postavy flákačů rád, ale tady už se bohužel nejedná o flákačství existenciální - pouze nechutné.

    • 3.6.2014  12:14

    "Svět je tvůj", ale vychování si za prachy nekoupíš... ZJIZVENÁ TVÁŘ je skutečně přelomová a neskutečně zkratkovitá - na druhou stranu si dost dobře nedokážu představit, jak by to dopadlo, pokud by taková nebyla (protože už takhle poněkud nudila). Humpolácké vystupování hlavního "hrdiny" je účelem, jelikož film tematizuje společenský vzestup buranského gangstera druhého řádu - přesto se však jedná o další prvek, díky němuž mi byla ZJIZVENÁ TVÁŘ značně protivná. Snímek strašně trpí dobou svého vzniku - fakt, že protagonista připomíná spíše přehrávající opici, je pravděpodobně neblahým dědictvím herectví němé éry + hlavní přínos filmu, tzn. necenzurovaný pohled na život násilného mafiána, byl vykastrován nesmyslnými předělávkami (které v určitých momentech nabývají až metafikčního charakteru - např. ve scéně s poradním sborem, který diskutuje o nevhodnosti zdůrazňování "camontovského tématu" v novinových článcích).

    • 18.3.2014  10:40
    Temný případ (TV seriál) (2014)
    *****

    (komentář s nulovou výpovědní hodnotou, ale nemohu si pomoci) Seriál tak dokonalý, až se na to člověk bojí pomyslet. Opojná audiovizuální i narativní jízda s vynikajícími hereckými výkony. Cary Fukunaga se s každým zpracovávaným tématem beze zbytku ztotožňuje - a na základě toho buduje atmosféru, které se podléhá úplně samo.

    • 1.3.2014  02:17

    "Ahoj, jmenuji se Lars von Trier, a mám rád intertextuální odkazování, i když moc nevím, jak na to..." První sekvence - propojení mizanscény s výběrem hudby, zvláště pak Stellan Skarsgard odcházející na příjemný podvečerní nákup za doprovodu Rammsteinů - je natočená skvěle, následně film stagnuje a občas hodí do pléna tu lepší, tu slabší vtip. Třemi vrcholy jsou úvodní sekvence, závěr prvního dílu a epizoda s "K". Je dobře, že navzdory masivní propagaci, představuje NYMFOMANKA film, o němž se dá v klidu přemýšlet a není jej při tom třeba stavět do vztahu k tzv. Trierovým provokacím. Ty ostatní blbiny okolo, závorky na plakátech, "Zapomeňte na lásku", pozérské tričko "Persona non grata", bla bla, je nejlépe vypustit, to je jen tyátr okolo. Poznámky pod čarou jsou vtipné, občas i chytré, ale z konceptuálního hlediska mne zklamaly asi nejvíce na celém filmu - možná proto, že jim chybí ten pravý a životný požitek z odkazování, citování, odbíhání od tématu a zpět. Logicky snímek drží pohromadě, konec na dvorku je divný úlet. Rozhodně to tedy není žádná pecka, i když se to dotýká vážnějších věcí, a i když to vlastně není tak hloupé, jak se na první pohled zdá. Nevím, jestli se ten film sám považoval za pecku, nebo jestli se považoval za fórek, nebo jak to je... Nicméně, režisérská verze je nonsens - NYMFOMANKA už nemá víc co říct. Leda by přibylo víc intertextuálního odkazování... to by byl teprve džouk.

    • 1.1.2014  14:55

    Dnes jsem to viděl po dlouhé době, a musím tedy říci, že ten závěr ("I'm your father") je dost špatný. V dětství jsem to poslouchal na kazetě a soudím, že tvůrci měli šťastnou ruku, když z audio verze některé pasáže vyškrtli. Coby hudební pohádka to funguje skoro stejně dobře jako ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA, na Čapka je to málo ironické, projevuje se zde rovněž Svěrákův odklon od vyhrocenějšího humoru (KULOVÝ BLESK) k hezkému českému zaobalenému vtipkování... Nicméně, "Mniši jsou tiší" a Gerendášovo hypnotické opakování "Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se..." jsou brilantní pasáže, herecké obsazení a výkony vynikají, a Čmaňův drvoštěp Drnec je nářezová postava, doslova a do písmene.

    • 22.12.2013  22:28

    Údajně ideální Poirot podle mínění samotné autorky - která ale, dlužno podotknout, moc dalších Poirotů neměla šanci vidět... Každý z tří mých oblíbených představitelů dokázal dodat slavnému belgickému detektivovi něco natolik specifického, že ani jednoho nelze povýšit či upozadit. Suchet je nejkomplexnější a nejbarvitější, Ustinov je vtipný, ale Albert Finney je z nich, soudím, nejlepší herec. Jeho Poirot je zcela nesnesitelný, a proto si dokážu představit, proč si zde Agatha Christie, kterou Poirot iritoval už asi od 30. let, libovala. Nehledě však na to, že kompletní herecké osazenstvo je vynikající a unikátní, VRAŽDA V ORIENT EXPRESU je také mimořádně dobře natočená detektivka - vlastně je to důkaz, že detektivka může být dobrým filmem (tj. pozornost je zde kromě případu samotného zaměřena např. na budování tajemné atmosféry nebo humoru, ale i subtilně dávkovaných emocí).

    • 8.12.2013  01:22
    King Lear (1971)
    *****

    Není to "Král Lear" Williama Shakespeara, nýbrž Petera Brooka - ten je ale ve svém přeformulování Shakespearovy předlohy natolik komplexní, že to celkové vyznění neovlivnilo k horšímu, ba naopak. Když už se totiž Brook uchýlí třeba i k tomu, že interpretuje nějakou postavu docela jiným způsobem, než to anglický dramatik zamýšlel, dělá to nadoraz - a platí to nejen o postavách. Peter Brook zkrátka vzal původní divadelní hru jako základní surovinu a začal jí ždímat, osekávat, stlačovat a roztahovat tak surově, že to z výsledného filmu prosakuje skoro až hmatatelně. Uvnitř těžkopádných a dosti nepoddajných záběrů se ovšem neztrácí ani herecké mistrovství všech zúčastněných - což je možná tak trochu štěstí, každopádně to Brookův snímek povyšuje na krystalicky čisté a perfektní dílo.

    • 30.11.2013  19:37

    Snímek o snaze najít sílu a odvahu, o tom, že když člověk sílu a odvahu najde, může zůstat sám... o tom, jak se rodí sny a jak mohou být sny zadupány do země. A také o tom, jestli poslední krok může být prvním.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10