Leira

Nepřekvapí mě, až za nějaký čas milej Kazma vystoupí ze stínů a prohlásí, že to mělo všechno vyšší účel, aby tuhle pohromu zamáznul a dostalo se mu tleskánků, na které se tolik těší.

Krásná synergie léty prověřeného příběhu, nadstandardního vizuálu, řádné dávky emocí kořeněné rodinou, přátelstvím, důvěrou a láskou, opepřenými nenávistí a zradou, zabalené do hávu epického legendárního příběhu ze smyšlené země se svými vlastními pravidly založenými na tradicích někde mezi Čínou a Japonskem a ozdobené dojemnou hudbou z pera J.N.Howarda. Film, který nezklame nepříliš vysoká očekávání.

No páni, ještě nikdy jsem nepsala recenzi coby první vlašťovka. A to navíc k filmu tak rozporuplnému a zvláštnímu! Po celou dobu jsem přemýšlela, jestli tomu dám čtyři hvězdičky nebo jednu, převáží klady nebo zápory... je tam od všeho trochu. Film se snaží utáhnout diváka na přenádherně vykreslené scenérie světa pod světem, předvést perfektně zvládnutou fyziku světla vymalovávajícího neokoukané typy zvířecích postav, příběhově se to snaží těžit tak nějak od všeho trochu a zdánlivě nenabízí nic nového. Takový Nekonečný příběh Indiana Jonese Dvacet tisíc mil pod mořem řízlý Polárním expresem a zabalený do hávu Narnie bez lva a s parafrází Parallaxe z perských Písků času namísto zlé čarodějnice. Po většinu času příliš táhnoucí se děj, kde postavy doslova stojí na místě a vykecávají se hůř než babka Vomáčková na pavlači, nepodporuje ani sice zdánlivě neškodná, ale naprosto nemastná a neslaná hudba, která by se perfektně ujala spíše v potemnělé čajovně jako background dvouhodinového zeleného dýchánku, ale naprosto zabíjí i ty scény, které mohly být divácky snad vděčnější díky aspoň náznaku pohybu. Herecké výkony dětských protagonistů ostře kontrastují se směšně působící jedinou bitvou strojoválečníků z Říše divů, co vyskočili odněkud z devadesátek. Postupně gradující pocit z toho, že místo DVD s filmem bylo puštěno PS5 s otravnou rébusovkou finalizuje balvanem přímo do žaludku, jehož pointu si každý musí prožít sám. A proto mi tenhle film zůstane vrytý do paměti líp, než většina těch, kterým jsem kdy udělila pět hvězd.

Devadesátky žijou! Jo, sfoukla jsem tuhle jednohubku celkem s potěšením, i když toho kečupu na mě chvílema bylo moc, stejně jako devadesátkoidního rádoby parafrázovitého patosu v podobě harpuny z utržené ruky (aha, spoiler, no není zač) nebo patosem přetékající zoufalost asijské Popelky, co si místo střevíčku nasazuje prst na spoušť a nemá žádné myšky, kterým by se vyplakala na rameno, že ji nikdo na světě nemá rád. I přes to všechno a tu spoustu veselých barev k tomu, řadím Renfielda do kategorie "asi by se mělo vidět", už jen pro ten Nickyho entuziasmus.

Reklama na parkové množení. "Dobrý den, rád bych se díval, jak si můj pes vrzne, umožníte mi to u vašeho psa?" Hvězdička za kvalitně vycvičené psy. Proč tam neobsadili aspoň jednu fenu, nechápu. Takhle se na to nedalo dívat tak nějak všeobecně.

Před spuštěním jsme se nepodívali na csfd. Chyba. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsme film vypnuli v půlce. Ne, netušili jsme nic o produkci. Naopak, mysleli jsme, že se jedná o loňský hollywoodský trhák.  Je potřeba obšírnějšího komentáře?

Hrozná hovadina. Pardon, že neužívám košatější popis, ale to se nedá. Úmysly tvůrců byly asi křišťálové, animátoři, kompůjtrmástři a efektátoři si mákli, odvedli vizuálně úchvatnou podívanou, hudební podkres kvalitně odvedená řemeslná práce, herecké výkony skvělé, to všechno dohromady si ty dvě hvězdičky zaslouží. Ale jako příběh... pardon, jsem milovník marvelovského universa, ale co je moc, to je příliš, toto už příliš brnká na soudnost průměrně inteligenního člověka.

Příjemně natočená jednohubka, která smrdí tisícem jiných filmů a tedy postrádá nějaký extra wow efekt, ale až na některé detaily (typu jak hergot funguje ta digitalizace duše?) (nebo epic skok motorkou a následná chvilková proměna na Nea) mě to bavilo a s potěšením jsem konstatovala, že jsem konečně našla smysluplnýho záporáka. Ani "budu vládnout vesmíru", ani "zabiju spravedlivě půlku vesmíru", ale jednoduše "zabiju vesmír, páč mi hrabe z toho, jak mi hrabe v děloze", to sice současně spadá do té kategorie detailů, co mi vaděj, ale je to natolik originální výmluva, proč zabíjet lidstvo, že mu to žeru. Se šlehačkou prosím.

Tak jo, bez mučení přiznávám, že pět hvězdiček dávám mimo jiné i proto, abych tomuhle filmu zlepšila celkové hodnocení. Ale dávají se mi snadno - tohle mě prostě bavilo. Za normálních okolností bych dala hvězdičky asi čtyři, ale obrovskou hvězdu si zaslouží Dominic Lewis a jeho luxusní soundtrack. Od první chvíle mi učaroval a doslova přibil k obrazovce. Málokdy se mi stává, abych chválila hudbu (v posledních letech muzika upadá) - a přitom osobně ji považuju za velmi důležitou složku kvality filmu. Tady jsem si po úvodních dvaceti minutách musela googlit, kdo že to dělal hudbu, protože to byly tak silné odkazy na Johna Williamse a jeho Sám doma, no bomba. Prvoplánové ploché charaktery jedné zámožné rodinky, co mají dělat prostě křoví, docela bavily, zneuctění amerického vánočního idolu jakbysmet - ne, není to rouhání, když se Santa pozvrací po tahu, a jeho osobnost je v průběhu filmu tak pěkně budovaná, že by si divák nejraději v závěru ty soby pohladil taky. Za mě nová pecka a nová vánoční tradice! Akorát bez dětí, no, ty si budou musset počkat na věk, kdy se v Émerice může chlastat :)

Třicet let jsem odolala. Dnes mě přiměli se na to podívat. Kde se berou ta vysoká procenta, je mi záhadou. Permanentně ožratý Bohuš, tristní napodobenina čehosi mezi moravštinou a pražskou rádobyslovenštinou, většinu času jsem strávila zavrtaná v sedadle a hlubocec jsem se styděla. Tak trochu Mr.Bean, akorát ne tak  vtipný, jen nekonečně trapný. Díkybohu je to za mnou, nikdy více.