Charlizee

Vynikající odkazy snad na všechno... 1) že se ze vší byrokracie snad jednou zblázníme 2) Brute, nehraj si s tím nožem, mohl bys někomu ublížit :D 3) nesmyslnost hypnózy a spousta dalších... včetně povedených triků - před film se postaví diváci v kině, Asterix a Obelix doběhnou k projíždějícímu metru... Velmi chytrá zábava :)

Gordon Gekko je v pokračování úplně jiný chrakter a to mě často vytrhovalo z děje. Věřím, že vězení může změnit některé vlastnosti a povahové rysy, ale určitě ne celou osobnost. Ani ta slabá londýnská chvilka mě nepřesvědčila. Gekkova osobnostní NEnávaznost mi brání v tom, abych udělila plný počet hvězdiček, protože jinak pro mě Money never sleeps předčilo svého předchůdce ve všech ohledech.

Nezbývá mi než odkázat na komentář gr8 escape, který mi mluví z duše. Absurdita a nevyváženost, to je oč v tomto snímku běží. A Chris Columbus je čím dál tím víc horší... :-( Chtěla jsem si to pustit na odpočinek před spaním, ale akorát jsem se rozčílila :-/

Snímek by zasloužil jistě vyšší počet hvězdiček, co do zpracování a komplexnosti, já ale nemůžu překročit samu sebe a vyšší hodnocení udělit... Nenacházím totiž důvod, proč bych se na film měla ještě někdy podívat znovu - především každá písničková pasáž mě nanejvýš nudila.

Dokonalé ztvárnění emocí pomocí obrazu + síla střihu a dvojexpozice. Východ slunce je ve snímku ztvárněn hned několikrát - přes moment, kdy si muž uvědomí svou pošetilost a znovu přilne ke své manželce, po její / jeho finální záchranu... Krásný zážitek a nejlepší němý film, který jsem dosud viděla...

Příjemná kulisa ke gaučingu, která mě dokáže vyhecovat k hlasitému fandění :o)

Rukopis Charlie Kaufmana vyskakuje z každého momentu snímku. Možná proto, že ho tak "dobře" znám, jsem si sled událostí (či jejich vysvětlení) = úvod je začátkem závěru od konce přerušeným základní strukturou příběhu =, dokázala sestavit příliš brzy. Tentokrát mi to vůbec nevadilo! Věčný svit neposkvrněné mysli je totiž vším, čemu se říká partnerství; je přesně takový, jaký je reálný vztah - silný, křehký, pravdivý, živý... Miluju scénu s postelí na pláži :-)

Svět, ve kterém se tvoří svět o světě... Zdánlivě uzavřená smyčka, v níž bloudíme a hledáme rozdíl mezi snem a skutečností. Jeden přitažlivě pomatený mladík, který nejdříve vzplane po sexy krásce (klasika), aby došel poznání, že mnohem zajímavější je ta zprvu nezajímavá. "Myslel jsem, že je osamělá, ona mě však ve skutečnosti vůbec nepotřebuje." Spousta barev, vynálezů, obrazů, kreativity... Katastrofologie.

Dokonalý přepis knižní předlohy - snad až na 3 detaily, které se liší, se všechno děje úplně stejně, dokonce ve stejné časové posloupnosti, s každým dalším obrazem pouze obracíte další stránku knihy, chybí byť jen náznak invence. Tvůrci jakoby nevěděli, jak využít potenciál filmového média. Nějak takto si představuji rutinní práci, k čemuž přispívá i výkon Ondřeje Pavelky. Knihu nemám ráda (ostatně jako všechny Vieweghovy knihy - především pro jeho ukájení se ve vlastní "chytrosti"), tento snímek však nemám ráda ještě víc :-(

Působivý byl především první Sorenův průlet deštěm - každá kapka byla nádherně vykreslená, každé peříčko patrné... Sovy v celém filmu jsou opravdu jako živé, častokrát až zapomenete, že jde o animaci. Ale tady to končí. Opět jednou forma předčila obsah. Sice už děti v raném věku sovičky učí, že myslet si něco o čisté rase a vyvyšovat se nad ostatní je špatné, ale příběh je vlastně úplně o ničem a jen krásné zpracování mě nutilo neusnout...