R´Hell

Tento dvoudílný televizní film přímo pohřbívá jeho druhý díl, ve kterém se snad celou hodinu (z 90 min.!) opakují prakticky totožné scény jako v díle prvním, kromě pár doplňujících informací, které ovšem nejsou nikterak zajímavé a pro celkový děj nejsou důležité. Zatímco první část se mi docela líbila (s přehlédnutím černobílého pojetí charakterů), druhá část mě zklamala na plné čáře, sledovat ji bych přímo nazvala ztrátou času. Postavy třetí třídy a služebnictva dostaly spoustu prostoru, který byl využit maximálně vágním způsobem, jediné čehož režisér docílil je nervozita pasažérů i diváka. Tedy s tím rozdílem, že pasažéři jsou nervózní, protože neví, zda na ně zbude místo v záchranném člunu, divák proto, že se nemůže dočkat, až se tam něco stane - nebo až to konečně skončí.

Ve stejném roce vznikly dva filmy na stejně palčivé téma. Oba komorní, umělecké, oba provokují myšlenkou, oba odehrávající se v blíže neurčené době. Ten první, Never Let Me Go, měl pro mě fascinující nápad, ale postrádal hlubší atmosféru, ten druhý, Womb, nadchne svým pojetím, jen je tu až příliš mnoho času, vyplněného opakujícími se obrazy (i když zajímavě melancholickými), což spíše ubíjí. Nicméně film vyvolává spoustu otázek, na které není žádná správná odpověď, a proto dokáže i přes své nedostatky zaujmout.

Standardně dobrý britský seriál, tentokrát zaměřený spíše na ženskou část publika, ale neznamená to totéž co u české a americké produkce - naivita a kýč se zde nevyskytuje ani v nejmenším. Britové mají rádi a často točí historická kostýmní dramata z vyšší společnosti, osudy dělnických rodin očekávajících potomky ve špinavé části mlhavého Londýna poloviny minulého století jsou tedy trochu změnou, ale velmi osvěžující.

Nevěstinec je prototyp filmů, u kterých je ze začátku těžké odhadnout, jestli je tak výborný nebo je to ztráta času, ale rozhodně není nikdy obyčejně průměrný. Bohužel v tomto případě jsem se musela přiklonit k té druhé možnosti, ačkoliv mi nevadí bezcílné vyprávění a absence děje, čekala jsem, že tomu konec nasadí nějakým způsobem korunu. Mohlo to skončit nijak, to by by docela sedělo, ale přece (a podle mě zbytečně) se hraje na notu vždycky bylo, vždycky bude, což mě utvrdilo v tom, jak povrchně režisér pojal svůj příběh. Ale atmosféra je zajímavá.

Nevím, jestli Velká vánoční jízda navnadí sváteční atmosféru (možná proto, že sledovat vánoční film v březnu také není pravé ořechové, odzkouším to v prosinci), ale zcela jistě vykouzlí nejen úsměv, ale i smích na tvářích dětí a dokonce i dospělých, což je u animovaného vánočního filmu tak trochu zázrak. Hodně mě baví i narážky pro pozornější a znalejší diváky - přišlápnutí ovečky Shaun, připomínka kubánské krize... (a další, najděte si je) a trochu hulvátské vtípky starého Santy. A nakonec musím zmínit, jak moc mě potěšila absence srdcervoucích okamžiků, díky Británie, konečně dlouhý vánoční film, na který se dá dívat bez kapesníčků. Viděno v originálním znění.

Jako rebel ohodnotím tento "zábavný" pořad (kdo ví, co se honí hlavou tvůrcům na Primě, když něco takového vymýšlí) už po půl hodině sledování, ačkoliv bych si něco takového při hodnocení filmů nedovolila. Nicméně se obávám, že už se to nebude ubírat zajímavější cestou a kdyby snad ano, tak to tu přepíšu. Neschopnost českých televizí produkovat nové a kvalitní filmy a seriály se odráží v pořadech, které nám servírují - plné vzpomínání na ty "lepší" časy (protože paměť je selektivní, víte). Velké neštěstí je, když se do podobných pořadů zapojují mladí lidé (Kristýna Leichtová), protože pokud i oni rezignovali v pokusu udělat krok vpřed (nebo se alespoň nepřidávat), tak se z tohoto začarovaného kruhu nedostaneme nikdy. Česká 30 je prototyp většiny českých pořadů posledních let. Nudný, nezajímavý, nezábavný, nemožně dlouhý. K ničemu. S takovým postupem bude slovo "český" synonymem těchto negativů. Doufám, že to utnou dřív než za 30 dílů.

Toto hodnocení dávám první verzi, kterou jsem viděla v Praze naživo před nějakými 8 lety. Poté, co jsem četla obsazení obnovených premiér myslím, že už by se mi to tak nelíbilo. Obsazení: Radka Fišarová a Martin Pošta. Viděla jsem i DVD, rozhodně postrádalo atmosféru divadla. Jediný Michal David, kterého snesu.

Vizuální stránka, Robert Downey Jr. a pár opravdu povedených vtípků jsou jediné aspekty, které mi zabránily, abych dala pokračování filmového Sherlocka smutné 2*. Při porovnání s prvním, vtipným a inovativním dílem je tento díl prostě slabý. Líbí se mi rozdílná zpracování Doylova hrdiny, nicméně ochudit Sherlocka o jeho brilantní inteligenci a nahradit ji běháním sem a tam (jako se to povedlo Ritchiemu právě ve Hře stínů) a čekáním kdy se něco konečně stane, abychom zjistili, že se nestane nic, to už není ani zábavné. Kdyby každá scéna měla o deset minut méně, výsledek by byl o mnoho lepší.

Tenhle film je důkazem mých tvrzení, že je obrovská škoda, když tvůrci ve velkém upustili od kvalitních příběhů a přešli k efektům na oko, které tvoří hlavní páteř filmu. Okno do dvora je prostě skvělé, zábavné, svěží, nenucené a napínavé. Ani minutu z těch celkových 112 mě nenapadlo, že je zvláštní, či nějak nepřirozené, že se příběh odehrává jen na jednom místě a že postavy jen přicházejí, odcházejí a míjejí se. Hitchcock dokázal vytvořit barvitý svět sám pro sebe na tak malém prostoru a vdechnout mu život. Perfektně obsazená klasika, kterou by měl dříve či později vidět každý.

Emma je nádherná. Prostě okouzlující. Milá. Vtipná. Jane Austen ve svých románech nikdy nešetřila romantikou a tato prosluněná minisérie jí vzdává holt. Tým BBC si dal velmi záležet aby Emma opravdu žila a aby nebyla jen vyšňořenou slečnou na dobové fotografii. Obsazení hlavních rolí je výtečné, Romola Garai skvěle ztvárnila rozmarnou a občas trochu nezdvořilou, ale hlavně přívětivou a laskavou příslušnici vyšší společnosti, která si ke svému štěstí nemusí dělat starosti o budoucnost a proto s co nejlepšími úmysly organizuje životy jiných. Za zmínku jistě stojí i Michael Gambon, jenž za celou dobu pronese jen pár vět, ale co slovo to perla. Doporučuji shlédnout i přidaná videa o natáčení na youtube.