R´Hell

Jednou jsem se dívala na Drtivou porážku na Barrandově (konkrétně na americkou verzi), královsky se bavila a napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby bylo něco podobného u nás. A je to tady a je to přesně takové, jaké to být nemá. Vtip vyprchal a nastoupila hodinu a půl trvající nuda. Nova moc nepochopila, že tato soutěž staví na krkolomných pádech a jednoduchých vtipech na účet soutěžících, nasadila vážnou tvář a skvělý formát Wipeoutu utopila hluboko v bazénu.

Tento film se mi vůbec nelíbil. Vlastně jsem ke konci tuto zvláštní adaptaci na Olivera Twista nemohla vystát. Ne, že bych neměla ráda pohádkové příběhy a osudové konce. První bonbon je vždycky dobrý, druhý taky, po pátém vzniká nepříjemná přeslazená chuť. Při Melodii mého srdce jsem se cítila jako kdybych těch bonbonů snědla dvacet. Dvě hvězdičky za mého oblíbeného Jonathana Meyerse a jeho písničky, jinak podle mě ničím nezajímavý film.

Sejde z očí, sejde z mysli. Asi tak by se podle mě dal vystihnout tento film, ačkoliv má podle mě velmi přitažlivý a zajímavý námět. Knihu jsem nečetla, ale přesto mě láká, protože podvědomě doufám, že je v ní lépe vykreslena mrazivá netečnost okolního světa vůči svým vypěstovaným dárcům, bezmocnost a možná i touha po skutečném životě těchto lidí, jež společnost pokládá pouze za nutný materiál. A to vše této filmové adaptaci chybí, je to jen ploché vyprávěním, pod jejímž povrchem lze tušit více, avšak na hladinu "to" bohužel nevyplave ani s blížícími se závěrečnými titulky.

Já myslím, že po tolika zhlédnutých průměrných a podprůměrných komediích si můžu dovolit nadhodnotit jednu, která sice také z průměru vyčuhuje jen trošku, ale na rozdíl od spousty ostatních stojí za podívání. Nejen kvůli ústřední dvojce Anne a Jakeovi, ze kterých nejdou spustit oči, ale také díky naprosté absenci tupých a fekálních vtipů, jaké jsou zvykem u jiných zámořských komedií. Když tu tak zběžně pročítám komentáře přede mnou nelze než souhlasit, že pravá komedie vypadá jinak. Na druhou stranu trocha toho "obyčejného" života dodává na snesitelnosti i komerčním americkým filmům. Láska a jiné závislosti je nejen snesitelná, ale navíc příjemná a velmi milá.

Spartakus je droga. Tak nevím, jestli je to tím, že tak prudce útočí na základní lidské smysly a nebo tím, že je konečně na obrazovce něco historického, z čehož nedýchá hodina dějepisu střední školy. Bohové arény jsou neméně dobré jako Krev a Písek a přesto, že se děj točí prakticky kolem stejné věci, je stále co nabídnout. A vzhledem k hříšnosti starověkého Říma se určitě dočkáme spousty dalších skvělých dílů.

Já Superstar občas sleduji, nejčastěji jako takovou zvukovou kulisu. V průběhu věků jsem tedy víceméně viděla všechny české soutěžní reality show a musím podotknout, že ta letošní se velmi nepovedla. Soutěžící jsou slabí, ale což o to, za to televize nemůže. Může ovšem za výběr nudných (a často i trapných) moderátorů, za porotu v čele s Rytmusem, který tam zřejmě nemá co pohledávat, když svůj názor neumí ani řádně zformulovat a v neposlední řadě tam někdo určitě má na svědomí zaměstnání stylistů, z jejichž kreací přechází zrak, nikoliv však v dobrém. Letos tedy odpad. A odmítám tvrzení, že jsem ovlivněna dalšími uživateli zde. ČS Superstar nemá budoucnost a dokazuje to s každým dalším chátrajícím kolem plným křečovitých vtípků.

Tudorovci jsou skvělí. Nejsem tak naivní, abych se domnívala, že seriál zobrazuje čistou skutečnost bez přikreslení, ale to bych čekala od dokumentu a ne od seriálu, který má spíše bavit, a tak jsem s danou koncepcí velmi spokojena. Kde jinde může divák tak voyersky navštěvovat královské komnaty středověkých hradů, sledovat intriky vysoce postavené šlechty se záluskem na trůn a obávat se o osudy lidí, jejichž život visí na vlásku jen díky rozmařilosti jednoho člověka, kterému se znelíbili, tak zblízka, než právě v tomto skvělém seriálu od HBO?

Po druhém shlédnutí doceňuji tento zajímavý film a zvyšuji na maximální hodnocení. Králova řeč v sobě nemá žádný šokující zvrat, lehce ale sebejistě se pohybuje v prostředí vysoké aristokracie, vykouzlí úsměv na tváři a oslní výbornými výkony charismatických představitelů hlavních rolí. Myslím, že je to jeden z nejlepších britských filmů roku 2010 a to zejména proto, že striktně zachovává klasický anglický ráz bez vlivu Hollywoodu a bez zbytečných efektů na oko.

Při sledování mě napadlo, že musím upozornit na drobné vynechávky, které byly v knize docela důležité, jako třeba, že Mikael to pátrání nedělá pro peníze, ale především pro to, aby získal informace o Wennerströmovi. A také že Erika není jen spolupracovnice. Ale ke konci jsem pochopila, že tento film není podle knížky, jako spíše na motivy knížky od Larssona. Jinak to je povedený evropský film a nebýt té působivé a v mnohém zajímavější předlohy a předlouhých 152 minut neměla bych žádnou velkou výtku. Nicméně i tak se těším na americkou verzi a potajnu doufám, že v ní nebude tolik pozměněných scén jako je tady. Jo a český dabing jsem přes srdce nesla těžce.

Všichni si určitě pamatujeme doby, kdy nám učitelka v hodině jazyků pustila videokazetu o nějaké zemi, o které vyprávěl neskutečně nezáživným způsobem člověk, jehož hlavním cílem bylo zřejmě zprotivit destinaci všem, kteří měli alespoň částečný zájem se tam podívat. Ženy na cestách jsou výjimečným exemplářem, který tyto časy strávené s časopisem pod lavicí velmi působivě připomene. Lidé na Primě se buď úplně zbláznili, když uvěřili tomu, že pořad stejného rázu, jaké se produkovali před dvaceti lety bude fungovat a nebo tu zapůsobila vůně peněz od sponzora-cestovky. Něco mi říká, že to bude ta druhá možnost. Jinak si nedokážu vysvětlit, k čemu jsou tam ty modelky, které za celou dobu neřeknou ani slovo. Za to Čenský se namluví až až. ---->>> komentář je k verzi 2010/2011. Změněnou verzi pořadu se Zlatuší a Adélou v roce 2012 nesleduji (raději).