LasT_Olt

Aby bylo hned na začátek jasno, já nejsem nějaký Scorseseho uctívač. Jeho filmy jsou často ukrutně dlouhé nebo jsou to nedej bože mafiánky, to už je pro mě teprve utrpení. Prokletý ostrov je asi jediná světlá chvilka v jeho kariéře kde opravdu dokážu uznale pokývat hlavou a prohlásit, že to natočil člověk který je svým postavením vysoko nad nadprůměrem.  Takže jako větrem ošlehaný kritik, který si večer sedne k PC, zapálí si doutník a pustí si k tomu na gramci nějakou osudovou laskominu, můžu ukázat na Zabijáky rozkvetlého měsíce prstem a říct že to byl film od pravého gurmána pro gurmány. Do místního řetězce kinosálů jsem potáhl jen kvůli Dicapriovi, mám rád když hraje nějakého pořádného zmrda, třeba farmáře bavlny či úspěšného makléře, každý dobrý herec prostě pořádně vynikne až když si zahraje nějakou svini a panejo Leo je v tomhle filmu slizskej, slizskej, slizskej. Odhoďte Titanic, tohle je v jeho podání ta pořádně twisted love story, hlavně z pozice Lily Gladstone a její postavy Hopehnasdanvokamekfa (zkráceně Mollie). Z něho se mi chvílema dělalo až fyzicky zle, to Bob byl ještě dobrej. Já mám tyhle příběhy docela rád, je to návrat do reality a to že jsme obklopeni krysami a bezpáteřníky. V prvních dvaceti minutách jsem nasedl a pevně se držel až do konce, aniž bych se pustil nebo pozvracel, což se rozhodně nepoštěstí každému. V klidu, já sám čumím, že se mi to tolik líbilo.

První dva díly byly docela v klidu béčka, třetí už trpěl na únavu materiálu a tohle je hotový poločas rozpadu. Směšnější film jsem už dlouho neviděl.

Ze začátku jsme byli trochu zklamaní, ale nejspíš jde o to, že nás Flanagan svým prvním seriálem pořádně rozmlsal, navíc jsem měl i vysoké očekávání, vyhlížel jsem seriál dobré dva roky. Zprvu jsem očekával, že to bude adaptace McCammonova románu Prokletí rodu Usherů. Ten boj o moc je vlastně vykonstruovaný stejně, jen povrchně to silně čerpá poetičnost z Poeových nejznámějších básní (The Raven, Annabel-Lee), což mi vůbec nevadí, jeho básně mám nejradši. Bohužel tady ale není dáno moc prostoru tomu v čem je Mike Flanagan nejjistější a to sice nějaká strašidelnost, ta vynikne až ve finálním díle s boží scénou vsazení muže do zdi či Roderickovým chozením po domě a recitováním Havrana (obě scény jsou vrcholem celého seriálu). Místo těhle vymazlených spooky dílů jsou tady řešeny často banální a naprosto kreténské problémy mladých Usherů, přičemž mě sral a nudil každý z nich, jsou to účelové hovada. 8/10 a Flanaganovi s tou Věži furt docela dost věřím, jelikož je tam postav jak prstů jedné ruky a je zcela nemožné, aby v jeho adaptaci Kingova opusu mohlo docházet k tomu, co mě nejvíc sralo u The Fall of the House of Usher. Po té nestvůrnosti z roku 2017 mě nesmíš zklamat Miku, zakazuji ti to!

Nedávno jsem dohrál Death Stranding. Norman Reedus začal u walking dead, pak přešel jenom k walkování, ted dělá zase walking dead a v budoucnu bude opět walkovat. Sám si kladu otázku, proč jsem se na seriál vůbec podíval. Nejsem nějak přehnaně sentimentální člověk, ale asi mi trochu chybí to období mezi lety 2012-2016 kdy bylo The Walking Dead nevídaným světovým fenoménem a každý z nás v pondělí sjížděl nové díly jak lajny párna, jen aby docházelo k dlouhým absťákům a následnému relapsu. Všichni tru fans to samozřejmě zabalili mezi 7.-8. sérii, jelikož už potom neměl seriál moc co nabídnout (já to zabalil když zemřel Karel). Poslední série už jsem tedy nejel, ale mí blízcí (kteří mají mnohem víc odvahy než já) to dali a pak mi o tom u piva dost do hloubky poreferovali. Místo uzavření příběhu si odpromovat další projekty, to můžou fakt udělat jen nějaké hamižné chcanky, lépe to popsat nejde. Když oznámili, že mají v plánu vytvoření TWD univerza tak jsem dost čuměl, když nad tím člověk začně aspoň minutu uvažovat, uvědomí si že neexistuje příběh u kterého je to míň na místě. Vždyť i sám Robert Kirkman to musel zabalit dřív, jelikož mu docházely nápady. Ono právě v tech nápadech je jádro problému, jelikož TWD je obyčejná soap opera silně okořeněná našimi nemrtvými kamarády. Bez nich to hrozně rychle vyvane, proto bylo prvních 6 sérií nejlepších, jelikož byly fresh a tvůrci stále přicházeli s neotřelými nápady jak začlenit nemrtvolky do civilizace v rozkladu. A tak jsme po všech těch letech dostali seriál o Darylu Dixonovi, postavě, která v první epizodě řekne víc slov než v průměru za tři původní série. Má to sice svoje světlé chvilky, ale nakonec to nejlépe poukazuje na bolestivou pravdu a to sice, že tenhle svět už není svěží a cool, ale zatuchlý a recyklovaný. A recyklaci podstoupil už po několikáté.

Před mnoha lety dva nadšení fanoušci Leigh Whannell a James Wan natočili jeden z mých nejoblíbenějších a nejlépe gradujících hororů a to sice Saw: Hru o přežití. Saw se nakonec zařadil mezi klasický případ série, kdy je kráva dojená až do stavu, kdy umře, následně je ohlodaná mrchožrouty a tvůrci už jenom berou její kosti, drtí je na kostní moučku a vyrábějí z ní něco co má alespoň trochu připomínat mléko. Nenarážím teď jen na poslední dva přírůstky, které se snažili sérii nějak oživit, ony i v původní sérii byly snad od čtvrtého dílu všechny díly odpadní. Do kina jsem tedy šel v očekávání nejlépe 2* filmu, ale pozor stalo se nečekané a dostalo se mi jednoho z nejmilejších překvapení letoška. Dokonce si dovolím prohlásit, že Saw X je po originále druhý nejlepší díl. John Kramer se spolu se svými učedníky vrátil, pasti jsou opět nápadité a ne high tech(!!), celé to smrdí těmi původními díly a oběti jsou opět úplni kreténi (v čele s šéfkou kliniky, extrémně přepáleně napsanou, jednoznačně nejhorší článek filmu). Hlavně to ale nebudí dojem nějakého účelového goreporna, Má to dost v pohodě nosnou linku, doplněnou charismatickým Tobinem Bellem. Jsem spokojený, škoda že Johna zabili už ve třetím díle, kdyby to Bell nesl na svých bedrech déle, mohlo se to vyvinout líp, ta role mu skvěle padne. Jako finální díl by to bylo super zakončení, ale všichni dobře víme, že za dva roky přijde zase nějaký stupidní spinoff, sequel nebo podobná kokotina. Přitom to jde udělat slušně, šikovný inženýr v důchodu který se snaží předávat svou message a brutálně přitom vraždí hovada, no nezní to skvěle? Happy cake day.

Dobrý, ale ne výborný.

Konec jednoho z posledních kvalitních Netflixáckých seriálů, zároveň asi momentálně jediného který dokáže prezentovat ožehavé problémy dnešní mládeže, aniž by byl cringe a neautentický jako prase. Zakončení Otisova příběhu je podle mě nejlepší možné, nechtěl jsem aby skončil s osobou A ani s osobou B (nechci spoilerovat pro citlivé osoby), ale aby felil s osobou C u Smash Bros, jelikož osoba C byla vždycky nejvíc real. Mám u toho podobný feeling jako třeba u poslední série Stranger Things a to, že by bylo fajn tomu dát pauzu tak 15-20 let, nechat to uzrát a potom natočit další sérii, když už budeme všichni starší a budeme úplně v prdeli.

"Flegr? Pana Flegra bych zavřel za šíření poplašné zprávy!!" - náhodný pobouřený spoluobčan. Legendy praví, že pan profesor Flegr sebou ke zkouškám z evoluční biologie nosí sekeru. Jednou ji prý použil na studentku, která tvrdila, že dinosauři vyhynuli před 600 miliardami lety.

Kazma je fenomén, který mě z vědeckého hlediska velmi zaujal. Za první týden do kina na tento film přišlo pomalu 300 tisíc lidí, to je něco pod tři procenta populace ČR. Tyto lidi můžeme myslím zcela vážně označit za skalní fanoušky onemanshow. Tito jedinci, kteří si zaplatí za vstupenku, se dělí na dvě skupiny. Jedni do kina jdou protože očekávají super film a zážitek. Okey, prostě nemají vkus, nechme je být. Druhá skupina do kina jde, jelikož je táhne vidina možnosti výhry nějakých money, nebo třeba šance na výhru zakopaného auta. Tyhle individua bych přirovnal k fundamentálním křesťanům, jedná se totiž o lidi, kteří jsou v životě tak v prdeli, že se obrací k nějakému symbolu v domnění, že se jim dostane "divine rewardu". Jejich reakce, když potom odchází z kina jen z nějakou nevkusnou vizitkou je jasná. Nebo se třeba jenom pletu a jde jen o tak obyčejnou věc jako je hazard. Furt bych ale těch 250 kč radši naházel do matu. Předpověď budoucnosti: Za tři roky Kazma oznámí, že se v noci v posteli pomočil, jelikož se mu ve snu zjevil Kristus a pověděl mu, že je proroctví pravdivé. Oznámí, že natáčí film s názvem BlessedManShow a že pokud si koupíš lístek, dostane se ti zážitku, který v kině nekončí. Naše tři procenta poté dostanou vizitku na tajný meeting. Dojdou tam a objeví se Kazma, který řekne, že pokud mu políbí nohy a prdel, dostanou šanci vyhrát hodně peněz. Poté co rituál podstoupí, předá jim další vizitku, dá jim blessing a řekne, že prošli iniciačním obřadem a že nyní mají šanci 0,001 na výhru deseti milionu korun. Poté naplnění štěstím odejdou. A pokud se to nestane, tak to ber jako alternativní realitu! (btw. ke Kazmovi necítím žádnou zášť nebo nenávist, ba naopak, dle mého názoru je jeho schopnost totálně oblbnout lidi, prázdnými kecy o "přesahu filmu" super a malá, nějaká hodně zvrhlá verze mě ho za tohle umění i trochu uznává).

Představuji si to nějak takhle; přibližně kolem roku 2010 muselo dojít ve vysokých kruzích Hollywoodu k nějakému setkání ve stylu Bilderbergu, během kterého se hlavouni všech studií rozmýšleli, kam bude průmysl v dalších 15 rocích a letech následujících směřovat. Jelikož už neměli nápady, řekli si že začnou natáčet remaky/legacy sequely/spinoffy a podobné čertoviny. Starší herce už nikdo nechtěl zaměstnat a tak je ještě šlo vydolovat a když už se film nepovede, lze to uhrát na kartu "je to přece nostalgické, pokračuje to z těch sérií, které byly úspěšné před třiceti lety, když byly filmy v tomhle odvětví ještě na úrovni". Na mě tohle nikdy příliš nepůsobilo. U Indiana Jonese u mě nějaká nostalgie už úplně selhává, jelikož mám ty filmy sice rád, ale nejsem oddaným fanouškem a navíc mám stále v hlavě čtvrtý díl. Nástroj osudu je vizuálně tak škaredý film, jak jen digitální dobrodružný snímek posledních let může být. Když už se bavíme o dom dobrodružství, no nevim nevim kde ho tady hledat, film se neskutečně vleče, nepřináší nic zajímavého nebo neotřelého, je to sázka na jistotu, jen udělaná o dvě úrovně hůř než u dřívějších dílů. Indy něco řeší, řekněme asi dvacet minut, pak dorazí na místo a o dvě minuty později se tam objeví náckové. Pak jim nějak kulišácky uteče, dalších dvacet minut cestuje a pak se z ničeho nic zase objeví náckové. Takhle to v tomhle filmu jede asi 6x dokola, jakoby na sobě měl nějaký tracker. Doprovod mu tentokrát dělá nějaká Helena, kterou hraje velmi nesympatická herečka, která se navíc chová velmi arogantně jako...no babička mi kdysi říkala že mám být gentleman, tak ji označím jen jako přitroublou krávu (původně jsem chtěl napsat píča). Škoda, že tady není třeba ten Shia, popřípadě Ke Huy Quan jehož neobsazení v tomhle filmu a neurčení ho jako nástupce Indiany by se dalo brát jako druh hereze, ale chápu že ten scénář vznikal před deseti lety a tehdy na něj jako na herce ještě všichni z vysoka srali. Celkově tedy těch 5/10, třetí hvězdu tomu nedám, jelikož objednání si do filmu Madse Mikkelsena a dát mu hrát debilního a sterilního záporáka, to už je opravdu na loket s rozběhem.