Pepinec

Propůjčím si slova Chandlera: "Joey, tou hlavou nesmíš mlátit do zdi každej den!" Podívejte, třeba takovej Marigold píše, že takhle otupělej skvěle zrežírovaným filmem z kina už dlouho neodcházel. Proti tomu nic nemám, jen bych si sarkasticky uplivnul, že podle všeho drtivá většina z vás do toho kina otupělá už přišla. Už rozmazanej poutač na chodbě mi připadal podezřelej, při ´impozantním´ půlhodinovým intru jsem zoufale pokukoval po =woodym=, jestli třeba nepotřebuje kadit, že bych mu šel dělat držák na papír, no ale teprve až když se strhlo hopsavý, roztřesený, šmouhatý peklo plný nesmyslnejch výbuchů a destrukcí všeho, co ještě nikdo předtím zničit nedokázal, jsem se dostal do toho správnýho tranzu. Tohle že je trhák letošního léta? Nooo, panečku, tak to snad aby už byl podzim...

Travolta a De Niro v belgickém filmu amerického režiséra o mečování dvou zálesáků za zenitem? Komentářů je tu zatím pomálu (a do torrentového šílenství tomu asi nebude jinak), ale ve většině z nich se prská. Takže byste asi dokázali najít v současném programu film, který má všechno to, co Sezoně chybí, že? Já to třeba nesvedu. Nevím, kdo má na starosti sestavu našich kin, ale je nejvyšší čas vyměnit trenéra. Lesní koncert pro srbský luk a americkou flintu si užijete, pokud dokážete vnímat a ocenit, když někdo dělá film se zaujetím.

Prosím vás, kdyby to náhodou někdo z názvu nepochopil, film je o žralocích. Já rád játra, ty rád játra a žralok asi taky...

Když jsem vešel do sálu, měl jsem pocit, že má Anděl den otevřených dveří. Tolik lidí nechodí ani v neděli do kostela, kolik se jich mačkalo na Gatsbym. Po dvou a půl hodinách v první řadě jsem pak hledal krční obratle u ledvin, i kdybych je ale nakonec nenašel, uchlácholilo by mě, že byly obětovány ve prospěch barevného karnevalu dvacátých let, na kterém zářili bard Leonardo a jeho překrásný přívěšek Carey. Elegantní propojení klasiky s modernou, která stejně jako při milování i u filmu umožňuje jedinečný zážitek. Šťouralové všech zemí, strčte si prst do frňáku!

68%? To byla asi vaše první komedie v životě, ne? Já schválně počítal, kolikrát jsem se zasmál; na konci jsem napočítal celou jednu čárku, vážení. Víckrát mě pobaví i přisednutej pytlík. Kvůli jedný čárce se leze s holkou do postele a ne se stodvaceti korunama do kina...

To se nám zase jednou sešla v kině sestavička... Já s oblibou sedávám kolem třetí řady, protože mám rád, když plátno je to jediný, co v sále vidím, no a pak je to taky jediná možnost, jak se vyhnout křupanům, kteří si kino pletou s bufetem nebo se slučákem. Jenže tentokrát byl asi mezinárodní den hňupů, takže za levým uchem mi seděl roztomilej páreček, kterej si snad připlatil za sedačku s popcornovačem, za pravým ouškem se patrně souložilo, přímo za mnou pak seděl vážně nadějnej fotbalista, kterej celý dvě hodiny neúnavně trénoval kop bodlem, no a přede mě se rozvalil druhej nejroztomilejší pár toho odpoledne; převoněnej metrouš, co pod mým pravým okem každejch pět minut čuměl do fakt fakt fakt zářícího telefonu a smradlavá pipina, která se mně pod levým okem už od polovičky bijáku oblíkala, aby pak byla jako první na záchodě. Tím nejsilnějším argumentem, odůvodňujícím moje čtyři fáborky je, že všechna tahle bizarní snůška lidský nevychovanosti a debility mě od Podfukářů rozptýlila jen jednou! Takovej spád a náboj to mělo. Jen tomu štramákovi Morganovi mohli ubrat na věšteckejch schopnostech, no a pátej Jezdec? Ale prosím vás...

Občas nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když si představím, kolik toho asi ještě v životě budu muset u televize vydržet. Rozebírat tenhle německo-bangkokský opus nemá smysl, on se totiž dokonale rozebral sám. No nic, přetočím si orloj o 87 minut nazpět a budu předstírat, že - po vzoru filmu - k ničemu nedošlo.

A máme tady další šokující slepenec záběrů skrytých kamer, po kterém se bude opět hlasitě nadávat, útočit a protestovat. Tentokrát ne proti lovcům delfínů, ropným společnostem nebo supermarketům s plesnivou zeleninou; tentokrát řveme na šmejdy, co buzerujou naše babičky a dědy. No ale kdepak jsme, když naše babičky a dědové nastupují do autobusů? Když na ně my, děti a vnoučata, budeme dávat pozor a vysvětlíme jim, že tihle chcípáci jsou dobří tak leda jako zkušební terče nových brokovnic, nebudou muset Silvie Dymákové posílat do kin něco, co s filmovým dokumentem nemá nic společného. Tak až tady dokřičíme, sejdeme se u babi na buchtách, jo?

Byly to hezké dva dny v Nice, během kterých jsem na pláži a po parcích přečetl jeho knihu, cestou zpátky pak projel Třebíčí a když jsem ducnul doma na postel k televizi, nemohlo v ní snad běžet nic jiného než záznam ze Spirály. Tož Miro, díky, bylo to fajn.

Možná mám jenom prachobyčejnou smůlu, ale holky, které jsem zatím viděl, by se místo svlékání měly naopak přiobléct a jít dělat třeba stojan na kameru.