Pepinec

Jsem si naprosto jistej, že před sto lety by z Majkla Beje a Karla Čapka byl roztomilej pár. "Ty jsi robota vymyslel a napsal, já ho teď namaluju a natočím."

Měl jsem pocit, že do kina nejdu na film, ale na Boha. Tolik chvály totiž není ani ve všech přikázáních dohromady, kolik jich tahle komedie má jenom na plakátu. No a tady právě úplně nevím, jestli si rozumíme - viděli jste krom plakátu i film, jo? Já čekal, že se teda královsky pobavím, když se tomu udílejí pomalu i Michelinské hvězdy, ale ono prd. Na komedii kladu menší nároky než na blondýny při práci s buzolou; stačí mi, když se posměju. Tady se ale všechen humor dá leda tak tušit, provedení bohužel kulhá víc než Dr. House. Mějte mě za suchara, ale nejdřív si vzpomeňte, jestli jste na tomhle filmu náhodou nebyli v úterý na Smíchově. Protože v sále bylo plno a smála se až uklizečka na konci, když viděla ten bordel.

Souhlasím s tím, že za kočkou jako Blake je potřeba jít si tvrdě a třeba i přes mrtvoly, ale podle mě to ten žralok přece jen trochu přehnal. Nicméně jako rivala v námluvách by mě hravě strčil do kapsy, protože plovoucí majáky já kvůli holkám fakt nežeru. Zrovna nedávno jsem přemejšlel, proč mám vlastně madam Temperamentní v oblíbenejch a ono je to asi takhle: ach, můj Bože! Poprvý v životě jsem chtěl bejt surfovací prkno.

Vydařená rekonstrukce a poutavé šťourání se v tom, jak to tenkrát mohlo být. Akorát teda nevím, kam zas šla TV Príma pro tak odborný obsah. Zub Matterhornu začíná zhruba ve třech kilometrech, takže ve výšce 1200m se tehdy asi neodehrálo vůbec nic, že? Pokud teda Whymper omylem nelezl na Klínovec...

Místo večerního řádění playstation, místo ranního řádění nákup v železářství a do sprchy každej zvlášť. To jako na jaký planetě mladý páry takhle trávěj víkendy v prázdným domě rodičů? Jet za Ashley na víkend já, mohl by mně ňákej pan Démon vlízt na záda, protože větší spoušť by určitě nenadělal. Zato madam Pointa by teda rozsekala i Italskýho hřebce...

Konečně můžu porpvé v životě použít oblíbenou frázi knihomolů "předloha je lepší." Přečetl jsem v životě asi tři knížky, kromě slabikáře shodou náhod i jednoho Raymonda Chandlera. Nebýt toho, asi těžko bych se orientoval v postavách, nehledě na to, že některé věci byly upraveny podle mě ne úplně k lepšímu. Marlowe je na papíře mnohem větší kanón než ve filmu. I tak je to ale skvělá detektivka, jakou bych chtěl mít každý týden v kině.

Tuhle jsem byl s kamarádem na pivku a u vedlejšího stolu sedělo tohle: rosolovitý, upocený muž středního věku s fyzickou kondicí hrocha, a odérem čerstvě zatavené občanky zapáchající asi ženština, kterou podle všeho oblékala malířská paleta kibicovaná štětkou. Nebyli to otec a dcera, anebo o to horší, protože se u toho stolu nejdřív málem vojeli, pak sedli do hrochovy limuzíny a zmizeli. Pointa je v tom, že navzdory obalu to klidně můžou být ti nejvzdělanější a nejdobrosrdečnější knihy pod Sluncem, ale já po jejich etudě dostal leda tak chuť na další pivo a panáka. Bez sympatií to nejde, a to je případ i Axolotlu.

To ani tak není o touze jednoho člověka splnit si sen, to je spíš ukázka pravé Kiwi povahy v plné kráse. Takových lidí je tam jako u nás fňukalů, proto mě ani trochu nepřekvapuje, že bombarďák Burt byl zrovna ze Zélandu. Mimochodem dokonalá ukázka toho, že ani tak moc nezáleží na tom co děláte, nýbrž na tom, jací u toho jste. Burtovi bych při sekání trávníku ochotně doplňoval benzín, zatímco mojí sousedce stačí aby se na mě podívala a hned mám chuť ji rychlostí Indiána poslat na solnou pláň.

Kopal, kopal a kopal, až se prokopal. Stal se vzorem všech malých fotbalistů a odrostlých vězňů. Film o legendě by ale zcela určitě měl vypadat jinak.

Ustavičné natahování sérií všeho druhu má ten defekt, že čím dál tím víc kašlu na nějaký kontext. To abych v pondělí sjížděl všechny X-Meny, v úterý Batmany, ve středu Piráty, ve čtvrtek Star Warsy, v pátek Vetřelce a o víkendu chodil do práce, ne? Fakt na to nechci mít čas a fakt si sotva pamatuju, co dělal Vetřelec v letech 1979-2012. Takže mi zbývá akorát tak zhodnotit, jak na mě Covenant zapůsobil jako film sám o sobě. Řekl bych, že nebýt pana velkotovárníka Scotta, který umí udělat kuličku i z průjmu, vyměnil bych páteční sérku Vetřelců za Matrix. Nádech atmosféry tam byl a zvířátko dělalo co mohlo, ale unylost emocí postav mě v kině uspala dvakrát za sebou. Naštěstí aspoň v různých místech, takže na to nemusím jít potřetí...