Nach

Měl jsem to štěstí, že jsem Neviditelného viděl jen asi týden před uzavřením kin kvůli Koronaviru. A byl jsem za to rád. Obzvláště navíc v Dolby Atmos sále s obloukově prohnutým plátnem a 4K kvalitou. Leigh Whannell se skutečně vyznamenal. Po Upgradu znovu zabrousil do béčkových vod a opět je z ultra levného hororu - thrilleru skoro áčková podívaná. Kombinace umění nebýt vidět a domácí násilí - vydírání, si přímo o takový film říkalo. A musím dodat, že nebýt první poloviny, dal bych i pět hvězd. Já vím, většina recenzentů první polovinu chválí a druhé nemůže přijít na jméno, ale já to mám naopak. Proč? Inu v první polovině je hlavní hrdinka pasivní postavou v celém snímku. Děj nijak neposouvá kupředu, spíše děj posouvá kupředu ji. Jakmile se ale chopí iniciativy, začne to celé šlapat a já nemám čas přemýšlet nad blbostmi a logickými lapsy, typu: proč zapnutý mobil jejího manžela s jejími fotkami v cizím domě nenechala vystopovat u kamaráda policisty? To by byla logika, aneb důvod, proč tomuto dílu nedám plný počet hvězd. Jinak ale kamera i herci jsou výborní. Snímání prázdných koutů domu je daleko depresivnější, než sebešílenější lekačka, které tento film úspěšně absentuje (až na jeden či dva případy). Samotný záporák zde je vykreslen velice uvěřitelně a nejen z neviditelného kostýmu, ale i z jeho osobnosti sálal strach, který nepotřeboval fyzické tělo, abych se ho bál. A scéna domácího násilí s neviditelným partnerem byla mrazivá. Prostě jeden z top filmů o neviditelnosti a potvrzení faktu, že se vyplatí Leigha Whannella sledovat i do budoucna. Já byl spokojen velice. 80%

Výborně vystavěné drama u něhož jsem překvapen, že vzniklo v éře komunismu, neboť celé Ocelové město připomíná atmosférou i vzhledem krutou stalinistickou éru 50. let. Herecky se zde exceluje na výbornou. Jaromír Hanzlík ve své dvojroli září jako slunce na obloze. A ostatní osazenstvo, včetně dětských herců mu skvěle sekunduje. Skutečně jedna z těch lepších adaptací děl Julese Vernea, která díky absenci speciálních efektů ani tolik nezestárla. Velký palec nahoru. 80%

Spíše melancholický snímek, než romantický. Nahlížíme do doby konce léta. Do života vztahů tří párů generačně odlišných. Celý příběh je jako život sám. Bohužel ale není tak dobrý jako jiné mu podobné: Lišáci, Myšáci a Šybeničák nebo Páni kluci. Přesto má svou dobovou poetiku pro kterou doporučuji alespoň jedno zhlédnutí. 70%

Jeden z nejlepších thrillerů, který kdy byl natočen. To není můj výplod, ale v sedmdesátých letech to o tomto filmu vyřkl jeden filmový kritik. Nedivím se mu, Le Salaire de la peur je filmový klenot. Nejprve ohavný náhled do ohavné díry, která vás spolkne a horko těžko se z ní dostanete ven. A pokud cesta ven vede, pak je cena neúměrně vysoká. Aby se čtyři hrdinové z ní ven dostali, musí jí složit formou strachu vysláním na sebevražednou misi. A jakmile po první hodině náklaďáky vyjedou, napětí by se dalo krájet. Toto je pro mě jeden z důkazů, že i černobílý film může být stejně napínavý jako moderní filmařské metody práce. Zde navíc hrají i excelentní herci. Jejich strach je doslova fyzický a veškeré ty emoce přenáší i na mě. Finální tečka, která dává odpovědět, že i absence strachu je nebezpečná, je střípek do jedné z nejlepších filmových mozaik éry světového filmu. 90%

Americká verze francouzské klasiky z 50. let není tak zlá, jak jsem očekával. Ve vypjatých momentech se dokonce vyrovnává původnímu králi thrilleru. Postavy jsou celkem fajn, jen postrádám onen prvek skutečného strachu, které tak naturalisticky hýbe dějem kupředu v původním filmu. Vybrané lokace jsou dokonce lepší, než ty z 50. let a přejezd přes most byl skutečným adrenalinovým zážitkem. I proto jdu s hodnocením o jednu třídu výše, než jsem původně plánoval. Přesto ale černobílá francouzská verze je u mě i nadále králem. 75%

Film, který ocení primárně milovníci tohoto žánru, knihy, Emmy Watson a primárně Saoirse Ronan, jedné z nejtalentovanějších hereček současnosti, která zde přímo exceluje. Příběh je tak šablonkovitý až to pomalu hezké není. Dospívající dívky se vypořádávají se vztahy v rodině, prvními láskami, sny, tužbami a tedy dospíváním. Některým se cíle vyplní, jiné si je přeformují. To vše na poli dvou a čtvrt hodin, které mi pocitově přišly jako hodiny čtyři. Je to skutečně velice k uzoufání dlouhé. A přitom tvůrci přistupují k látce poctivě, okořeňují ji humorem, časově se zde skáče ze současnosti do minulosti a Meryl Streep si v několika úsecích vše krade pro sebe. Ovšem na jednu povedenou scénu tu je až příliš silný balast prázdných replik, nezajímavých scén a monotématických klišé. Nemyslím si ale, že to šlo natočit o dost lépe. Proto zvedám mírný palec vzhůru. Skutečně jen ale střízlivě. P.S. Závěrečný romantický násilně našroubovaný happyend byl pro mě natolik silné kafe, až jsem na šest řad před sebou zvracel duhu. 65%

Výborný Jack Black v jinak zcela triviálním filmu, který má hezký vizuál, krásné kulisy i dobře zahrané charaktery, ale vyloženě o dobrý film nejde. Na to je tu příliš klišé, nezajímavého balastu, nudného záporáka a samozřejmě tuna hovadin, které viděly logiku ze stejné dálky jako pes tykev na Marsu. Eli Roth se přese vše tu a tam snaží alespoň servírovat napětí a díky tomu s odřenýma ušima ty tři hvězdy dám. Ale je to naposled. Příště za něco takového už uděluji hvězdy jen dvě. 60%

Kupodivu ne zas tak špatný film, který ale potápí triviálnost celé zápletky. Hodnocení tohoto filmu se zřejmě bude odvíjet na tom, jak moc vás kdy zasáhl fenomén Pokénon. Mě nikdy nezasáhl, takže jsem neměl motivaci ho sledovat. A tento snímek ač věřím, že vznikl pro animovaný film, docela dobře funguje jako hrané dílo o hledání otce s detektivem Pikaču, který nějakým záhadným způsobem mluví lidskou řečí. Proč vám dojde hned v úvodu. Ryan Reynolds si svou roli jak se patří užívá. Film není nijak dlouhý, což je plus, ale též má řadu zdlouhavých pasáží. Výsledek mě neurazil, ale ani vyloženě nepotěšil. Mírný palec nahoru a jedeme dál. 65%

To co jsem měl tu čest v kině vidět by si zasloužilo vystavět piedestal. Ryzí filmařská radost ční z tohoto válečného dramatu, který jakoby byl natočen na jeden (respektive dva) záběr a z části podle skutečné události z vyprávění dědečka režiséra Sama Mendese (o němž to v podstatě celé i je). Chrochtal jsem u toho blahem i byl napnut k prasknutí. Kamera vším proplouvá s lehkostí a až mistrnou noblesou. Scény jsou do posledního puntíku skvěle připraveny, herci excelentní a různé výjevy někdy hororové, jindy až platonické (zpívající voják, okvětní lístky snášející se do řeky, proběhnutí bojové linie, novorozeně, hořící kostel, atd.). Pokud jsem dosud bral nejlepší film z První světové války Příliš dlouhé zásnuby od J.P.Jeuneta, pak 1917 od Sama Mendese mu kvalitou nejen sahá na paty, ale možná i je o patu lepší. To ukáže až čas. Všem doporučuji povinně v kině! 95%

Je to jako když na vás dýchne duch Vánoc vašich dětských let. Jako když otevřete dárek, který vám i přes svou triviálnost a klišé udělá tu největší možnou radost. Prostě dokonalé pohádkové zjevení, které je skvěle 2D animované, díky čemuž jsem si přišel jako ten malý kluk, který takové animáky žral před érou 3D animace. Vše zde sedí jako sněhová vločka na sněžné hoře. Film, který jakoby byl udělán v devadesátých letech, ale zapomnělo se na něj. Animovaná dokonalost sama. Španělé vytvořili jeden z vánočních filmů, který si moc rád budu opakovaně připomínat, a pokud ho v Čechách dají do televizního programu na Štědrý den, rozhodně ho nevynechám. 95%