Niktorius

Čekal jsem nádhernou zurčící fontánu plné zázračné živé vody a dočkal jsem se něčeho, co mi spíš připomělo fontánu Křížíkovu... Fontána je zmatený onanistický guláš přecpaný metaforami, různými inkarnacemi postav a odkazy (tuším) na většinu světových náboženství. A smysl života v té nevkusné a příšerně přestylizované džungli ulítlých nápadů objevíte těžko.... Když sem tam vytáhne Douglas na světlo Diskuze pojem "mid-cult", hned se mi vybaví Fontána....

Hláškovací ráj a jeden z nejoblíbenějších akčňáků mého dětsví. Buď dobrý!

Mezi slepými se stává jednooký králem. Když nemáš na dovolenou v Karibiku, spokojíš se i s Bulharskem. Tato a jiná, významově podobná, pořekadla se mi vkrádala na mysl, když jsem po shlédnutí 3:10 to Yuma obhlížel ta velice kladná hodnocení zde na CSFD (17.11. 2007 - průměrné hodnocení 80%) i na IMDb (8,2). Westernový žánr již delší dobu prostě není v kurzu a tak nemá mnoho novodobých zástupců a snad právě vinou této nouze jásají fanoušci nad každým westernem, jenž má alepsoň nějaké hmatatelné kvality. 3: 10 to Yuma má bezesporu kvality režijní (dobře komponvané záběry a skvěle vystihnutá atmosféra) a herecké (no jasně, Bale a Crowe), ale....'Můj bože, vždyť je to taková NEBETYČNÁ KRAVINA!' chce se mi zvolat, když sleduji, jak ošklivě přepálená stopáž dává vyniknout všudypřítomné hlouposti a naivní poplatnosti těm nejstupidnějším žánrovým klišé. Postavy jsou špatně napsané, jejich motivace triviální a nesmyslnost zvratů v jejich jednání místy vyloženě volá do nebe. Tito nevěrohodní a vnitřně nevyrovnaní panďuláci též pod vedením scénaristů vypouští z úst tuny úmorných dialogů, čímž se film natahuje jako elasťáky na obzvlášť rozměrném pozadí. Činí tak zřejmě v rámci snahy zakamuflovat naprostou infantilitu ústřední zápletky pokusy o nějaká hluboká sdělení. Děj sám o sobě je pouhým slepencem variací na téma "zatčený zabiják Wade už zase odkrouhl jednoho ze svých věznitelů" a nad tupostí hlavních hrdinů zůstává stát i nepříliš vyvinutý rozum. Hold, ne každý den se tančí s vlky; takže u 3:10 to Yuma jsem se na začátku spokojeně usmíval, ale později jsem se začal mírně ošívat a nakonec jsem musel projevit nesmírnou snahu, abych si v hrůze nevyrval všechny vlasy. Výlet ve 3:10 na divoký západ se filmařům prostě nevydařil.

Suchost hraničící s absolutní vyprahlostí - to jsou slova ve zkratce charakterizující očekávané pokračování Resident Evilu a vězte, že to neříkám jen kvůli Mad Maxovskému prostředí, do něhož zombíci i božská Milla ve třetím díle přesedlali. Andersonův scénář již není až tolik lobotomický jako v předešlé Apokalypse, i tak však úpím nad jeho obsahovou prázdnotou a minimálním tahem na bránu, potažmo diváka lačnícího po hororové řežbě. I veterán Russell Mulcahy odvádí svou režisérskou práci viditelně lépe než Alexander Wiit (který z předešlého dílu udělal nepřehledný onanistický chaos), ale výsledek je naprosto rutinní a značně omšelý. Ve filmu není přítomna jedina svěží, nedejbože inovativní scéna, veškeré postupy jsou odkoukané z jiných filmů a jak známo, kopie většinou nedosahují vybroušenosti originálů. Resident Evil: Zánik patří do bohužel početné rodiny sequelů, jež pro svou vlastní sérii nemají takřka žádný význam, neboť se v nich prakticky vůbec nic nestane. Jejich úkolem je jen držet fanoušky ve stavu nadrženosti na další pokračování a tahat z nich další a další peníze. Mám snad jásat nad skutečností, že je na kost vysužené nezáživné béčko přeci jen lepší, nežli splášková říčka, zastoupená Apokalypsou?

M. Night Shyamalan, kluk jeden ušatý, to u mě asi nebude mít nikdy jednoduché. Neposadil mne na zadek Šestým smyslem a nepovedlo se mu to ani Vyvoleným, a přesto si obou snímků nakonec cením. Vyvolený je vlastně takovou variací na Šestý smysl - námětem (člověk obdařený výjimečnou schopností), atmosférou i vyprávěcí strukturou (i tady nakonec hlavní hrdina najde sám sebe a svou vájimečnost zužitkuje ku prospěchu druhých, kterážto scéna je následována šokující pointou). Shyamalan udržuje svůj film sevřený v jemné a citlivé naraci, nezdůrazňuje místa, kde pracoval se symbolikou, nevyslovuje veškeré pointy nahlas - zkrátka apeluje na divákovu pozornost a vtahuje jej do nitra samotného snímku. Jenomže tam, do tajuplných hloubek své filmové řeči, Shyamalan nepouští každého. I já jsem - tak jako u Šestého smyslu- zůstal stát mezi dveřmi...Dodatek po několika týdnech: Zůstal jsem stát mezi dveřmi, ale to co jsem z nich uviděl se mi převrací v mysli doteď (jako u Šestého smyslu)...Na mnoho filmů kterým plácnu tři hvězdičky zapomínám do několika hodin, takžei přesto, že jsem z Vyvoleného nebyl zrovna unešený, respekt si zaslouží.

Jakž takž zajímavé nápady totálně utopené v humusoidním zpracování. Zejména herci jsou ve většině případu naprosto otřesní. Zkrátka zahnívají sračička ze samotného dna televizní zábavy.

Zajímavě natočená rutinní duchařina, které jednoznačně vévodí výtečná a šokující pointa. Hodně mrazivé jsou též scény, ve kterých Cole vidí duchy mrtvých lidí (chlapec s prostřelenou hlavou, otrávené děvče atd.), ale jinak skutečně nevidím nic, co by Šestý smysl nějak zvlášť vyzdvihovalo nad jiné filmy se stejným tématem.

Železný orel je óda na F-16, JETS zase protěžují Tornado...Technicky slušný (zvlášť na německé poměry) počin, který by ovšem potřeboval vypilovat po stránce obsahu.

Velice slabý a extrémně nudný film o pilotech populárních bitevníků Tornado, kteří se středtou s časovou anomálií. Nudil jsem se a klepal si na čelo už v sedmi letech, kdy jsem to viděl poprvé.

Že by tajemství jež ukrývá Truhla mrtvého muže již nebylo tak lahodné jako Prokletí černé perly? Nemyslím. Já jsem se u dvojky bavil víc než u jejího předchůdce. Jistě, postavy se takřka nikam nehnuly a sám velký Jack Sparrow spíš ztratil než získal (protože už si vystačí jen s opakováním toho, co zabralo v jedničce), to je fakt, stejně jako je smutným faktem absolutní zbytečnost tohoto dílu (protože se v něm nestane takřka nic důležitého), jenže nalejme si čistého rumu - copak se původní Piráti někomu zalíbili jako psychologická studie loupeživých mořeplavců? Copak při nich někdo žasnul nad filozoficky hlubokým obsahem dialogů? Kdepak. Hoši z Karibiku byli od začátku o klukovském okouzlení z humorně dobrodružného příběhu ukuchtěného z těch nejlepších hollywoodských formálních přísad. Co se týče příběhové banality, prázdnosti dialogů či naprosté druhořadosti ústřední dvojky hrdinů (mám na mysli Willa a Elizabeth) se od dob Černé perly nezměnilo nic, zato výprava je ještě promakanější a krásnější, akční scény jsou zábavnější a lépe zrežírované, triky jsou trikovatější, vtípky vtipnější a místo bandy hrdlořezů v pokročilém stadiu rozkladu tu máme geniální mořské potvůrky a hlavně obrovitého krakena. Zkrátka se pirátům podařilo najít si cestičku k mému dětskému já a některými scénami mi radostně rozbušili srdce natolik, že bych jim snad dal i pět hvězdiček. Ale to s čistým svědomím učinit nemohu, neb si uvěduji, že Truhla mrtvého muže je i díky nešťastné poloze prostředního dílu trilogie z obou stran otevřeným interval obsahujícím až příliš dlouhou řadu vychytaných i vycpávkových scén, jimž zoufale chybí jakýkoliv spojující prvek. Ale nač tru(c)hlit, že nemáme co dočinění se sklenkou jiskrného vína? Poctivá flaška řízného rumu nemusí být často na škodu. Tak do dna! Johoho! P.S: Hans Zimmer rulezzz!