Niktorius

Spousta skvělých hlášek a nezapomenutelné scény korunované rozkošnými výkony všech zúčastněných...Ale ve srovnání s Cestou do hlubin študákovy duše tomu něco chybí...Patrně to bude spád.

Označení "komedie" pasuje spíš jen výjimečně na některé scény, jinak je film plný satiry, absurdity a na klasickou komiku není místo (protože by rušila). Párkrát se zasmějete, mnohokrát zamyslíte, několikrát přeběhne mráz po zádech....K tomu si připočtěte povedený casting a výbornou kameru a máme na světě opravdu vynikající film, který si těch pět hvězd zaslouží i přes mírnou zmatenost.

Tvrzení, že film nezestárnul je hloupost...Zub času se na něm projevil notně, jenže právě datum natočení omlouvá spoustu jasných nedostatků - příšerné herecké výkony, mnohdy dementní dialogy a monology (Paulovo sténáním nad umírajícím Kemmerichem je zcela směšné a ani trochu dojemné) a v neposlední řadě i různé technické problémy (pozor, jde o jeden z prvních zvukových filmů!). I tak zůstává film poněkud nevyvážený. Máme tu naprosto výborné scény (bombardování, snímaní vyčkávajícíh vojáků v zákopech), které by natočeny současnou technikou obstály v libovolném válečném blockbusteru i sény vyloženě slabé - krom zmíněného Kemmericha bych připomněl střevní potíže vyděšeného zelenáče.... Podle mne je též trošičku škoda, že je snímek v porozvnání z knihou značně "odrsněný" - jsou zcela vypustěny vulgarismy, sexuální narážky a válečná brutalita... Veškeré výtky jsou však naprosto zanedbatelné, když je Na zápdní frontě klid natolik působivý, skvěle natočený a nadčasový snímek, že dokáže zcela strhnout i současného diváka. Zub času bude sice stále hlodat, ale nejspíš nikdy nedohlodá...

Po těch letech, co už jsem odrostl z plínek a přestal doma pořádát malé války s palstovými robůtky je to bohužel už jen statická, uboze zrežírovaná guilty pleasure s odfláknutou animací. Ale ta nostalgie přetrvává.

Někdy se mi stává že vidím film který se mi příliš nelíbí, ale když si pak na něj přečtu spoustu pozitivních ohlasů, snažím se na něj dívat z jiných úhlů a mnohdy jeho krásu nakonec objevím. Bohužel, Shawshank zůstává v mých očích nadále příběhově lacinou, vykonstruovanou, schematickou a svým způsobem zbabělou pohádkou, jejíž závěr odhadnete 20 minut po začátku. Shawshank mi kupodivu hodně připomíná (docela kritizovaný) Spielbergův snímek Terminál (postava hlavního hrdiny, postava záporáka, předvídatelnost, schematičnost, prvoplánová sladkobolnost)..Jenomže narozdíl od Terminálu není tento film oddechovou komedií, nýbrž vážně míněným dramatem, navíc neskutečně natahovaným, takže mi u něj zmíněné nedostatky silně vadí. A ano, kdyby se film točil dnes, by byl Andyho nejlepším přítelem ten homosexuál...

Klíčová otázka: Není pět * pro takový film přeci jen mnoho? Zařekl jsem se , že se již nikdy nebudu dívat na žádné kinoripy, byť by šlo o film na který bych se těšil jako stepní koza na déšť a distributor by se jej rozhodl uvést do kin až za deset let :-) Proč takové předzevzetí? Inu, viděl jsem kompletní Grindhouse právě v kinoripu a z můj dojem z Planety Teror byl prachbídný. Nyní se vracím z kina a jsem takřka nadšen. Rodriguez nám sevíruje tisíckrát omletý flík napíchnutý na triviální příběhové ose a přesto je výsledek neodolatelný. Alespoň pro ty, co mají pochopení pro tvorbu tohoto typu. Nuda nemá šanci, protože Planeta Teror je naplněná k prasknutí horou výtečných drobnůstek, které budou fanoušci vychytávat snad ještě příštích 100 let. Herci jsou výborně vybraní, Rose McGowan je hot, Freddy Rodriguez akční, Josh Brolin cynický.... blablabla....Zmiňme raději hlavní hvězdu večera, ano je jí filmový všeuměl Robert Rodriguez - jeho režii je svěží, stylová, zábavná, jeho kamera se skvěle dopňuje s režií (ani na chvíli mi nevadila kritizovaná umělá patina - naopak, není totiž vůbec náhodná a Rodriguez ji kouzleně využívá pro dokreslení scény) a jeho hudba mi bude znít v uších ještě hodně dlouho....Abych to shrnul, to co jsem čekal od Transformers (kteřé jsou sice vcelku sympatičtí ale ve své velkolepé coolovosti kašlou na detaily), jsem dostal od Planety Teror. Odpověď na klíčovou otázku: Jelikož nejsem porotce filmového festivalu a hvězdičkovým hodnocením jen vyjadřuji nakolik se mi film líbil, při vší upřímnosti prostě nemůžu jinak. Ne že by byla PT nějakým zlomovým filmovým dílem, ale už hned po naběhnutí závěrečných titulků jsem měl chuť pustit si ten film znovu. A mám pocit, že doma na DVD si jej pustím ještě hodněkrát.

Hodnotím Redux verzi. Je opravdu zdlouhavá a některé scény jsou tam jaksi nastrčeny navíc (Francouzi), přičemž závěr filmu je rovněž velmi diskutabilní a je výsledkem spíše Coppolovy bezradnopsti, než geniality. Ale Apocalypse Now je geniální snad i ve svých chybách. Obrazová stránka je neskutečně krásná a působivá, zvuk špičkový, herecké výkony na jedničku a obsah hypnotický a tíživý. Brilantní UMĚLECKË dílo kombinující perfektní filmařinu s myšlenkově hlubokým, filozofickým obsahem.

Míň gotické atmosféry a ponurosti, víc akce a neonů (Schumacher pestrobarevnost vůbec rád protlačuje i do snímků jež by jiní oděli to hávu temnoty, viz. 8 mm). Batman Forever je (ještě) slušně natočená a dobře obsazená zábava pro děti, jejíž sledování přežijí bez újmy na zdraví i jejcih rodiče...V dětství byl tohle můj nejoblíbenější Batman.

Zatímco v předchozím Batmanovi se Schumacher (naštěstí neúspěšně) umlátit netopýřího muže potrhlostí a neonovými barvami, zde jej utápí v naprostém kýči až se chudák dusí a zakuckácvá...Ostatně tak jako diváci...Hlavní role jsou absolutně nevhodně obsazené, herci ze sebe upoceně mačkají zoufalé výkoy, scénář soutěží s režií o cenu za demenci roku a nákladná výprava smrdí papundeklem a oku tedy rozhodně nelahodí. Zkráceně: Absolutní bullshit.

Ona číslovka v názvu se tam skví spíše z komerčních důvodů, neboť T3 stojí trochu mimo předchozí dění a ač vpodstatě vnáší do příběhu o Terminátorovi zásadní posun (vynikající závěr), nesnaží se příliš navazovat na Camerona. Spíš skládá jeho filmům fanouškovskou poctu a baví diváka špičkovou hyper-destrukční akcí a odzbrojujícím humorem, neuvěřitelně brilantně integrovaným do všeho toho akčního nátřesku tak, že se úsměvné scény nijak neperou s těmi dramatičtějšími. Pro mě je prostě Arnoldův návrat jedním z nejzábavnějších filmů všech dob a při projekci v naplněném sále jsem poprvé a naposled zažil, aby publikum v kině několikrát bouřlivě tleskalo.