D.Moore

Ztracen ve vesmíru je rozhodně působivé dílko - po audiovizuální stránce mu nemám co vytknout, po stránce herecké taky ne... Snad mohlo být více poutavé a méně uspávající (celý film jsem viděl asi až na čtvrtý pokus). V závěru jsem byl rád, že do sebe (téměř) všechno zapadlo a zmatek, ve který se během uplynulé hodiny děj proměnil, se nakonec ustálil. Hlavní myšlenka je dobrá (týká se originálního názvu snímku) a dovoluji si s ní souhlasit. Všechna ta srovnání s Kubrickem jsou vlastně hrozně nespravedlivá... Ale co dělat, když si o ně tvůrci tak okatě koledují, že? Tři a polovička.

Fascinující. A šlo to zaplaťpámbu i bez mluveného slova (skoro). Scény se zamilovanými hlemýždi, bojujícími roháči nebo vosími larvami patří k těm nejlepším přírodopisným momentům, jaké jsem kdy viděl. Velice se mi líbil i přístup tvůrců, kteří evidentně nepostrádali nadhled, a tak sekvence s deštěm připomíná válečný film, hovnivál podává výkon srovnatelný s nejslavnějšími zarputilci (já osobně si vybavil Roberta de Nira v Misii) a závěrečné "povstání komára" je jako vystřižené z hororu. Za velký zážitek samozřejmě "může" i Bruno Coulais, ale prim stále hraje úchvatná příroda naší planety.__P.S. Bez pavouků bych se obešel, ovšem vodnář, který si staví podvodní dům ze vzduchových bublin, mi vážně vzal dech.

Mám tenhle film čím dál víc rád.

Tenhle "hongkongský akčňák odehrávající se v Americe" mi nepřipadá zdaleka tak špatný, jak se říká. Ano, scénáři by kapka (nebo spíš pár litrů) originality neuškodila, protože obzvlášť v první polovině "boss vyšle zabijáky - selžou - boss se to dozví a vyšle zabijáky - selžou..." působí přihlouple, jenže kvůli neustálé akci, rozumné stopáži a příjemné videoklipové režii jsem se nakonec nenudil a můj mozek se necítil nijak zvlášť zneužitý.

Ale proč ne... Je to stále lepší průměr, ačkoliv na ostatní filmy s Harrym Palmerem Půlnoc v Petrohradu nemá. Nuda, jež ve filmu místy nehezky vládne, zamrzí obzvlášť ve srovnání s předchozím snímkem Bullet to Beijing, na který vlastně přímo navazuje. A to je asi hlavní problém - Půlnoc v Petrohradu mi totiž celou dobu připadala jako jakýsi epilog, závěrečná kapitola, která se minule prostě nevešla. Nicméně film má svá světlá místa, Michael Caine je šarmantní a vtipný jako vždy (každé jeho udýchané "Bloody hell!" je skvělé), pánové Connery a Gambon si také slušně zahráli. Akce bohužel ubylo na úkor špionské podívané, která se ale tak úplně nepovedla. Tři a malý kousek.

"Bratsk? Kde je kruci Bratsk?" Dost dobrý, v pořadí čtvrtý film s postavou (tentokrát už penzionovaného) agenta Harryho Palmera v podání Michaela Caina. Pokud se vám líbil předchozí snímek Mozek za miliardu dolarů, nečekejte na nic a na "střelu" se podívejte. Dostanete opět humorem odlehčenou podívanou s povedenou dvojicí Caine-Connery jr. (jako by tatíkovi z oka vypadl), zajímavou zápletkou točící se kolem smrtelného viru, jenž chtějí Rusové prodat Severokorejcům, řadou perfektních scén (například celá ta část s vyhozením z vlaku a jeho doháněním pěšky, letadlem i autem je doslova bezchybná) a vyvedeným závěrem. "Už vás někdy vyhodili z vlaku?" - "Ne, nikdy jsem nebyl tak hloupý. A vás?" - "Dvakrát." - "Co jste dělal?" - "Zavolal jsem si taxi. Bylo to v Londýně."

Příběh mladého svářeče, který si ve vězení odpykával trest za pokus o překročení hranic a teď, podrážený vzdělaným otcem, pracuje na stavbě brněnského vodovodu, aby konečně i tam už tekla dobrá a čistá kohoutková... Slabý televizní výplod se silným podtextem, není příliš oč stát.

Nečekal jsem nic extra, ale výsledek překonal i ty nejhorší představy. Tvůrci si zřejmě vzali do hlavy, že věta "Natočeno podle skutečné události" je úžasné alibi, a tak mohou tenhle strašidelný dům nacpat od sklepa po podkroví sto plus jedním klišé. Horor? Kdepak. Spíš splácanina libovolného duchařského příběhu o prokleté barabizně, Kruhu, Osvícení, Vymítače ďábla... A navíc tak hloupě napsaná a zrežírovaná bez kapky napětí! Co se v domě přihodilo, se dozvíme hned na začátku, a dál už jen sledujeme, jak se v Amityville zabydluje nová rodina, jak pomalu a zcela nezáživně odhaluje to, co my už dávno víme, do toho z každého kouta (za nutného burácení Jablonskyho nehudby) občas vykoukne nějaký ten nebožtík, otec začíná vyšilovat, špatný herecký výkon střídá ještě horší... Děsivé to nebylo, děsné rozhodně ano.

Steven Spielberg uvádí... A je to vidět. Vnitřní vesmír je totiž úžasná podívaná. Expert na dobrodružné sci-fi komedie Joe Dante byl v roce 1987 v plné síle a za přihlížení velkého Stevena zavedl diváky do útrob lidského těla. Nutno podotknout, že do naprosto skvělých útrob, protože triková stránka tohohle filmu je i po pětadvaceti letech stoprocentně přesvědčivá a perfektně propracovaná. Zrovna tak fungují i kvanta gagů a také akční scény, jako třeba ta s Martinem Shortem, který k smrti vyděšený visí na otevřených dveřích jedoucího náklaďáku a neodolatelně řve. K tomu přidejte záporáka s multifunkční rukou, zmenšené vědce, ten krásný moment s embryem a hudbu Danteho kumpána Jerryho Goldsmithe, který jako by si s motivem Kovboje střílel z Ennia Morriconeho... Z mého pohledu jasných pět hvězd.

Animovaný skvost, nad nímž moje zarytě vlastenecké srdéčko plesá především ze dvou důvodů: Že máme tak bohatou a krásnou mytologii, o které se může spoustě takzvaných "mocnějších" národů zdát jen v horečkách, a že u nás tvořili tak výjimeční lidé, jako právě Jiří Trnka (o Jiráskovi nemluvě). Nádhera.