Mikah

Nejhorší jsou seriály, u kterých s poslední epizodou přijdete o smysl života. Lost jsem ještě nedokončila, jsem v polovině páté řady, ale vím, že přesně tohle se stane. Mám zpoždění skoro dvacet let, ale už je ze mě taky Lostaway, a když nesleduju Lost, myslím na Lost. Z televize jsem si pamatovala snad jenom Hurleyho, který pro mě asi navždy zůstane tváří seriálu, a teď je i mou oblíbenou postavou společně se Sayidem a Desmondem, i když nejlepší postavou je za mě Ben. Musím zmínit i fenomenální soundtrack. Edit: Od začátku až do konce výborné, jen je škoda, že spousta záhad zůstala nevysvětlena, na druhou stranu si můžeme vytvářet vlastní teorie. Lituju, že jsem si četla recenze lidí, kteří nepochopili konec, protože mi to trochu kazilo zážitek.

Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami.

Nejlepší reklamou jsou nářky starých konzervativních mužů, že jde o feministickou a LGBT+ propagandu, útok na tradiční rodinu a že povede k úpadku naší civilizace, a že ta Barbie beztak není dost sexy. Nejzábavnější film roku!

První díl byl dobrou a poměrně věrnou adaptací předlohy. Během čtení druhého dílu jsem se u některých scén těšila na to, jak je asi zobrazili ve filmu. No, nijak. Film se od knihy odlišuje tak moc, že jsem většinu času nevěděla, jestli se dívám na správný díl. Kniha je pomalu plynoucí příběh o putování a mytologii, film je akční příběh o válce. Vymazali spoustu scén, aby je nahradili scénami, které zabraly stejné množství prostoru, a změnili, co se jen dalo. Z Faramira je záporná postava, Frodo není hrdina, Eowyn, ktera se v knize sotva mihne, má divnou romanci s Aragornem, pasáž s enty změnili úplně, a co tam dělali vrrci a Arwen? Škoda. Další film už si asi nepustím.

Pán prstenů mě vždycky míjel. První film jsem viděla ještě v dětských letech a tehdy mě nudil. Trvalo mi dalších dvacet let, než jsem si k němu našla cestu. Chtěla jsem se s Pánem prstenů seznámit, a tak jsem si přečetla první díl a ihned po něm následoval film, rovnou čtyřhodinová rozšířená verze. Jelikož jsem měla předlohu v hlavě, celou dobu jsem s ní film porovnávala. Jako největší změna mi připadá to, že zatímco v knize sledujeme pouze Froda a jeho družinu, ve filmu je zobrazeno i dění kolem, což neberu jako minus. Co je podle mě ale škoda, že ve filmu osekali putování horami a vymazali některé postavy a důraz je kladen spíš na různé jednotlivé potyčky. Z jedné věty, kde Frodovi něco chňapne po noze, udělali několikaminutový souboj, a boj v Morii je nekonečný. Docela zbytečně přidali laškování s hobitkami a Aragornovo zamilování (v knize není ani náznak milostných vztahů), stejně tak Frodova vidění. Naopak se mi líbilo, že vložili humor a povedlo se i obsazení hlavních postav, až na to, že Aragorn a Boromir jsou si k nerozeznání podobní. Mé výhrady způsobilo porovnávání s předlohou, kterou považuju za tu „správnou“, ale filmová verze je určitě působivá a zábavná a jako dílo samo o sobě funguje skvěle.

Večer s tímto filmem jsem si celkem užila, bavil mě, ale rozhodně se k němu už nebudu vracet. Škoda, že jsem už dlouho neviděla novou pohádku, ze které by se mohl stát kult, na který se díváme každý rok. Líbí se mi samotný nápad postavit pohádku na mýtické postavě z pověstí. Nejvíc mě ale zklamalo, že se Krakonošovi zalíbila Liduška, protože si myslím, že Krakonoš by měl být aromantik povznesený nad tyhle záležitosti, a dokonce Lidušku ještě věznil, čímž se ze strážce spravedlnosti stala záporná postava a incel. Naopak se povedl národopisec Jiráček, který byl až do konce takový, jaký měl být, a ve kterém jsem se docela viděla.

Nejde o předělávku původního seriálu, ale o vyprávění o generaci dětí původních postav, které chodily na stejnou školu. A pro mě je to jeden z nejlepších současných seriálů. Je to skvělé moderní zobrazení dospívání generace Z, kdy mladí lidé trpí na střední škole, zatímco objevují sami sebe, a největší důraz je kladen na přátelství. Postavy jsou dobře propracované a různorodé, najdeme zde nebinární, asexuální nebo autistickou reprezentaci, většinou ztváněnou herci a herečkami, které takové jsou i ve skutečnosti. Jsou zde zobrazeny různé společenské problémy, jako je misogynie, ableismus, generation gap, duševní onemocnění nebo policejní násilí na původních obyvatelích. Dozvíme se i něco z australské kultury a slangu.

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily.

Co byste udělali, kdyby k vám v noci oknem přišel úplně cizí člověk a chtěl vaši sestru za manželku? Jistě byste ho dovedli do její ložnice a řekli mu, aby si ji bezvědomou odnesl neznámo kam. Už vidím, jak poddaný (šenkýř) okrade pána a bude ho týrat. Taky mi nikdy nedávalo smysl, proč prince na cestě pronásledovali ti tři entitled bratři nebo proč měl zakázáno se ohlédnout. Tento film ode mě dostal šanci mnohokrát, protože je tak zbožňovaný, ale nikdy mě nebavil, byť se najde něco, co se mi na něm líbí, např. celková atmosféra, Mrakomor nebo sem tam humor.

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film.