AloeB

Doslova církevní horor a satanistický humor. Nebo naopak. Šílená komedie o knězi, který se zpupně snaží hřešit; satanistickém Ozzákovi a ezoterickém moderátorovi, kteří se snaží zabránit apokalypse. Sice je to ještě lepší, než to dovedu popsat, některé obskurní části jsou skutečně k sežrání, přesto je však nutné podotknout, že námět měl navíc. Režisér s příhodným jménem Álex de la Iglesia si i ve svých počátcích drží lahodnou kombinaci krváku, křesťanského mystična a absurdní komedie. Zábavná mi přijde parabola s Pedrem Almodóvarem, který za mlada také točil nonsensové taškařice s mnohdy poněkud zvrhlými motivy (Kika, Entre tinieblas) jen aby dospěl a zabředl do vážnější sféry filmového umění (Todo sobre mi madre, La mala educación, Dolor y Gloria, Madres paralelas) v níž si ovšem stále nechává ozvěny jeho pitoreskní filmové nevybouřenosti, podobně jako právě zde Álex, který mnoho let po El día de la bestia natočil mimo jiné i šílené, přesto však do jisté míry dospělé Balada triste de trompeta a s vážnou tváří se snaží udržet i svůj seriálový vlhký sen 30 monedas.

Španělé zřejmě hodně rádi vykrádají vlastní bankovní instituce, ideálně v Madridu, ovšem na rozdíl od nedávno viděných Las brujas de Zugarramurdi a La casa de papel jde o skutečně o přímočaré heist movie, kde je loupež skutečně na prvním místě. S druhým jmenovaným to mimo spoustu dalších podobností (trezor chráněný zaplavovacím systémem, génius loupící pro adrenalin, krutopřísný sekuriťák) sdílí i poselství: Vyserte se na loupení bank, dokud nemáte dostatek peněz na potřebné nářadí, díky kterým ovšem zároveň v prvé řadě vůbec loupit nemusíte. Jinak vcelku koukatelná ale zoufale obyčejná zábava s regular Luisem Tosarem a v prvé řadě i mrtvolnou ale pořád hezkou Àstrid Bergès-Frisbey, k níž i po letech, co jsem s ní nic neviděl, stále něco cítím. Velmi si cením náběhu na pokračování, jakože přesně takhle by měl vypadat foreshadowing sequelu.

Hromotlucký skladatel, věčně zkrachovalý spisovatel a melancholický malíř; výstřední to charaktery bohémy. Půvabné melodramatické dílo, černobílý vizuál k filmu perfektně sedí, vše je citlivě natočené - v kontrastu pak s postavami, které bych se nebál vidět i v nějakém drsném westernu - což je taky důvod, proč se do prostředí bohémů tak hodí...

Když ti snahu odpočinout si od ostatních překazí banda buzen. Doslova. Patrickovu herci nelze upřít, že zde nejen vypadá, ale snad i hraje nesmírně sympaticky; bohužel se to celé motá kolem bandy necitlivých a nadržených uživatelů mužského tinderu a kýčovité storky o smrti Benjaminovy manželky. V současně nastavené náladě mě asi nejvíce potěšila scéna rodinky u vánočního stromku.

Quien no apoya, no folla... Vedlejšák při vejšce typický spíše pro studentky konečně zastávají borci a daří se jim to skvěle. Nemám tucha, zda je Only for you real či jen obdobou only fans, ale jestli tam má Claudia Salas své obnažené fotky, tak sem s tím. Provedení brigádky je sice brilantní, focení je zábavné a Samuelovo dovádění řádně pikantní, ale celé to trpí zásadní blbostí - jednak, že si kluci neuvědomili, že Sama pod maskou by poznal i slepý v tunelu, a druhak, že možné vyloučení za focení erotických snímků ve školní uniformě jednoduše chlapci mohli zvážit - to je jak Peter Parker, co se po nepřijetí zapomněl odvolat.

Z vyústění lze možná trochu cítil kalkul scénáristů, kteří se potřebovali zbavit postavy Felipa, aby mohla pátá sérka navázat na čtvrtou bez odkazů k těmhle breve srandám, ale ani trochu mi to nevadí. Felipe je totiž frajer, obyčejná postava, která ale pomáhá a má módní cítění, který v mých očích navíc stoupl, protože dokázal odmítnout Cayetanu, z níž se po svém otravném začátku stává zajímavá postava. Rozhodně zajímavé, jinak ale poměrně zbytečné rozšíření hlavních sérií.

Pablo Agüero zcela moudře pochopil, že něčemu takovému by neslušel dlouhý formát a natočil kraťas. Velmi povedený, nutno říct, avšak stále jen jednoduchý kraťas, který je víc filmovým obrazem než obsáhlým filmovým románem či novelou.

Don't f**k with cats but people, said the sage. Kinky document o době, kdy ještě YouTube ukazoval disliky a o faktu, že sedět dlouho u facebooku možná není úplně zdravé, ale když se hecnete, třeba dopadnete narcistického zabijáka. V mém případě je smutné, že mně mnohem smutnější přišla posedlost nerdíků dopadením blázna než jeho činy samotné. Na závěr upřímné přání: Lidi prosím, nezabíjejte koťátka.

Vskutku nespravedlivé hodnocení (58% k únoru 2022) může být dáno rozličnými faktory; přepínáním mezi dvěma jazyky, komorností, absencí vyhrocených vztahů, akce či zbytečného sexu; ale je nutné vzít v potaz i možnost, že divák je jednoduše debil a očekával úplně jiný hon na čarodějnice (výjimečně nemyšleno ve smyslu pornografickém, ale bohužel v mnohem perverznějším) - jaký by čekali od typického španělského filmu na Netflixu, přiznejme si však sami, že v tomto případě očekávání na baskický film na Netflixu ještě nemáme. Temný, syrový film o tom, že být ženou hovořící ďábelským jazykem (výjimečně nemluvím o galicijštině) se zkrátka nevyplatí, byť tím alespoň filmovému divákovi dopřejete vskutku pekelný taneček s recitací těch nejkouzelnějších veršů v baskičtině. Atmosférou srovnatelné s jinými lokálními peckami jako Errementari nebo Handia, byť se odehrávají v jiných dobách a jsou malinko jiného žánru. Skupinka holek se snaží vymanit ze sevření krutého, bezcitného a očividně i impotentního inkvizitora, načež v něm jedna z nich probudí touhu spatřit sabat. Víc vědět netřeba, zapínejte a ochutnejte sami (film či zbožně i Amaiu Aberasturi).

Jakože... ne. Už i jednička je slabší snímek, ale navnadí na pocit čínské mytologie a pohádkovou atmosféru. Pak přijde had zelený a všechno smete, dostane se nám post-apokalyptického města, tibetského záporáka a spoustu minotaurů - jen si pochutnejte na pejskokočičkovském dortu, ještě ten Krteček tam chyběl. Pár dobrých nápadů to má, reinkarnace bílé hadice v tom klukovi, masky a snad i pár dalších, ale nic to nemění na tom, že jsem u toho občasně usínal.