AloeB

Proč se na to koukám, když nejspíš vím, že se mi to nebude líbit? Protože marvelovské universum je i přes svou kolísavou kvalitu velmi zajímavým projektem, šíleným filmovým a televizním seriálem stavícím na originálních postavách, propojením mezi jednotlivými díly, humorem a epickou akcí. Jenže když jsou postavy jen retcony jiných, když propojení i v rámci takzvaného multiversa výrazně kolísá a když je akce skloubena do půlhodinových animací, zbývá jen humor, který také není moc dobrý. Toto všechno bych však epizodám What if... odpustil, ale samotnou stavbu příběhů nemohu. Stopadesátý tým superhrdinů není v poslední epizodě sestaven kvůli záchraně vesmíru, ale pro snahu o propojení jednotlivých dílů; jejich vytrhnutí z vlastních polouzavřených příběhů však tvoří jeden nedobrý s Ultronem a ničí všechny ostatní. Rozumějte, v druhé sérii jsme mohli sledovat zajímavý střet Iron-manovy přítelkyně a malé Shuri, ale dostáváme jen prostřih uprostřed děje; cliffhanger s Peterem Quillem a jeho otcem dovedl se znalostí jiných filmů zamrazit, ale jeho urychlené vyřešení v rámci této epizody bylo asi stejně hloupé jako Egova smrt v předchozí epizodě; úplně nejhorší je však propojení s epizodou, kde zemřeli všichni Avengers - všimněte si, seriál se nebojí brutálního zabití Sharon Carter zvětšenou Wasp, v klidu rozpůlí Thanose vejpůl nebo nechá pozabíjet všechny Avengery v jedné jediné epizodě, ale nechat Natašu jejímu smutnému osudu ve vlastním znovu svobodném světě se pro potřebu sladkého konce neodváží. Taková falešná brutalita mě irituje, zvlášť v rámci animáku, který se na první pohled tváří jako drsný a nekorektní, ale uvnitř je jen prázdný a parazitující na jiných filmech. Škoda.

Tento chlapík je až zoufale neoriginální, přesto však až nepříjemně milý. Ryanovi role naivního dobráčka z videohry sedne a byť jeho zamilovaný motiv se zdá být nevhodně implementován do děje, vše se nakonec zacyklí a člověk pochopí, že to přeci jenom dává smysl. Recesní ztvárnění videoher je geniální, zahrnutí současné internetové popkultury taky. Waititiho otravný záporák k filmu krásně sedne a ta holka s dvojrolí je taky fajn. A ačkoliv mě v oné šílené akci filmu zaujal asi nejvíce růžový králík a legendární scéna se štítem a lightsaberem, velmi se mi líbí i závěrečné rozuzlení milostného příběhu: "...you know what? Someone wrote that program...". Možná klišé, možná zbytečně naivní film. Ale od filmu s nejkouzelnějším hlavním hrdinou neočekávám drama a depresi, to by jen Guye zkazilo. Takže ve filmu prosím nehledejme žádnou vzpouru umělé inteligence ani druhý Matrix a užívejme si Taiku sekyrou třískajícího do serverů.

Fanoušci si chválí, jak konečně dostali pořádného Ultrona, jak se tvůrci utrhli ze řetězů, jen pro mě je to vše jeden velký facepalm. Tvůrčí možnosti očividně nikdy nemohou být neomezené a mnoho omezení obvykle existuje z pochopitelných důvodů, škoda pak ale filmařů, kteří o nich neví. Kreativní volnost pochopitelně dovoluje, aby obránce Minas Tirith zachránil nájezd x-wingů pod vedením Luka Skywalkera, ale to ještě neznamená, že by to sloužilo příběhu. V podobném duchu se veze i tento dojemný příběh robota, který bez nějakého většího opodstatnění udělá "all that" pro víc než jen "a drop of blood". Rozpoutá tím sérii how it should have ended půlky marvelovských filmů, kdy jakákoliv dvouhodinová hrozba jiných postav či hrdina s plot armorem skape v několika pár sekundách, viz chudák Ego, postava o to směšnější, že s celou svojí mocí naprosto nic neudělala. Nepůsobí to věrohodně, když v nadcházející epizodě se s Ultronem s kameny perou obyčejní lidští hrdinové. Pochopitelně nemají nějaké power levely stát nad příběhem, ale také platí, že příběh, kde mravenec stojí v boxerském ringu se slonem, nelze brát realisticky úplně vážně (a netvrďte mi, že superhrdinské filmy nemusí být realistické). Násilná resuscitace plecháčka z opravdu slabého Marvel filmu je přepálená do extrému, nepůsobí věrohodně a občas je mírně otravná. Nijak tomu nepomáhá ani cartoonová délka, kdy neexistuje čas na řádné prokreslení děje. I přesto mě však alespoň linka dvou posledních lidí zaujala, Nataša se štítem pobavila, ale oživení Zoly se zdálo být vycucané z prstu. Temný Strange se mi zde líbil více než ve svém zbytečném origin story. Animovaná série se postupně snaží své linky sjednotit, nemohu však říct, že by mě tento způsob těšil či mi dokonce dával smysl.

El amor se hace občas kapku roztodivně. Celkem příjemná příručka, jak si zapamatovat vybrané sexuální úchylky, která dovede diváka přimět, aby začal přemýšlet nad svými vlastními. Potěšení z filmu mi kapku kazí chuť fakt, že jde zcela očividně o remake jiného filmu, jak mnozí zmiňují v komentářích a letmá rešerše mě v tom ještě více utvrdila. To ovšem nic nemění na právu prvního dojmu, které z KIKI mám.

Nakonec vítězí nadhled. Jednoduše sranda. Skvělá vesmírná kalba. A ti fanoušci, kterým se to nelíbí, by měli spálit své garáže plné starých komiksových sešitů a uvědomit si, že tak jako tak jde o blbou zábavu. No a mně vesmírný hangover se Skrully, Surtrem objímajícím sochu svobody a mým oblíbeným superhrdinou jednoduše těžce sedne.

Not my piece of cake, ale nemohu říct, že jsem se nebavil. Tak na půl cesty, poměrně zábavné, dějově prázdné, mnohdy zcela stupidní. Koncept multivesmírů se mi obecně ve filmech (a ba ani v knihách) moc nelíbí, velmi to omezuje originální příběhy na úkor neorigiálního řešení paralelních světů. Abych ovšem tolik nekritizoval, zde hraje prim animace a práce s formou - šílená kombinace různých žánrů (zvlášť pak střet anime s klasickou animací nebo využití noir světa). To je perfektní a je otázkou, zda by se to změnou příběhu zhoršilo, nebo by to zůstalo stejně dobré. Vyloženě otravná se mi zdála snaha polidštit hlavního zlouna, v primitivním animovaném filmu to působilo až ostře nepřesvědčivě. Kingpin pak zůstal jen zlým hlupákem. Pro komiksové a teoreticky filmové fanoušky nutnost, pro obyčejné lidi zbytečnost.

K zakončení Kingovy sedmidílné série o osmi knihách jsem se rozhodl shlédnout tuto adaptaci/pokračování v závislosti na tom, jak přistupujete ke Kingovu prohlášení a ke konci Temné věže. Trochu jsem v sobě držel naději, že mi film ucelí moje pocity ohledně knižní série, popravdě však nedovedu říct, zda tomu tak skutečně je. No a nyní týden po shlédnutí snímku sem jdu konečně vpálit, proč je film snad ještě podivnější než původní knihy. Slovo podivnější nebylo zvoleno náhodou, nepřišlo mi totiž spravedlivé napsat, že je film snad ještě horší než původní knihy, neboť by to bylo ostré i vůči nim. Ovšem film ve své podivnosti zcela jistě špatný je a jsem si jistý, že místní hodnotící sem již veškeré drobné chybky a odchylky vypsali, mě navíc tak úplně nezajímají malichernosti ohledně odchýlení z původního pramene, neboť bych to udělal také, kdyby se mi dostalo té kalvárie tuto sérii zfilmovat. Protože jakkoliv mohou někteří fanoušci považovat sérii za geniální, tak série podobně jako Ta jiná přeceňovaná díla tohoto autora autora geniální není a ačkoliv je bez diskuze velmi dobře a zajímavě napsaná, storytelling a world-building je zde mnohdy velmi tristní. A The Dark Tower je spíš než nápravou těchto nešvarů béčkovou rychlokvaškou, která si hraje na dospělé Letopisy Narnie, ale ve výsledku je to jen zoufalá demonstrace těch nejohranějších klišé filmového světa. Hlavou mi teď prolétává knižní Jake se svými problémy s odosobněným otcem v kontrastu s Jakem filmovým, kde je ten samý otec idealizován a mrtvý, jen aby ho nahradil pitomý despota otčím. Též hra na city s postavou přísného ale moudrého Stevea Deschaina, který je ve filmové verzi mrzáckým stařečkem, kterého zabije Muž v černém, by dostal pistolník motivaci. Též bych se mohl bavit o podivném vyobrazení Rolandovy nemesis hrané mně nesympatickým Matthew McConaugheyem, ale raději bych přešel ke změnám nepatrným, které ovšem zamrzí velmi. Kde je Temná věž obklopená polem růží s pozadím zapadajícího slunce. Filmové vyobrazení je možná impozantní, ale postrádá podivnou černou romantiku původního díla. Co zbytečné vyobrazení kompletní Merlinovy duhy v doupěti hlavního zlouna - má i jinou roli než zklamání čtenářů, že již ze začátku k zániku odsouzená filmová série nikdy nepočítala s Callou a jistým nejmenovaným farářem? A na co byl zbytečně akční souboj, když si mohl Roland s Walterem pěkně na dlouho a v míru pokecat jako v Pistolníkovi? A mnoho dalšího, drobné detaily, které rozbíjí alespoň to málo, co jsem na knížkách snesl. Po tom všem je úplně jedno, zda je Roland z Gileadu orandžovej nebo modrej, na barvě kůže v té záplavě otravných změn nesejde. Knihy o Rolandově pouti nejsou výborné, ale poskytují tolik zajímavého materiálu, že několika filmová série sestavená odpovědnými lidmi by mohla být epochální. A přesto se natočí pouze příjemná akční jednohubka, u které možná mnohý vypne mozek a jiný se vysměje idiotským čtenářům, kteří hledají každou drobnou nepřesnost, ale naprosto si neuvědomují, že pak je ten film jen hloupá ztráta času. Au.

V tomto pořadu jsem sice měl možnost vidět pouze dva lidi, které osobně znám, ale i tak mi to stačilo k naprostému znechucení z formy pořadu. V prvním případě, kdy se Prostřena zúčastnila kamarádka ze slabších sociálních poměrů, zneužíval seriál její špatné situace a inkompetence k pobavení mas a navození pocitu, že jejich posrané životy jsou ještě v pohodě. V druhém případě se zase moderátoři strefovali do učeného a důstojného soutěžícího, ačkoliv si s ostatními soutěžícími sedl a bylo to víceméně pohodové. Jistě, že tento pořad není o jídle již vím nějakou dobu, ale toto jsou ty podněty, které mě nutí jej hodnotit.

Na díl s Killmongerem jsem se těšil - hlavně kvůli samotné postavě, neboť je jednou z nejzajímavějších postav jinak poměrně slabého kolosu zvaného MCU (od kterého ovšem i přesto sleduju každou blbost, aby mi náhodou nic neuniklo, že?). Co jsem ale dostal? Už samotná záchrana Tonyho Starka Erikem je šíleně přitažená za vlasy, jejich následné přátelství je nevěrohodné a následná zrada až neuvěřitelně předvídatelná (byť jsem tajně doufal, že neproběhne, jen proto, aby se tvůrci vyhnuli zbytečnému a stupidnímu patosu). Děj není nijak překombinovaný, ale jednotlivé jeho sekvence jsou na sebe velmi podivně našroubované. V konečném důsledku je vidět, že toto skutečně vzniklo jen kvůli názvu What if Killmonger Rescued Tony Stark?

Další z povedenějších dílů, zasazení do děje třetích Avengerů je perfektní, rozehrává mnoho možností. Zombie žánr umožňuje schopnosti hrdinů využívat na 90% - což se výrazně liší od hraných filmů, kde jsou tyto schopnosti využity pouze z cca 20%. Opět platí, že rychlé tempo snímku škodí, úplně se tak ztrácí vyznění mnoha scén (hned úvod s Brucem, Visionovo obrácení etc.). Zde doufám v nějaké pokračování.