sportovec

Opakování je opravdu matkou moudrosti. O existenci tohoto pořadu jsem neměl tušení. Zrůdnosti arménské genocidy, Ankarou popírané i po 100 letech, jsou známy. Pořad z minima doslova vyčaroval maximum. Století pamětníci mluví za vše. A široké svědomí Evropy rovněž. Není nadto dává lekce jiným. Řečeno biblicky: ať hodí kamenem, kdo je bez hříchu. Všechno se to - bohužel - propadlo do propasti dějin a zapomnění.

I ohledání stop a další bádání v archivech má v případě druhé světové války svůj význam. V dějinné paměti a její rekonstrukci nejsou konečná data a jasná fakta. Vždy cosi zbývá a vždy je co rekonstruovat a hlavně připomínat. A vykládat (interpretovat). V evropském měřítku. Jak jinak chcete bránit opakování hrůz a zločinů?

Drtínek války, tato anglická kulturní mise, dopadl a skončil tak, jak skončil. Skutečnost, že tato mise byla většinou zmarněna, naplňuje smutkem a bolem. A také úctou k anglickým ženám, pro které češství, samo znásilňované a trapně zpochybňované, tolik znamenalo a bylo tak povýšeno, fakticky i formálně, na činitele evropského dosahu a významu.

Toto Gottesverdämmerung (Soumrak bohů) evokuje přízemní dotaz: o kolik je dnešek lepší? Kde a v čem by měla spočívat pozitivní změna? Velkorysá výprava, mysteriozní obal připomínající nedávný papežský seriál a vynikající výkony Mastroianniho a Volonteho, který je v prvním případě až zjevením potenciálu schopností tohoto velikého italského herce dávají zažít mimořádný divácký prožitek. Myslím, že odkaz na uměleckost (artovost) tohoto filmu a jeho diváckou konzumní neatraktivnost není tou správnou odpovědí.

Bez ohledu na námět tu vzniklo tolik nových nápadů - včetně ekologické komponenty - že případné snobství je tím odsouváno do pozadí. Lidský duch zase poposkočil.

Španělská občanská válka straší i po 85 letech. Za všechno mluví údaje o počtu padlých - zprava i zleva: 500 000, 1 - 2 miliony. Levicová kultura zde dostala těžké rány stejně tak jako republikánští exulanté. Válka se nakonec - podobně jako konflikt na Ukrajině - mění v zkušebnu nových a likvidovnu starých či zastaralých zbraní. Neklidná země se z utrpěných ran dlouho vzpamatovávala. A krev jednoho z největších španělských umělců, zavražděného bez soudu, to všechno v hlubokém neorealistickém pohledu symbolizuje a završuje.

Víc než na velmi průměrném scénáři stojí tato detektivka na skvělých hereckých výkonech, které ovšem také mají své - byť vysoko poležené - meze.

Tradičně skvělý dokument našich francouzských přátel prokazuje prioritní vinu vládnoucích: tam, kde není pořádek, nastává chaos, mateřské prostředí násilí, zkázy a vražd. Všechny revoluční situace nejen novodobých evropských dějin - i ostatní svět zná srovnatelná hnutí - jsou takřka vždy selháním vládnoucích. Uvážlivé reformy, naslouchání normálním průměrným lidem, jejich tužbám a přáním, kvalitní, profesionálně kvalitní a mravně na úrovni stojící administrativy, úředníci-byrokraté jsou tou nejúčinnější prevencí. Jsou i nekrvavé revoluce. Jen se o nich tolik nemluví; o to více a prospěšněji lidem slouží.

Umělecky zdokumentovaný životní příběh anglického (?) žurnalisty-fotoreportéra dává nahlédnout do tragédie druhé čínsko-japonské války. Tragédii Asie si evropský civilizační okruh není s to představit. Toto epické velkoplátno dává možnost alespoň nahlédnout.

Doslova na poslední chvíli se podařilo zachytit jednu z nejsmrdutějších kapitol krizového desetiletí 1938      1948. Bez jejího poznání nemůže být historický výklad našich novodobých dějin úplný. Hitler reprezentoval takovou koncentraci svinstva, že jen její důkladné poznání může odhalit skutečný dosah nacistického nebezpečí. Česká televize v tomto případě zaslouží mimořádné poděkování.