sportovec

Tato epizoda-díl patří k nejpodařenějším.

Opakování je opravdu matkou moudrosti. O existenci tohoto pořadu jsem neměl tušení. Zrůdnosti arménské genocidy, Ankarou popírané i po 100 letech, jsou známy. Pořad z minima doslova vyčaroval maximum. Století pamětníci mluví za vše. A široké svědomí Evropy rovněž. Není nadto dává lekce jiným. Řečeno biblicky: ať hodí kamenem, kdo je bez hříchu. Všechno se to - bohužel - propadlo do propasti dějin a zapomnění.

I ohledání stop a další bádání v archivech má v případě druhé světové války svůj význam. V dějinné paměti a její rekonstrukci nejsou konečná data a jasná fakta. Vždy cosi zbývá a vždy je co rekonstruovat a hlavně připomínat. A vykládat (interpretovat). V evropském měřítku. Jak jinak chcete bránit opakování hrůz a zločinů?

Drtínek války, tato anglická kulturní mise, dopadl a skončil tak, jak skončil. Skutečnost, že tato mise byla většinou zmarněna, naplňuje smutkem a bolem. A také úctou k anglickým ženám, pro které češství, samo znásilňované a trapně zpochybňované, tolik znamenalo a bylo tak povýšeno, fakticky i formálně, na činitele evropského dosahu a významu.

Toto Gottesverdämmerung (Soumrak bohů) evokuje přízemní dotaz: o kolik je dnešek lepší? Kde a v čem by měla spočívat pozitivní změna? Velkorysá výprava, mysteriozní obal připomínající nedávný papežský seriál a vynikající výkony Mastroianniho a Volonteho, který je v prvním případě až zjevením potenciálu schopností tohoto velikého italského herce dávají zažít mimořádný divácký prožitek. Myslím, že odkaz na uměleckost (artovost) tohoto filmu a jeho diváckou konzumní neatraktivnost není tou správnou odpovědí.

Bez ohledu na námět tu vzniklo tolik nových nápadů - včetně ekologické komponenty - že případné snobství je tím odsouváno do pozadí. Lidský duch zase poposkočil.

Španělská občanská válka straší i po 85 letech. Za všechno mluví údaje o počtu padlých - zprava i zleva: 500 000, 1 - 2 miliony. Levicová kultura zde dostala těžké rány stejně tak jako republikánští exulanté. Válka se nakonec - podobně jako konflikt na Ukrajině - mění v zkušebnu nových a likvidovnu starých či zastaralých zbraní. Neklidná země se z utrpěných ran dlouho vzpamatovávala. A krev jednoho z největších španělských umělců, zavražděného bez soudu, to všechno v hlubokém neorealistickém pohledu symbolizuje a završuje.

Víc než na velmi průměrném scénáři stojí tato detektivka na skvělých hereckých výkonech, které ovšem také mají své - byť vysoko poležené - meze.

Tradičně skvělý dokument našich francouzských přátel prokazuje prioritní vinu vládnoucích: tam, kde není pořádek, nastává chaos, mateřské prostředí násilí, zkázy a vražd. Všechny revoluční situace nejen novodobých evropských dějin - i ostatní svět zná srovnatelná hnutí - jsou takřka vždy selháním vládnoucích. Uvážlivé reformy, naslouchání normálním průměrným lidem, jejich tužbám a přáním, kvalitní, profesionálně kvalitní a mravně na úrovni stojící administrativy, úředníci-byrokraté jsou tou nejúčinnější prevencí. Jsou i nekrvavé revoluce. Jen se o nich tolik nemluví; o to více a prospěšněji lidem slouží.

Umělecky zdokumentovaný životní příběh anglického (?) žurnalisty-fotoreportéra dává nahlédnout do tragédie druhé čínsko-japonské války. Tragédii Asie si evropský civilizační okruh není s to představit. Toto epické velkoplátno dává možnost alespoň nahlédnout.