sportovec

Doslova na poslední chvíli se podařilo zachytit jednu z nejsmrdutějších kapitol krizového desetiletí 1938      1948. Bez jejího poznání nemůže být historický výklad našich novodobých dějin úplný. Hitler reprezentoval takovou koncentraci svinstva, že jen její důkladné poznání může odhalit skutečný dosah nacistického nebezpečí. Česká televize v tomto případě zaslouží mimořádné poděkování.

Nadčasové hodnoty občas potkáme tam, kde bychom to nejméně čekali. Slovenská folklorní vonička, svěží, čerstvá, plná elánu a dychtivého mládí i moudrého stáří v sougeneračním souznění občas překvapí náznaky k ruskému či východoevropskému folklóru. Zajímavý je i výčet tváří: Rajniak, Kňažko, Adamovič, Horváth mladší, Cigánová mimo sester Vášáryových jen z těch, které jsem byl s to zaznamenat. Pocit odlišností i blízkosti srozumění, silný a intenzívní, je výslednicí té krásné a pestré podívané z šedesátých bratislavských let.

K poznatkům ostatních recenzentů, aniž by se člověk opakoval, lze uvést jediné: nadčasovost, klasičnost Švankmajerovy metaforiky je mimo diskusi.

Tato syntetická mozaika druhého odboje připomíná zločinnost nacistického fašistického Hitlerova režimu v plné nahotě a účinně pomáhá vysvětlit i naše některé poválečné exscesy. V první i poslední instanci se tito gengstři mstili především vlastnímu národu - utloukali v něm všechno demokratické a humanistické. S "podlidmi" se nejedná. Ti se "jen" ničí.

Celý seriál je zmítáním mezi pokusy o milý a vstřícný humorný nadhled a scénaristickým zápasem o zvládnutí řemesla, mezi dílem a trapným figurkařením. Přijatelná režie doplněná vesměs kvalitním hereckým obsazením (Skopal, Medvecká, Holub) tyhlety prolákliny a čtvrttvary nedokáže - a ani nemůže - překlenout. Seriál je opravdu "okobolný". Hradec Králové, jedno z nejkrásnějších našich měst, v něm znát příliš není.

O velikosti Přemyslova syna nemůže být pochyb. To tento pořad prokazuje naprosto přesvědčivě. Jedna věc je však u tohoto děda Karla IV. opomenuta - jeho snaha založit pražské vysoké učení.

Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto  nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit.

Hlavní zásluha autorského týmu je ve volbě tématu a kronikářském, ovšem vnějškovém a v podstatě povrchním ztvárnění. Předlistopadová tvorba je v tomto ohledu plodnější (ADELHEID, ZÁNIK SAMOTY BERHOF, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE) a přesvědčivější. A to včetně třetirepublikové kinematografie.

V dokumentu se podařilo plně postihnout rázovitou a nezkrotnou italskou ženu, neuchopitelnost a živelnost její osobnosti. Byla jak živel sám, do něhož byl každý vtahován nezávisle na své vůli, uchvácen, pohlcen. A současně je symbolem ne hezkosti, ale skutečné robustní ženské krásy. Zřejmě ji tak vnímali i její současníci včetně těch nejlepších. To všechno tento dokument dokázal nejen postihnout, ale i plasticky vyjádřit.

Dokonale podaná anatomie rozkladu mimořádně schopného a čestného člověka, v tomto případě policisty, kterému je znemožněno potrestat lidskou zrůdu a jenž je ubíjen hrůzným osudem své rodiny. Působivé kontrasty odkrývají ledví postindustriální společnosti a její změkčilosti, která couvá tam, kde by měla udeřit, a trestá ty, kteří se snaží řešit skutečné problémy. Je těžké říct, co je lepší: Auteil, scénář, režie, kamera. Každý člověk má své limity v snášení zla a nelze se divit, když to posléze dá veřejně najevo. Optimistická linka, Olivia Bonamy, působí přirozeně i ve svém synovi, který je v kulturním slova smyslu tak trochu možným pokračovatelem padlého policisty. Symbol zrození má v tomto ohledu také co říci.