sportovec

Je pravdou, že cenzurující ráz české kultury Třetí republiky nelze popřít. Nebyla to však tendence jediná. Periodika jako KRIITICKÝ MĚSÍČNÍK či peroutkovská žurnalistika také nacházela své čtenáře a objevovala se řada pozoruhodných děl. Tyto prvky jsou v osmé části cyklu neúměrně potlačeny.

Zajímavá trojgenerační konfrontace, v níž se mládí stříbrného větru spojí s moudrým stářím proti zkostnatělé střední generaci. Pozoruhodný čin ostravské televizní redakce v jedné z posledních černobílých televizních her.

Akční film se kříží

Příběh závažných životních klopýtání a osudových míjení je alternativní formou citových vztahů. Dá se říci, že to podmiňuje i určitou nezřetelnost jinak brilantně napsaného scénáře zahraného zdařile Lukavským a Hlaváčovou, které je uvěřitelný stejně jako až magická krása dozrávající ženy počínajících středních let. Přímo symbolické je i vročení do roku Pražského jara.

Občasný průhled do mimoevropských kinematografií není na škodu. Stejně jako skutečnost, že čínský a evropský pohled na člověka-individuum se značně liší. Zajímavým momentem je emancipační problematika a generálova značně samostatná žena.

Středoevropovno není mrtvým pojmem; Nedbalův veliký odkaz, mistrovsky s nemalým zápalem zachycený v tomto dokumentárním filmu, je dalším přímo zdrcujícím argumentem. Argumentem určitě ne jediným.

Skutečnost, že druhá světová válka neskončila v Evropě 8. či 9. května kapitulací Německa, ale 2. září 1945 v Tichomoří kapitulací Japonska, stále není dost ve veřejném povědomí i 76 let poté. Nepodílely se na ní jen USA či Spojené království a Čína, ale i Sovětský svaz, který přinesl oběti nejtěžší - 26 mil. mrtvých, více než třetinu všech padlých v této velké mimořádně krvavé válce.

Jak výstižně podotkl průvodce tímto volným seriálem herec Dvořák, mýtus, že československá armáda nikdy nebojovala, je opravdu jen mýtem. Míst jejího nasazení bylo více: Itálie, Srbsko, Francie, Rusko, Polsko, Maďarsko, severní Afrika, Palestina a pochopitelně i Československo. Úroveň těchto zastoupení byla přímo úměrná kvalitě státnosti. Ale ani v tomto ohledu jsme nebyli zvláštní výjimkou.

Volný seriál či příběhy-narativy na pokračování důkladně rekonstruuje populární formou dramatické úsilí elitních Čechů a jejich bezpříkladný idealismus v prosazování Masarykova konceptu. Chtělo by to ovšem podobně pojaté doplnění o působení legionářů v druhém odboji a zdůraznění jejich ideálů ve snahách jejich nástupců a dědiců. Legionářem byl nejen Masaryk, ale i Štefánik a Beneš. Ani to se dostatečně nezdůrazňuje.

Slovenské události, o kterých se takřka nic neví, jsou podány v hutné, výstižné zkratce. Zaráží jedno: nedostatek úcty a naprostá nevědomost nejen k Jozefu Lettrichovi, ale i Fedoru Hodžovi, Jánu Ursínymu, Vavro Šrobárovi a dalším čelným osobnostem slovenské demokracie československého období.