HoneyBunny

Tak takové filmy mě dokážou nadzvednout ze židle. To Keira ani Ralph nepoznají prázdný, vykastrovaný scénář, kde chybí věci jako napětí nebo pravé emoce? Ten románek lady G. a Charlese Greye jsem nežrala ani minutu (i díky příšernému herectví Dominica Coopera). A stejně tak se mnou nepohne ani chvíle, kdy se Ralph na Keiru vrhá, nebo peripetie s milenkou. Tenhle film je tak hloupý, sterilní a průměrně natočený, že by bez áčkového hereckého obsazení putoval rovnou na televizní obrazovku, kde by ho převálcovala většina dílů Hornblowera. Průměrné filmy mě nerozčilují, ale ve Vévodkyni pod tím vším vidím základ skvělého příběhu, který by v rukou jiných tvůrců bral dech a masíroval slzné kanálky.

Na opravdu dobrou romantickou komedii je Město duchů málo vtipné (navzdory přítomnosti "komparzisty" Rickyho Gervaise) i málo romantické (navzdory kráse Téy Leoni). A jako by to tvůrci tušili, o nějaký doják se ani nesnaží a citové vydírání ucítíte jen v závěru, kdy se neřeší láska, ale duchové. Tím se dostávám s největšímu plusu filmu: Greg Kinnear je tu opravdu okouzlující a vy mu budete přát víc prostoru a zajímavější role. Promiň Ricky, ale zrovna od tebe jsem čekala více geniální trapnosti a ujetých vtipů.

Slibný začátek True Blood vypadá jako zvrácenější romance upír-blonďatá dlouhonová naivka, ozvláštněná rasismem amerického jihu a trochou country. To, co fungovalo i v Interview s upírem (zaostalost, horko, černoši a jejich rituály + upíři a jejich rituály), na jedničku pracuje i tady. Postupně se ale přidávají další a další témata (upírský rasismus, fangbangeři atd.). True Blood nabízí kopu zajímavých postav a jako většina velkorozpočtových seriálů HBO si nebere servítky co se týče sexu, násilí, nadávek a politické korektnosti. Osobně se mi moc líbí ten nadhled, s jakým tvůrci přistupují k upírské problematice, a to jejich míchání klasických klišé s novinkami. Ve výsledku vzniká zábavný, trochu zvrhlý a přesto kvalitní sériál, u kterého hrozí závislost. Škoda . Druhá série je o stupínek lepší. Máme tu dvě dějové linie (Maryanne a Dallas), z nichž hlavně ta upíří je napínavá, dekadentní a velmi uspokojivá. Tvůrci tu konečně pořádně zabřednou do upířího světa a představí (nebo prohloubí) postavy, které si oblíbíte i přes jejich zálibu v krvi a vyšší věk - Godrik a jeho hloubání o upírské evoluci patří k nejchytřejším částem série a z Erica se díky charismatu a herectví Alexe Skarsgarda vyklube přesně ten pomilováníhodný parchant, kterého si musíte zamilovat (fandím mu - vy víte v čem :-). Třetí série rozhodně kvalitou dolů nejde. Má skvělého záporáka a vlkodlaky (!), kteří jsou cool. Netrpělivě čekám na čtvrtý upíří nášup a la HBO.

70 %. Brilantní nápad, jak příběh vyprávět (i když ty tři vteřiny do dvanácté hodiny jsou efektní jen napoprvé). Jenže tenhle úvodní nápad je jediné, čím Úhel pohledu vybočuje z průměru. První polovina odsýpá lépe než druhá a konec? Ehm... (SPOILER) Opravdu si scénárista myslel, že terorista, který neváhá odpálit stovky lidí, se slituje nad uřvanou španělskou holčičkou?

Záběry na dokonalá ženská pozadí v obtáhnutých šortkách, trojka spoře oděných dívčín strkajících si na přeskáčku jazyk do krku, uširvoucí řev nabušených motorů, nablýskané kapoty, mexičtí mafiáni, chlapská pomsta a moudra typu: "Možná nejsi správňák převlečený za padoucha, ale padouch převlečený za správňáka.". Vítejte v dalším klučičím filmu, který může ženskému publiku připadat stejně otravný a směšný jako chlapům třeba Stmívání. Ale abych nebyla jízlivá, zápletka tu je, autíčka jsou opravdu hezky nablýskaná, Vin Diesel je chodicí hora svalů a Paul Walker ze šampónka vyrostl v charismatického chlapíka, který vypadá přirozeně v kvádru agenta FBI i za volantem vytuněného auťáku. Jen by to chtělo trochu nadhledu, přehlednější automobilové honičky a opravdovější emoce. A kratší záběry na vlnící se zadečky v obtáhnutých šortkách.

Pozor: Nečekejte tu jednoznačnou pointu! Navenek to vypadá, že Woody poslal svoje dvě holubičky na návštěvu Barcelony, kde jim hlavu zamotají klišoidně temperamentní (a bezhumorní) Španěláci Bardem a Cruzová - a tečka. Woody toho ale očividně chce říct víc a nechá častečně na vás, co si z jeho světa bohémských, sexuchtivých evropských umělců odnesete. Pro mě tu bylo málo humoru, moc jízlivosti (ten komentář, co nás provází filmem :-) a moc testosteronu Javiera Bardema - kdyby na mě v restauraci dělal stejné obličeje, jako na Vicky s Christinou, když je zval do Ovieda, chrstla bych mu to víno rovnou mezi oči.

Ed Norton definitivně zvládne zahrát všechno. Drsňáka, padoucha, blbečka i chytrého a upjatého doktora z Barevného závoje. Chemie mezi ním a Naomi Watts funguje po celý film, nejvíc právě ve chvílích, kdy se Walter svojí manželce mstí za její nevěru. Právě to napětí mezi nimi udrží vaši pozornost během celé té ne moc originální, ale milé story. Tohle je pravá filmová romantika, ta ingredince navíc. Čína, britský přízvuk a cholera jsou tu jen pozadí.

Bolt je příběhově chudičký - vlastně jen kombinuje klasické motivy psí lásky k páníčkovi a takové to americké "když si budeš věřit, zvládneš cokoli". Naštěstí tvůrci každou chvíli vyrukují s polystyrenovými nebo špendlíkovými vtípky a odkazy na jiné filmy (křeček Rhino poprvé vystupující ze své koule :-), takže film rychle ubíhá a nezanechává škody na dospělém mozku. Pro mě zůstává na půl cesty mezi hloupoučkými dětskými animáky a sofistikovaností pixarovských filmů. Mimochodem, pro toho roztomilého pejsánka se mi Travoltův hluboký hlas vůbec nehodil.

Nelíbí se mi, když si nějaký film jako rukojmí bere malé děti. Všechny tragické události (autonehoda, onemocnění rakovinou, facka, válka) se vždycky zdají silnější, když do nich dosadíte dítě. Pro mě je to vlastně takové zneužívání diváka, my všichni v sobě máme zakódovanou potřebu děti chránit, takže logicky se nás víc dotkne, když za ostnatým drátem vidíme malého židáčka než při pohledu na dospělého chlapa. I přes tuhle výtku se mi film líbil, protože je natočený s takovou zvláštní britskou precizností, jemností a přitom otevřeností. Když blonďatý nácek zařve na židovského sluhu, zamrazí vás z té nenávisti v zádech. Stejně jako z naivních rozhovorů obou klučinů. Film pozvolně graduje k nějakému rozuzlení, divák si podvědomě přeje, aby se "zlým" postavám dostalo nějakého trestu. A dostanou ho - a je tak fatální, že vám z toho nebude dvakrát dobře.

No, Townsend si napoprvé vzal velké sousto. Pojmout téma (ne)možnosti demokracie a pro obyčejné smrtelníky nepředstavitelné moci nadnárodních korporací by bylo těžké i pro o desítky let zkušenější režiséry. Některé myšlenky Vzpoury v Seattlu jsou hodně zajímavé, ale zabíjí je nudná režie. Příběh zkrátka není tak znepokojující jak by mohl a mělbýt. Navíc mi tenhle film připadá hodně povrchní, v žádném z minipříběhů nejde hlouběji než na konstatování faktů (kromě Harrelsonovy postavy si tu nemusíte žádné motivace domýšlet, hrdinové vám vykecají všechno, na co myslí). Promarněná šance.