StarsFan

Jeden z těch autentočtějších filmů o homosexuálech, i když asi ne nijak přelomový. Dlouho po tom, co jsem se na něj dodívala v kině jsem se snažila přijít na to, co mi v tom chybělo. Proč jsem neměla nutkání přeběhnout do kinosálu vedle a dát si to celé znova. V hercích pravděpodobně problém nebude. Heath Ledger se konečně vymaňuje ze stereotypu svých milovnických rolí, i když mojí oblíbenější postavou byl už od počátku Jake Gyllenhaal. K tomu přidáte krásnou přírodu, sympatický scénář... a chybí to, co by mě přimělo řařadit Zkrocenou horu k tomu lepšímu, co jsem kdy viděla. A to citlivější režie. Nemám nic proti umění Anga Leeho, ale přece jen... v celém příběhu chybělo něco, co by vás přimělo skutečně věřit celé té velké lásce. Emoce.

Sakra, co to má být? :-/

Jeden z těch méně známých a kvalitou také nijak oslnivých filmů Pierce Brosnana, který dnes asi těžko na někoho udělá dojem. Osobně mě zaujala jediná věc, kterou většina diváků asi nepostřehne, totiž že závěrečná loupež vypadá až nějak moc podobně té z jiného filmu o zloději z dílny Pierce Brosnana a mnohem známějšího dílka - Aféry Thomase Crowna. Opravdu, Pierce (který je spoluautorem oné závěrečné scény z aféry, respektive ji vymyslel) se možná nechal inspirovat právě tímto nenápadným a ne moc známým filmem. A mimochodem, i když buřinky jsou mnohem stylovější, musím uznat, že ta maska, kterou používá Neal (Pierce) při (v) Loupeži je fakt skvělá.

Dle mého názoru jeden ze silně nedoceněných filmů. Poprvé se u něj setkávám s tím, že na Rotten Tomatoes si od kritiků odnesl slušných 80%, zatímco u nás se stěží škrábe k horším třem hvězdičkám (momentálně 52%), které většinu lidí odradí od dalšího sledování. Pokud o něm totiž promluvíte u nás, nikoho nic nenapadne, maximálně si někdo odvodí, že mluvíte o nějaké neoficiální bondovce. Kromě Pierce Brosnana ale Krejčí z Panamy nemá s Bondem pranic společného. Celý film se potácí na hranici parodie (americký generál říkající: "Na naší vlajce chybí hvězdička, pánové!"), dramatu (Mickey zpívající Todavía Cantamos, zatímco Osnard a Pendel projíždění zničenou Panamou) a thrilleru (vrtulníky USA bombardující Panamu) a je jen na vás, kterému vyznění dáte přednost. Ať se totiž chytnete čehokoliv, vždy vám něco ujde. Důležité ale hlavně je nepřestavovat si pod tímhle filmem dalšího Bonda, protože budete sledovat spíš dlouhé rozhovory, přestřelky se jen tak nedočkáte. Navíc, pokud znáte spisovatele, jakým je John le Carré, můžete si být jistí, že on na dobré konce zrovna moc nedá, navíc je mistr toho, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc. A přesně takový Agent z Panamy je. Kritizující politiku Spojených států, ukazující špionáž z té tvrdší (a taky opravdovější) strany, celkem pomalu plynoucí... ale hlavně každým shlédnutím lepší.

Krásné, krásné, krásné... a celé to jen podtrhuje moje vlastní smýšlení na tento atentát, kdy taky věřím tomu, že historka s jedním osamělým střelcem je ta nejvěší blbost, jakou si mohla CIA vymyslet... skvělý Kevin Costner a Tommy Lee Jones ve filmu o mém nejoblíbenějším prezidentovi a postavě z historie, kterou obdivuji, tomu nemůžu dát míň než plné hodnocení: *****

Jedna z prvních a jak to tak taky vypadá nejlepších rolí Eddieho Murphyho. Myslím, že o týhle klasice ani nic psát nemusím, stejně ji každý zná...

zcela podprůměrná komedie, ale pořád mnohem lepší než její pokračování.

Počkat, to byla komedie?? Ano, očekávala jsem, že by to mohlo být skoro cokoliv: nepovedené drama, thriller, sci-fi, ale komedie? Asi se na to budu muset podívat znovu. Nebo ne. Další zážitek bych už totiž nemusela vydržet.

Robert DeNiro je sázka na jistotu, i kdyby se propůjčil mexické telenovele. V tomhle filmu je ale jeho účast společně s poměrně zajímavým nápadem snad jediným pozitivem.

Když jsem si poprvé před lety pustila Bokovku, po několika minutách jsem to s myšlenkou "Co tohle kurva je?!" zase vypnula. Uplynuly dva nebo tři roky a já se s menší averzí do filmu pustila s tím, že bych ho mohla dokoukat. A zamilovala jsem se do něj. Jako bych v tom filmu viděla odraz svojí osobnosti, i když o nějakých třicet let starší a opačného pohlaví. Miles byl takovou zvláštní paralelou na to, jak bych asi dopadla jako muž ve středních letech, že je to až neuvěřitelný. Zvlášť, když Jack svým charakterem jako by byl napsán podle jedné z mých kamarádek. Ano, je to těžko popsatelné a silně silně subjektivní, ale Bokovka je pro mě už navždy symbolem toho filmu, který nelíčí osudy několika nereálných vymyšlených postav, ale živých bytostí...