Faustka

Poměrně vydařený thriller s televizní produkce. Začátek celkem běžný, domluva milenců na odstranění nepohodlného manžílka, což vypadá tak tuctově, jenže... plán se nezdaří a náhle nastává dost zásadní problém "nedokonané vraždy", která roztáčí soukolí osudu zcela opačným směrem. Takže známé přísloví "kdo jinému jámu kopá..." se sem hodí, jako prdel na hrnec. Jen bych ještě víc rozvedla postavu Clinta(T. Matheson), jehož herecký projev byl odzbrojující a způsob pomsty propracovaný až do té nejtitěrnější skuliny, proto zákeřné krysy nemohly skončit jinde, než na takovém místě, které si vysloužily... v díře.

Tenhle vidláckej úlet mě nebral. DIVNEJ!!! Nelitovala jsem toho "zpěváka"...pche...patřilo mu to, takhle nevýraznej chlap, bez jiskry, ječel, mečel a skučel, jako starej kozel, byl posranej strachy a jediný co zvládl byl běh, když už šlo do tuhýho...potom mu došli síly, tak už se jen klátil...hekal a vřeštěl, jak baba na trhu...no vlastně hadry na to měl "transvestit Gloria". Jednu dávám, jen za tu taneční kreaci magorů v hospodě...ta byla rajcovně úchylná...tleskám.

Mysl tvůrců, nejspíš zaplavilo té vody až moc, když ze sebe nedokázali vyždímat o krapet víc nápaditosti, takhle z toho vyšel jen hodně slabej průměr. (: Otčenáš jenž, jsi na nebesích...a věčnou spásu všem jeptiškám...

Stísňující atmosféra, parádní lekačky, děsivý zvuky...buchy, buch, maskovaní parchanti "odkudsi"...a ejhle kdo se to tu vyloup...Liv Tyler...překvapila...hm, dobrý...bojím...bojím...

Grandiózní Karel Roden, který naprosto převálcoval i takový eso, jakým Robert De Niro bezesporu je, amíci jen zírali, co dokáže český človíček odněkud z malé zemičky uprostřed Evropy za přispění jednoho začínajícího, ale o to víc nadšeného režiséra Olega Taktarova zaznamenávajícího vše znalým okem přes hledáček kamery, až k vytvoření jeho jedinečného díla faktu. Dokonalá souhra těch dvou byla omračující i když měli každý jiný cíl, výsledek stál, za těch jejich 15 minut slávy.

Šok!! Úžas! Nevěřícnost!! Smích! Znechucení!! ....Jen ten "strach" se nedostavil. Jo...i tohle je možný.... vystřídání tolika emocí si tu jednu malinovku zaslouží...díky B. M. :)

Za vytrácejícími paprsky slunce se probouzí lidskému oku neviděné, jen na jistý okamžik poodkrývané dětské duši... tak zranitelné, slaboučce tetelící, poznenáhlu bující, sílící, živené fantazií, vírou a poznáním. A v tu chvíli zaslechnout uchu příjemně lahodící vytrvalé vábivé pobízení..."jen pojď mezi nás..." Vždyť nelze zadržet toho, kdo vtažen neutuchající zvědavostí, okouzlen nepoznaným, nabídkou opojné radosti je vlákán do tenat, oblouzen zdánlivým štěstím, později sice prozřen, nucen ale navždy setrvat, hledajíc stále ten skutečný poklad.

Po stoprvní...další z řady bečkových zombies, jen na pár vtipných vylepšení, zombík sedící nad knihou, snímeček s mrtvou zombie holkou(jen o fous nedošlo k nekrofílii), nakažení komárem...se tu nenajde nic z čeho bych byla dost vodvázaná, takže....

Až nezvykle měkoušskej Slyouš, na můj vkus, půl hodiny hypnotizuje teroristu uhrančivým pohledem, že by to trklo i to největší trdlo..." čumí na mě polda,ty vole...musím se zdekovat " ...samo, že se dotyčnej frajer vypaří...." a běhej za mnou ty blbej poldo...když je ti líto bezbranejch civilistů ".... a tak to pokračuje, honička, výbuchy, schovávačka, držení rukojmích, vyjednávání, přežití, moment překvapení...a rozhodující střelba...jejda, správňák nabral dech...to zírám....nasadí si zpět slušivý brýle...a je to. -))

Když přejdu skutečnost, že mezi těmi několika lidičkami, se kterými jsem sdílela setmělý sál kina se našli i ti takzvaní "rejpalové," kteří během děje neopomněli kritizovat všechny a vše počínaje režisérem a konče tím nejposlednějším asistentem, tak kromě téhle otravné epizodky se můj zážitek s filmu nadmíru vydařil, protože co jsem od toho očekávala to jsem taky do puntíku dostala. Kam se hrabou všelijaké různorodé oblůdky a příšerky na tuhle nevábnou, starou cikánskou babici s jedním krhavým okem, které by pronásledovanou Christinu svou sršící nenávistí dokázalo propálit skrz naskrz, její celková odpornost, bezzubá páchnoucí huba, zčernalý vykotlaný umělý chrup (v té správné chvíli se s ním vytasí) a asi to nejhorší jsou chrchlance, se kterými oblažuje své okolí. Ale to je jen počátek toho všeho, ona si totiž zvolí daleko rafinovanější pomstu v podobě kletby vyřknuté do jednoho nicotného knoflíku a teprve teď nastává to pravé a zlověstné peklo. To celé proložené nevtíravým humorem, jako jakési odlehčení a navození té správné, jěště víc nápaditější raimiovské atmosféry, to vše a záběr na úchvatně strašidelný starý hřbitov ve mně vyvolává mrazivé tetelení po celém těle. Takže vítej zpátky, horrorový guru Same Raimi.... jen to do nás takhle naper častěji.