angel74

Nemohu říct, že by mě dvojka zklamala, ale jak už to tak bývá, vytěžila z nápadů původního snímku, co se dalo. A proč vlastně ne, když se stal divácky velmi úspěšným. Psi jsou mojí životní láskou, tak bych byla trochu divná, kdyby se mnou dojemnost Psího poslání citově nezamávala. Obzvlášť když mám díky těmto dvěma filmům neodbytný pocit, že se mi vrátil v jiném tělíčku můj Ben, který perfektně ovládal povel, na jaký jsem nikdy neviděla reagovat žádného jiného psa a náš současný hafíno Rex dělá nachlup to samé, aniž bychom se ho to někdy snažili naučit. Asi opravdu existuje něco mezi nebem a zemí, protože jinak to není možné.

Vyjádření některých vědců v dokumentu mi připadají moc sluníčková. Myslím si, že jsou podstatně větší důvody k obavám o budoucnost naší zatím ještě krásné planety...

Obsadit do hlavní dvojrole nesympatického maníka, který navíc ani herecky nic moc nepředvádí, je opravdu kumšt. Tato skutečnost a hodně tuctově odvyprávěný pohádkový příběh, kde se všechno děje jen tak mimochodem, mi hodně kazí celkový dojem. Pak už nezbývá nic jiného, než se kochat krásnými exteriéry a velmi slušnou výpravou. (40%)

Konečně dostal někdo odvahu vyobrazit osobnost Boženy Němcové se všemi jejími neřestmi i ctnostmi a já smekám před každým, kdo se na tom podílel. Minisérie ji ukazuje jako pokrokovou ženu, která milovala život, ale narodila se do doby, jež zadupala veškeré její sny a touhy. Skoro všichni tady vychvalují Jana Hájka a Annu Kameníkovou. S tím se nedá než souhlasit, podali totiž naprosto skvělé herecké výkony. Ovšem to, s jakou přirozenou lehkostí a grácií převzala po Aničce pomyslnou štafetu Aňa Geislerová, mi v některých scénách doslova vyrazilo dech. Klíčové životní momenty titulní postavy budu mít asi už navždy v mysli spjaté právě s její tváří. Dále si zaslouží pozornost také Jan Budař s Martinem Fingerem, oba byli ve svých rolích velmi přesvědčiví. V neposlední řadě bych ráda vyzdvihla detailně propracované kostýmy a vynikající hudbu. Zejména pak různé variace na ústřední klavírní motiv mi budou znít v hlavě ještě hodně dlouho. Komentář píši plná dojmů ze skvostně natočeného závěrečného dílu nabitého emocemi, který mě málem přiměl k tomu, abych pěti hvězdičkami ohodnotila i celý seriál. (85%)

Nádherná písnička, ale videoklip mohl být přeci jen poněkud dotaženější. Nejvíc mi vadí časté zaostřování na prostředí na úkor postav, které se tím pádem ocitají v oblasti mimo hloubku ostrosti. Naproti tomu jsou některé záběry opravdu nápadité a působí velice estetickým dojmem. (60%)

Filmy s upírskou tematikou zrovna moc nevyhledávám, ovšem tady se v rámci žánru jedná o velmi kvalitní počin. Ne snad kvůli nějakým dokonalým efektům, ale především díky pečlivě budované atmosféře a stále houstnoucímu napětí, přičemž na obojím má velký podíl doprovodná hudba. Když k tomu přičtu výborné herecké výkony ústřední dvojice, která v sobě přes svou odlišnost a všechna protivenství najde zalíbení, společně s nepředvídatelným koncem, tak tvůrcům nemohu v podstatě nic vytknout. Hodnocení však berte trochu s rezervou, protože knižní předlohu jsem nečetla a původním švédským snímkem v režii Tomase Alfredsona jsem zatím také nepolíbená. (75%)

Nosnou linkou čtyřdílného dramatu Kateřina Veliká je vztah carevny s knížetem Grigorijem Potěmkinem, což nemusí upoutat každého. Vzhledem k tomu, že jsem o této panovnici nevěděla skoro nic, tak mě minisérie zaujala i z historického hlediska. Za vyzdvihnutí stojí vynikající Helen Mirren v titulní roli, ovšem Jason Clarke se také předvedl v plné parádě. Dále nelze opomenout skvostnou výpravu, celkově jde o esteticky působivé dílo. (70%)

Po všech stránkách průměrný počin. Ani videoklip ve stylu velké užívačky nepomohl.

Volné pokračování filmu Tatínkova sláva má obdivuhodně vyrovnanou kvalitu. V obou snímcích jde o tak půvabné vyprávění, že se neudržím a tu pátou hvězdičku s potěšením přidám. Možná i za to nostalgické uzavření vzpomínek na šťastné dětství, kdy s přibývajícími lety Marcel díky ranám osudu zjišťuje, že bezstarostnost mládí je nenávratně pryč. (90%)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%)