novoten

Jeden příběh zajímavější než druhý, Osiris a Detektivní příběh jsou nejlepší, ale celkové vydání těchto příběhů nedrží pohromadě a zavání silnou komercí stejně jako druhý a třetí díl původního příběhu. Protože ale chci objektivně hodnotit jen kvalitu výsledného díla, čtvrtá hvězda musí přistát.

Britská smetánka v okouzlující romanci, kde i Alan Rickman je sentimentálním snílkem a kde je radost sledovat veselou Kate Winslet a rozumnou Emmu Thompson. Ang Lee je čaroděj, který se dokázal přizpůsobit britskému duchu vyprávění a vybral z jazyku Jane Austen potřebné pasáže. Díky absolutnímu happyendu se sice nedočkáme většího překvapení, ale na tom už nesejde. Sedněte si, užívejte, prožívejte a plačte dojetím.

Viděl jsem těsně po skončení Before Sunrise a v prvních chvílích jsem se trochu lekl, že se nepovedlo atmosféru zopakovat. Naštěstí každá pronesená věta dostane postupem času smysl, každá ledabylá průpovídka může dostat jiný rozměr a najednou Celine řekne "To kvůli té zatracené knize..." a já se rozpadnu na molekuly tak jako Jesse. Druhé zhlédnutí navíc povyšuje Linklaterovo dílo na nezapomenutelné a ve svém vyzrálejším, ale o nic méně kouzelném duchu vyprávění o ztrátě iluzí a životních zkušenostech dokáže popadnout diváka a naplnit ho až po okraj emocemi a prožitky.

Těžko popsatelná nádhera, ve které není místo pro cyniky. Stačí se jen trochu vcítit to obou postav a nechat v sobě rozeznít nádherný pocit. Nemůžu říct, že bych zažil přesně něco takového, možná snad jen vzdáleně to připomínajícího. Přesto to můj zážitek povzneslo až k hranicím dokonalosti. Herci jsou pouze tři - Ethan Hawke, Julie Delpy a Vídeň. A jedná se o jednu z nejpřirozenějších trojic, která kdy na plátně byla. Takový film jsem si vždycky přál vidět.

I po více než deseti letech od vzniku filmu mě překvapuje, jak moc má publiku zafixovaný Kruh jako zničující horror. A přitom daleko lépe funguje ve své thrillerově napínavé rovině. Verbinskiho tah s nekonečným oddalováním veškerých lekavých momentů tak očividně slavil úspěch. Diváka pak vede díky k smrti napínavým scénám (zhlédnutí kazety, objevování jejích obrazů v reálném světě, kůň, starý Morgan) až na doslovný okraj studně. Nechceš nikomu ubližovat, viď? - Ale ubližuju

Totálně zmršené přestříhání skvělého seriálu do filmové podoby. Radši několik rozvláčnějších epizod než tohle patvarové "previously on".

Od úvodní předvídatelné scény až do závěrečného příchodu umně vykalkulované drama s dokonalými herci a negradující atmosférou. Temná minulost se musí ukazovat tak, abych se zajímal o to, co přijde dál, ale scénář mi hází pod nohy jeden klacek za druhým. Zápletkou kolem ustrašeného syna a bohužel i klíčovými zvraty poslední půlhodinky. To, kam se měl Tom celou dobu dostat, mi bylo jasné už delší dobu, ale okatějším způsobem to už snad ani provést nešlo.

Ten nejčistší příběh, který chytne za srdce. Andílek Audrey Hepburn a charisma samo Gregory Peck hrají na svou dobu v úžasně hláškovací komedii s věrohodnou romantikou. A ve chvíli, kdy jsem si začínal myslet, že Wyler trochu přetahuje, přišel závěr s tiskovou konferencí a vygradované dojetí plné hlubokých pohledů, nejsladšího úsměvu a stylového odchodu...

Námět je i vzhledem k hercům přímo milionový, ale po pár vtípcích na bývalé zaměstnání přijdou nudné vsuvky s příbuznými a známými. Když se pak celý příběh změní na pouhé "svedeme na Fockera všechno", došlo mi, jak moc je celý tenhle pokus o komedii mimo. A pár hlášek o odsávačkách to bohužel nezachrání.

Spousta narážek a parodie, dobrodružná nálada, moderní hudba a pořádná dávka švihu. Jakmile se začne příliš často objímat, plakat a ujišťovat, že William dokáže úplně všechno, jde zábava o pořádný kus dolů a princezniny manýry mě při každém zhlédnutí vytáčejí pořád stejně, ale přesto bych s odstupem řekl, že Doškař předběhl dobu. Dnes by po takhle sebevědomém a občasně sebeshazovačném dobrodružství byl v kině zájem ještě větší než před dvaceti lety.