Prubner

Režisér chtěl do svého filmu vetknout mnoho hlubokých myšlenek, bohužel je ale neuměl vyjádřit obrazem a dějem, tak je zcela neinvenčně zasadil do dialogů. Výsledkem je, že hrdinové neustále filozofují, pronášejí moudré sentence a recitují si básně, což působí dost křečovitě. Pochybuji, že lidé tohoto typu spolu diskutují o takových tématech a že mluví spisovně a šroubovaně. Režisér navíc vsadil na dokumentaristickou autentičnost, podporovanou obsazením neznámých herců a neherců, jenže tato autentičnost se neustále bije s literárností dialogů. Oblastní herci navíc neumějí dialogy podat tak, aby působily přesvědčivě, a výsledkem je strojenost a křeč. Jedinou výjimkou je Schmitzer, který to aspoň trochu zachraňuje.

Autoři se tentokrát pokusili naroubovat politickou agitku na vězeňské drama, ale neuspěli. Film působí hodně křečovitě a vykonstruovaně. Nějak nemůžu uvěřit tomu, že v 70. letech vězni terorizovali spoluvězně jen proto, že byl ve straně. Kdyby to byla podobná situace jako v Bočanově Bumerangu, pak prosím, ale takhle to působí dost násilně, chtěně a tezovitě. K smíchu je i to, jak zásadový hrdina politicky působí na své spoluvězně - z Lábusova hrdiny se díky tomu stane slušný člověk a drsný brigadýr Zdeňka Kryzánka dokonce i slzu uroní. Jednotlivé postavy se autorům vůbec moc nepovedly, za všechny zmíním protivně otcovského náčelníka a vychovatele v podání Mixy a Švorce. Taky herecké obsazení bylo špatně vybrané, představitelům věznů jsem jejich role vůbec nevěřil (Lábus, Zounar, Klem). Zkrátka a dobře, nepřesvědčivý a nevěrohodný film.

Tohle se Ozerovovi nepovedlo. Boj o Moskvu nebyl špatný, ale tento film není ani tak válečným snímkem jako spíš komunistickou propagandou, která je divákům vštěpována s jemností pneumatického kladiva. Bojových scén je málo a když už se nějaká vyskytne, je dost nezvládnutá. Zato na politickém školení si tvůrci dali záležet, skoro to vypadá, jako by to psali členové ÚV komunistických stran jednotlivých zemí. Sugeruje se tu, že jediní, kdo organizovali protinacistický odboj, byli komunisté, ostatní byli zrádci, kolaboranti, zmetci a slaboši. Do očí navíc bije snaha protlačit do popředí komunistické vůdce, kteří v době natáčení stáli v čele lidově demokratických států, takže to nakonec vypadá, že odboj vedli Husák, Kádár, Gomulka, Caucescu aj. Diváci trochu zběhlí v historii z filmu asi dostanou psotník, autoři buď vyslovují jen polopravdy, nebo přímo vědomé lži (za všechny zmíním svérázné vylíčení varšavského povstání a důvodu, proč mu Rudá armáda neposkytla pomoc). Ani po režijní stránce se film moc nepovedl, většinou to vypadá tak, že herci sedí kolem stolu a ztuhle recitují dlouhé dialogy.

Ten scénář by možná i fungoval, ale to by musel mít lepšího režiséra. Janák nemá pro komedii talent. Nemá cit pro komediální situaci a pro načasování, stále spěchá kupředu, udržuje hektické tempo, a nedochází mu, že některé komické situace potřebují více času, je třeba je rozehrát a vytěžit z nich co nejvíce. Janák svým přístupem některé potenciálně vtipné momenty úplně zabíjí a nezužitkovává jejich komický potenciál. Klipový styl se prostě s danou látkou míjí. Napadá mě, jak by dopadli třeba Světáci, kdyby je režíroval tento člověk.

Asi nejhorší Martinův film. Kdyby byl jen nudný, to by ještě nevadilo, ale on je místy až trapný (viž Martinův převlek za hiphopera nebo scéna, v níž Christine učí opilého Martina, jak se uvolnit). Dívat se, jak se tu ztrapňují jinak dobří herci (kromě Martina ještě Plowrightová a Levy), je vskutku tklivý zážitek.

Muchna se tu opět snaží napodobovat Formana, ale výsledkem je jen nenáročná lidová komedie. Ale docela zábavná.

Trochu se to podobá Bočanovu předcházejícímu počinu Nemocnice na kraji města po 20 letech. Také sem scenárista naházel všechna možná současná témata, jako je gamblerství, narkomanie, sprejerství, restituce apod, a hlavní dějová linka věnovaná hokeji v důsledku toho zbytečně ustupuje do pozadí. Po režijní stránce je to těžký průměr, a jen to potvrzuje můj názor, že někteří starší režiséři by to už radši měli zabalit a jít do penze, protože takhle si dělají jen ostudu (viz Vorlíček, Herz, Jakubisko aj.). Dejdar hraje pořád stejně, ostatní se taky moc nepředvedli. Aspoň že je tu pár hezkých hereček, takže je na co se koukat.

Scénář je hodně zmatený a disproporční. Zbytečně mnoho času se věnuje rozjezdu, takže hrdinové se k dospělosti, lásce a boji se zlým záporákem dostanou až v polovině filmu. Pak to autoři naopak vezmou hákem, takže divák si hrdiny ani nemá čas oblíbit. K tomu připočtěme ten tradiční pohádkový pseudohumor a zbytečně expresivní režijní pojetí a zkáza je dokonána.

Námět nebyl špatný a kdyby se toho chopil schopný scenárista, mohl to být dobrý film, i když průběh a závěr příběhu je samozřejmě dopředu jasný. Ale scénář je bohužel slabý, takže té proměně vzájemných vztahů postav a jejich charakterů nelze věřit. A co je ještě horší, je Ben Affleck, který přehrává jako ochotník z Horní Dolní a je místy doslova nesnesitelný. Měl by si pod stromek nadělit herecké kursy.

Příběhy ze života mládeže šly Kachlíkovi vždycky líp než politické agitky. Tady se snažil o realistickou, skoro až formanovskou formu s málo známými herci a neherci, ale co z toho, když obsahem je tradiční dívčí románek ve stylu Stanislava Rudolfa ? Ale Schallerová byla skutečně roztomilá.