Davies182

Jako "pravdivý příběh" je to sice nesmírně dojemné a úctyhodné, nicméně filmové zpracování tohoto velkého dobrého skutku je k uzoufání nudné. O to více zaskočí, když se snímek výjimečného režiséra Joea Wrighta snaží každou vteřinu předstírat, že se v něm neustále něco děje a každý okamžik je zásadní. Já to celé viděl jako roztomilý příběh plný absolutně nezáživných scén, a nepomohla ani spousta rádobyakčních okamžiků (cigareta v tunelu, běh s vozíkem ke koncertní hale). Jistě, že Downey Jr. byl jako vždy téměř bezchybný a stoprocentně uvěřitelný a Foxx se plně transformoval do role napůl autistického bezdomovce, jenže excelentně ztvárněné postavy nemají šanci zachránit jinak prázdný filmový kotouč. Abych si ale moc nestěžoval, tak snímek mi velice originálně předvedl, jak se asi cítí schizofrenici (hrůza!), a sekvence s hudbou, již dokreslují barevné erupce, byla taktéž nezapomenutelná. Trochu slabší tři hvězdičky, toť můj verdikt.

U žádného jiného snímku mi nikdy neutekly minuty tak rychle! Sledovat animovaný film nadaného režiséra Chometa, to pro mne byla fascinující přehlídka karikaturních výjevů. Olbřímí parníky, dlouhatánské nosy postav, spektakulární krajiny a domy... Neuvěřitelné! Opravdu, kdykoliv si na tento osmdesátiminutový zážitek v budoucnosti vzpomenu, tak je mi jasné, že si okamžitě vybavím to slůvko: karikatura. Originální je také minimum použitých dialogů, což prodchnulo snímek neopakovatelnou atmosférou, a výborná hudba. Ano, hudební vystoupení patří vedle výtvarného zpracování k těm největším plusům. A příběh? V jednoduchosti je krása! Mě se Trio z Belleville prostě moc líbilo, a těším se na další návštěvu: rozhodně jsem v tom městečku nebyl naposledy...

Nebudu si nic nalhávat a rovnou prozradím, že hodnocení tohoto snímku nejspíše velmi ovlivnila událost, která jeho vysílání v mém osobním životě předcházela (28.10.2009 - přeci jen je ČSFD něco jako můj vlastní filmový deníček :-) ). K televizi jsem se usadil s pocitem, že mne čeká exluzivní výlet do napůl nezávislé filmařiny s jedním perfektním hercem a sladkým příběhem. Hm, už to zní vlastně divně... Problém pak byl, že jsem celou stopáž pořádně nevěděl, co přesně od Beresforda čekat, a kdy konečně dojde na nějakou zapamatováníhodnou scénu. Řidič slečny Daisy pro me zůstane nepochopenou snahou podat okouzlující příběh nesmrtelného, těžce vydobytého a o to více ceněného přátelství, kde mi chyběla jakákoliv akčnější scéna, která paradoxně nemá v podobných snímcích co dělat. Občas mi prostě něco nesedne... Ale jinak pěkné.

Stačila by tři slova: Evan Rachel Wood. Že jsem to ale já, tak ještě rád zmíním chvályhodného Michaela Douglase, který sice se stářím nezapomíná dobře hrát, ale na druhou stranu se těm lepším "starším" rolím stále vyhýbá. Co má sympatický stařík za lubem, to mi nedá spát, a určitě pro nás filmové kritiky ještě chystá něco velkého... Pochválím také neobyčejný konec, který se řadí do škatulky "každý si může myslet něco jiného". To je jako s dobrými knihami, které ze svých stránek na konci vyplivnou takovou podivnost, že se člověk diví, jestli čte pořád to samé, a jestli mu něco neuniklo. Stejně tak totiž i Král Kalifornie končí způsobem, kdy jsem byl v pokušení otevřít pusu dokořán. Ale ne kvůli nějakému WTF momentu, nýbrž díky bezvadné momentce, která dodává pointu celému příběhu. Mike Cahill je frajer.

Woody dokázal, že Tarantino není zdaleka jediný režisér v Hollywoodu, jehož dialogy mezi rozličnými postavami táhnou celý snímek. Kasandřin sen se totiž může na první omak jevit jako nudná konverzačka mezi zoufalými bratry, avšak pod povrchem se toho skrývá mnohem více, stačí jen pozorně poslouchat a náležitě se do ústředních hrdinů vžít... A tak, stejně jako někoho může film solidně nudit svou zdánlivou rozvleklostí, já jsem si první hodinu nechal proudit do žil poutavé dialogy, a dobře se bavil. Scénář je totiž velmi chytrý, charaktery živé a uvěřitelné, a nebyl by to Allen, aby se ke konci vše nezvrtlo v napínavý thriller. Jediné, co mi nakonec nesedlo, bylo celkové moralizující vyznění celého počinu, kdy do očí bije velká červená cedule se slovy "tohle se nedělá, lidi". K režisérovi takového jména mi podobná věc moc nesedí, ale možná že si vše jen namlouvám a prostě se jedná o klasické krimi, které nekončí moc dobře. Spoiler? Ale kdepak, podobný film si totiž lze užít i v případě, kdy znám předem zápletku nazpamět. Proč? A už jste se dívali do účinkujících herců?

"Já nehodnotil Jericho?", divím se po cca roku a půl na CSFS... Tento seriál jsem objevil na MovieZone, a přesto, že se mě herní pecka Fallout nikdy nijak zvlášť nedotkla, tak seriál, který měl udajně mít stejnou atmosféru, mne okamžitě zaujal. Postapokalyptický svět, ve kterém nikdo neví, jak se to vlastně stalo - no ať mi nikdo netvrdí, že to nezní lákavě! Prvních pár dílů se na zvláštní scénáře celkem dalo dívat (hlavní zásluhu na tom má moc sympatický, tvrďácký hlavní hrdina), pak v půlce přišla docela nuda, a na konci seriál překvapil, jak konečně dokázal být napínavý. V Americe ani jinde ve světě nicméně příběhy z kontaminovaného světa moc úspěšné nebyly, a druhá série tak vznikla spíše na truc. A dramatický seriál se rázem proměnil v telenovelu! Viděl jsem první dva díly, a byla to katastrofa... nechápu, jak se vše mohlo tak razantně zvrtnout, ale druhá sezóna mě spíše rozesmívala než bavila. Jo a za krásnou blonďatou herečku, přítelkyni pana tvrďáka, palec nahoru.

Další skvělá manga, další maximální zážitek. Svistot desítek čepelí, brutalita, která (zvlášť v animaci v podání japonců) nezná mezí, omračující nálož obřích poprsí, bezskrupulózní drsní hrdinové, fascinující monstra a nápady... To je hrubý nástin Ninja Scrollu, příběhu od tvůrce nejlepšího horrorového anime, Vampire Hunter D. A je to hodně vidět: akce má grády, hlavní bossové jsou patřičně japonsky originální a hroziví, a hen tai se ani v tomto snímku nezapře. To vše navíc okořeněné napínavou story, chytrými a vtipnými dialogy, a samozřejmě kvalitní kresbou. Ihned po skončení filmu jsem si začal vyhledávat kvanta podobných anime, a rozhodně se jim začnu více věnovat, protože i když jsem jich už viděl desítky, čeká na mne minimálně ještě jednou taková nálož bombastických příběhů a nezaměnitelných stylizací. Japonsko GO!

Jeden z nejlepších dramatických snímků, které jsem kdy viděl, a u něhož jsem minimálně pětkrát přemýšlel nad tím, kam ho zařadit do TOP 10, má jednu z mého pohledu podstatnou vadu. Tou je dost podivný konec, kdy se chování několika charakterů promění tak nepochopitelným způsobem, že jsem to prostě nerozdýchal. Názor si musí udělat každý sám, a já nepochybuji, že snímek jako tento si najde tisíce milujících fanoušků, ovšem já se v jeho závěru nestačil divit. Přišlo mi, že inteligence postav si vzala deset minut dovolenou (že by důsledek nervového vypětí všech zůčastněných?), a Perelman najednou neví, jak to celé zakončit. JENŽE. Jak jsem podotknul, žádné jiné nedostatky nenacházím. Film je to bezvadně natočený, s nezapomenutelnými hereckými výkony, a tunami silných momentů. Na Bena Kingsleyho jako tvrdošíjného, ortodoxního arabáka nikdy nezapomenu, a Jenn Connelly se mi svými nebeskými rtíky konečně nastálo přisála k srdíčku. Herečku jsem si tímto snímkem totálně zamiloval, a jsem jí tak okouzlen, až tomu sám nerozumím :-). Connelly má dar jednoho z nejkrásnějších a nejsmyslnějších obličejů Hollywoodu, to nelze přehlédnout. Ale zpět k filmu samotnému: neudělení maximálního hodnocení mne bolí o to více, že jsem byl schopen se rozplakat hned při úvodní scéně, a během dalších 100 minut to nebylo naposledy. Je to doják, ale ne prachsprostý a ne útočící. Takže jak říkám, snad to vyjde příště, protože až na poslední dvacetiminutovku jsem nadmíru spokojen.

Hrozně divná psychárna pro děti, jejíž každý díl byl ale neskutečně zábavný...

Jsem PRO trest smrti :-D.