Davies182

Po některejch filmech mám vobčas velmi sugestivní pocit, jako bych se právě zúčastnil úmornýho festivalovýho maratonu artovejch dramat, kterej mě na chodník před kino vyflusnul v polomrtvým stavu. První půlhodina týhle filozofický sci-fi meditace ještě ujde, jenže pak začne podivná válka o sperma, ve který je tolik tělních tekutin a nicneříkajícího únavnýho děje, až sem nabyl dojmu, že mě chce režisérka těma parádníma scénama zavraždit. Dokoukat tohle je na medaili.

[Spoiler friendly] Nejsem schopnej přenýst se přes zásadní dějovej okamžik, kdy si VŠECHNY postavy ve filmu uvědomí, že je cosi shnilého ve státě švédském, a stejně se rozhodnou s touto důležitou informací nikterak nenaložit. Člověku se pak blbě vžívá do zbytku děje, když ví, že on sám by už v něm dávno reálně nefiguroval, jak by mu zdravý rozum velel... To je sice velká, ale zato má jediná výtka, a vím, že ve mně bude Slunovrat dlouho rezonovat. O to víc, že jsem mohl zhlédnout tříhodinovou režisérskou verzi, a nedokázal jsem si z ní představit byť jedinou vystřiženou scénu.

Mohla z toho bejt takhle výborná temná mysteriózní kriminálka, a stalo se z toho stokrát viděné sci-fi o hrátkách s časem, to vše pochopitelně zahaleno do patřičně osudového hávu. Ohlasy nelhaly, tenhle film můžete (musíte) po hodině vypnout, domyslet si vlastní konec (určitě se vám to podaří líp než scénáristům), a pogratulovat si k tomu, jak jste se bavili.

Člověk si řekne, že když hned na začátku vyhoděj z auta ten drahej taxametr nebo navigaci nebo co to bylo, a ani se pro to nevrátí, tak že už to prostě bude jen horší, nějaká generická nelogická vyvražďovačka... a pak na něj vybafne taková slasherová pecka. Wow. To nejlepší z Vřískotu, Saw a nedávný Únikový místnosti na jednom místě v devadesáti kulervoucích minutách.

Gunnovic bráchové jsou vážně šílenci. Cáklých nápadů mají na rozdávání, a temný Superman je jedním z nich. Překvapila rozhodně brutalita, film se s divákem celkem nemaže a počítá s tím, že si své příznivce najde zejm. mezi zkušeným hororovým publikem. Maska jako vystřižená z herní Amnesie parádní. Moc fajn drsná jednohubka!

Už mě tyhle videoklipovité biografie s nulovou příběhovou rovinou (čti kde je nějaké gradující drama, kde je napětí??) přestávají bavit. Aaron je v tý roli super, a písničky fajn, ale jinak... nuda a šeď. Tam, kde mělo Bohemian Rhapsody na konci aspoň slavnej megakoncert, tady není... nic!

Někdy stačí trailer, a kdybych žil jenom s ním, mohl bych si celou tu dobu, dokud bych si stále nepustil finální produkt, naivně říkat, že film bude po celých 80 minut stejně napínavý... jenže není, a i když se rozhodně nejedná o špatný zvířecí horor, stejně je to béčková blbinka, které prostě 4 hvězdy dát nemůžu. Kdyby se v tom méně kecalo, mělo by to sice o 20 minut méně, ale drajv by měl stokrát větší efektivitu.

Některé krátkometrážní snímky jsou prostě tak parádní, že by si z fleku zasloužily celovečerní verze. V tomto případě takové, které by mohly klidně pokračovat minutu po posledním záběru, a divák by mohl pozorovat, co se "dělo poté". Alone Time je přesně takové pořádně mrazivé drama, jehož strašidelná pointa si o navazující story vyloženě říká. Úžasný výběr hlavní postavy a lokací, plus velmi povedená atmosférická hudba.

Hele, co jsem našel na Netflixu! Animovaná fantasy na způsob rodinné verze Hry o trůny! Nechybí sympatické postavy, dobrodružné putování napříč barvitými krajinami, napínavá a efektní akce ala sword & sorcery, ani nebezpečné intriky nejen na královském dvoře. Sledování tohoto klenotu mi připomíná radostné chvíle, které jsem jako dítě trávil ponořený do knih Terryho Brookse, Tada Williamse a R.E. Feista, a taky třebas okamžiky, kdy jsem před x lety poprvé objevoval fantasy anime jako Ninja Scroll, Princezna Mononoke, ale i americké Hromkočky. Pro fanoušky meče a magie naprostá povinnost. P.S. Na zprvu mírně krkolomnou počítačovou animaci se dá bez cavyků zvyknout po dvou dílech, a pak už to lítá.

Vyrůstat jako americkej křupan: to nechceš. Solidní festivalový drama s průměrným hereckým osazenstvem, který se ke konci nesmyslně zacyklí do uplakaný souhry rádoby nešťastnejch náhod. Film, kterej si odmítá přiznat, že od začátku směřuje k jasně čitelnýmu finále, a místo toho si hraje na šokující zpověď teenagerských rebelů devadesátých let. Kurt Cobain se obrací v hrobě.