HellFire

Film se v době svého uvedení setkal s vlažným ohlasem. Při relativně vysokém rozpočtu 6,5 milionu amerických dolarů si z amerických kin přišel na 12 milionů dolarů a dalších 8 milionů po vydání na VHS a stal se tak 1. nejvýdělečnějším filmem roku 1971.

Michael Crichton dostal příležitost prohlédnout si filmové kulisy během produkce. Průvodcem mu nebyl nikdo jiný než Steven Spielberg, který o mnoho let později zfilmoval Crichtonův nejúspěšnější román Jurský park (1993).

Vytvoření mimozemské bakterie pomocí speciálních efektů přišlo produkci na 250 000 amerických dolarů.

Ačkoliv Jeffrey Combs má být během operace v umělém spánku, v čase 01:01:43 má však otevřené oči a mrká, zatímco v následujícím záběru má oči zavřené.

Nebezpečně vyhlížející motor letadla, který nasaje jednoho z cestujících a skončí výbuchem, byl přidán až digitálně v postprodukci.

J.J. Abrams nechtěl hned v úvodu znechutit diváky pohledem na zakrvácené trosky letadla na pláži, proto se raději zaměřil na Jacka (Matthew Fox) a jeho snahu pomoci ostatním.

Dominic Monaghan (Charlie), Matthew Fox (Jack) a Evangeline Lilly (Kate) měli před natáčením scény s troskami kokpitu letadla zavázané oči, takže jejich prvotní reakce je nefalšovaná.

Jack (Matthew Fox) potká poprvé Kate (Evangeline Lilly) ve scéně, kdy ji požádá o zašití rány. Stejnou scénu si herci vyzkoušeli už během konkurzu.

Dopravení trosek letadla na Havaj, kde se pilot natáčel, stálo produkci 250 000 amerických dolarů. A protože byly trosky jasně viditelné pro pasažéry přistávající na nedalekém letišti v Honolulu, letecké společnosti musely vydat prohlášení poukazující na fakt, že se jedná o televizní produkci, ne havarované letadlo.

Kyle (Jack O'Connell) používá zbraň Beretta 84BB.

Když jeden z členů štábu hledá na internetu význam slova „Mambo“, výsledky mu zobrazí „Mambo Italiano“ – píseň, kterou nazpívala teta George Clooneyho (Lee), Rosemary Clooney.

Julia Roberts (Patty) ve skutečnosti natočila všechny své scény tzv. naslepo. Obrazovky, na kterých ve filmu sleduje George Clooneyho (Lee), měly zelené pozadí a v postprodukci pak stačilo nahradit je záběry ze studia.

Gérard Depardieu byl pro americké obecenstvo velkou neznámou – role George byla jeho první účast ve filmu americké produkce. Studio Touchstone Pictures tak mělo výhrady vůči jeho obsazení do hlavní role, protože se obávalo finančního neúspěchu. Film nakonec skončil v plusu.

Ačkoliv byla velká část filmu zaplacena z australských fondů, nezahrál si v něm žádný australský herec a nebyl natočen v Austrálii. Jedinými australskými členy štábu byl režisér, scenárista a producent v jedné osobě Peter Weir, kameraman Geoffrey Simpson a několik asistentů.

Byt, který je středobodem celého filmu, se nachází na adrese 60 West 76th Street v Manhattanu v New Yorku.

Peter Weir se rozhodl obsadit Gérarda Depardieu do role George poté, co jej viděl v historickém dramatu Danton (1983). Depardieu souhlasil, ale protože musel nejprve dostát svým závazkům, natáčení muselo být o rok odloženo. Peter Weir využil dlouhé pauzy, aby natočil Společnost mrtvých básníků (1989).

Režisér Robert Lieberman uvedl, že scénu únosu mimozemšťany si poskládal postupně během osmiměsíční práce na filmu ze svých snů.

Dřevorubců bylo ve skutečnosti sedm, ale tvůrci se rozhodli jich ztvárnit pouze šest, aby se vyvarovali zbytečnému zahlcení diváků příliš mnoho postavami. Všech sedm mužů se podrobilo vyšetření na detektoru lži, někteří dokonce dvakrát. Vždy bylo prokázáno, že mluví pravdu.

Skutečný Travis Walton a Dana Walton se ve filmu objeví na zasedání, kde lidé diskutují o dalším postupu při pátrání po Travisovi (D.B. Sweeney).

V čase 0:56:10 vidíme, jak Mike (Robert Patrick) přijde na zasedání a stoupne si ke dveřím. V dalším záběru ale sledujeme, jak vchází dovnitř znovu.