Han22

Nebylo to špatné. Na jednu stranu jde o hodně tradiční western s černobílým zpracováním i vyzněním. Máme tu konflikt zlých dobytkářů s hodnými farmáři, pistolníka z prérie, krásnou dívku a navíc celkem slabou výpravu a minimum nějaké akce. Na druhou stranu Gary Cooper se pro role ve westernech narodil a hodně netradiční je "záporák" Roy Bean, který není úplně špatný, jen stojí na špatné straně. A velice zajímavé je i přátelství hrdiny s "padouchem". A scéna požáru je opravdu působivá.

Bohatá Tracy (Katherine Hepburnová) si má brát nepříliš zajímavého manžela. Na její svatbě se ale objeví kromě rozhádaných rodičů a všetečné mladší sestry dvě těžké váhy - bývalý manžel Dexter (Cary Grant) a novinář (James Stewart). Režisérovi se povedlo do jednoho filmu obsadit dva největší milovníky černobílé éry a tak je film správně napínavý až do samotného konce. Komu dá Hepburnová přednost - Grantovi, který těžce nese chování z jejich manželství, nebo kouzelně opilému Stewartovi, se kterým prožije románek? A změní svou chladnou jemně arogantní povahu? Hlavní trojlístek hraje opravdu perfektně, film přebíhá z ryze komediálních scén k celkem solidním romanticko-dramatickým situacím a finální výběr je nakonec celkem logický a realistický. Musím uznat, že romantické komedie nikdy nebudou úplně mým šálkem čaje, ale tahle byla opravdu výborná. Komedie roku 1940.

Novinářka odchází z práce i od bývalého šéfa a manžela, aby si vzala trošku nudného pojišťováka a žila obyčejný život. Jenže její bývalý rozjíždí doslova smršť lží, podvodů a báchorek, aby ji udržel u novinařiny a tím pádem i u sebe. Navíc všechno komplikuje pátrání po uprchlém odsouzenci. Cary Grant opravdu tady opravdu exceluje, Rosalind Russell mu zdatně sekunduje a Ralph Bellamy (vzpomínáte za zchudlé milionáře ze Záměny a Cesty do Ameriky?) je sympaticky do počtu. Do toho novináři píšou lži ala Blesk 90. let a politici pro znovuzvolení neváhají udělat cokoliv, třeba i ztopit udělenou milost. Styl filmu je konverzačka s naprosto šíleným tempem dialogů, a přiznávám, že toho mluvení bylo na mě ke konci už trochu moc. A ten konec byl sice vzhledem k obsazení jasný, ale totálně vycucaný z prstu. Lepší 3*.

No tak si můžu odškrtnout další klasiku, která není špatná, ale vůbec mě nebaví. Nemám tady moc co vytknout, dokonce to není ani příliš melodramatické, ale ze všeho toho štěbetání, klábosení, pukrlat a cukrbliků mě šla hlava kolem. A když tak sleduju svět, kde jedinou starosti boháčů je správná svatba a dobré společenské postavení, napadá mě socialistická myšlenka co všichni ti chudáci, rolníci a obyčejní lidi, kteří nejsou v příběhu vidět? Nejsympatičtější postavou tak pro mě byl starý pan Bennet, který by nejradši celý ten fraucimor vypakoval pryč a užíval si klidu v knihovně. V nulové konkurenci historický film roku 1940.

Cary Grant po 7 letech nechá prohlásit svou zmizelou ženu za mrtvou a ožení se - a hned druhý den se jeho žena objeví živá, zdravá a plná elánu. Jak z toho ven? Určitě ne tak, jak to dělá hlavní hrdina - když zbaběle mlží, neumí se rozhodnout ani říct pravdu a ještě žárlí na muže, který byl s jeho ženou na ostrově. Ne že bych se nebavil, ale ta zápletka mě přišla naprosto nesmyslná. Naštěstí druhá část, kdy si to hrdina žehlí u své ženy je mnohem lepší.

Můj první film z 40. let je velice příjemné překvapení. Pohodová romantická komedie, u které nelze nezmínit Lásku přes internet. Máme tu několik lidí z malého obchůdku a dva z nich, kteří se nemůžou v reálu snést si píší zamilované dopisy. U hlavní dvojice to jiskří a jistotu jak to skončí nemáme až do konce, a ani zbytek postav není jen do počtu a prožívají své drobné příběhy, některé na dobu vzniku docela dramatické (nevěra). Realitu Budapeště bych neřešil. Většina filmu se odehrává v obchodě a blízkém okolí a české filmy pro pamětníky vypadaly v té době zhruba podobně. Jen ty jména (Králík, Klára Nováková, Matušek) jsou na Maďarsko docela úsměvná.

Nejslavnější a největší americký film 30. let, který prável v roce 1939 posbíral většinu těch nejpodstatnějších Oskarů. Ano, je to šílené melodrama a čtyřhodinová délka je vražedná. A teď když jsem odbyl zápory, můžu chválit. Jih proti Severu je neskutečný film, protože díky délce Vám postavy přirostou neskutečně k srdci. Drsná černošská chůva s dobrým srdcem, za všech okolností milá a hodná Melanie, její poctivý manžel Ashley který léta odolává svodům, cynický, drsný a přesto milující Rhett Butler a samozřejmě hrdá, vypočítavá, tvrdá, nezdolná a nakonec i milující Scarlett O´Harová. Troufám si říct, že Vivien Leighová podala naprosto životní výkon a Gable za ní moc nezaostává. Nádherné barvy, kamera, hlavní hudební motiv, výprava. Některé scény se mi vryly do paměti, že jsem si je pamatoval i po 16 letech od posledního shlédnutí - téměr postapokalyptická atomosféra zničeného a pokořeného Jihu, destíky mrtvol a raněných, hořící Atlanta, příjezd na zničenou Taru a Scarlett přísahající, že už nikdy nebude mít hlad. Válečná část je nejlepší (ač bez jediné válečné scény), poté už je to "jen" vynikající melodrama, kdy ale Scarlett stíhá jedna tragédie za druhou, vedlejší postavy umírají jak na běžícím pásu a finální půlhodina mě dohnala k slzám (SPOILER včetně víceméně špatného konce). Zkrátka legendární film, se zaslouženými pěti hvězdičkami. Historický film roku 1939.

Čaroděj ze země Oz, film, na který jsem se z celých 30. let těšil nejvíce. Legendární americký film, který už jsem kdysi viděl a ze kterou pochází spousta používaných citací - například "Myslím, že už nejsme v Kansasu". Pohádka, ale také vlastně první fantasy, kterému nechybí prazáklad klasických fantasy filmů - hrdina cestuje, nabírá členy družiny a nakonec porazí velké zlo. Malá (spíše pěkně vyvinutá) Dorotka, která se ocitá v cizí zemi, zbabělý Lev, Plecháč který touží po srdci a Strašák, který chce mozek. Spolu se vydávají po žluté cestě do nádherného Smaragdového města, aby ve finále čelili zlé čarodějce ze Západu. Nádherná barevná výprava, kostýmy, triky, spousta písniček s nejslavnější Oskarovkou 30. let "Somewhere Over The Rainbow" a úžasné dobrodružství. Dokonalá klasika.

Očekával jsem další melodrama, ale Dieterleho adaptace příjemně překvapila. První co mě nadchlo je naprosto dokonale ohyzdná maska Quasimoda a to že spousta scén s ním včetně působivého finále připomínají spíše Universalovské horory s Frankensteinem. Dále pak perfektní reálie středověku - zábava, tance, lůza, žebráci, všemocné stráže, inkvizice bránící pokroku, útrpné právo a navíc spousta davových scén. Esmeralda je krásná (ale na cikánku nějak bílá), Laughton ošklivý a příběh solidní, ač podle wiki to nemá s původním románem moc společného. Ale čert to vem, tohle byl slušný středověk.

Docela jsem byl na tuhle adaptaci zvědavý, knížku jsem totiž kdysi četl. A ze začátku to vypadá dobře - krásná atmosféra, hudba a herci nové generace, kteří jsou výborní (Olivier, Niven). Jenže celá adaptace končí prakticky v půlce a vynechává všechny potomky a jejich osudy, celou druhou generaci. A navíc je to jako ostatní filmy z Wylerova počátku šílené, ale naprosto šílené melodrama. Ke konci byly ty tklivé scény a vzletné proslovy prakticky k neusledování. Není to špatný film, ale film pro romantičtější duši, než jsem já.