Han22

Žádné hrdinství, odvaha, čest, ani pitomé vedlejší linie. Parta kluků je v Německu zfanatizovaná svým profesorem a vydávají se do války. V pekle zákopů brzy poznávají hlad, špínu i smrt přicházející prakticky odevšad. Většina bojů je o ruiny uprostřed ničeho, většina smrtí přichází po výbuších granátů, jejichž původ ani nespatříme. Kromě toho je tu filozofování o nesmyslnosti války, shánění zásob, občas i nějaká ožíračka nebo holky a nejlepší pasáž je krátký návrat hrdiny domů, kdy zjišťuje, že nikdo nemá ani ponětí, čím si prošel. Režisér se ani nesnaží o nějaké velkolepé válečné scény, nicméně ta jedna bitva stojí za to už jen z hlediska toho, jak se tehdy bojovalo. Vojáci zvyklí na taktiky střemhlavých útoků jsou koseni granáty, rotačními kulomety a ostnatým drátem, boje v zákopech jsou tělo na tělo. Smrt hlavního hrdiny je stejně nesmyslná, jako celá válka. Nemá smysl hodnotit přehrávání nebo technickou stránku, na rok 1930 jde o fantastický film. Oscar tady přišel opravdu oprávněně. Válečný film roku 1930.

Další z mých filmových návratů do počátku mluvené kinematografie. Hughesův "velkofilm" tvoří dvě rozdílné části. Dějovou linií je naivní milostný trojúhelník s příšernými hereckými výkony, přehráváním, šílenou nudou a praktický vším, co se dá čekat od počátků filmu. Kromě toho je tu ještě celkem slušné, ale z dnešního hlediska nepochopitelné finále v zajetí. Na druhou stranu jsou tu letecké scény a ty jsou opravdu parádní. Do modra! laděný souboj se vzdocholodí má atmosféru, pár mrazivých scén i perfektní efekty (pád vzducholodě) a letecká bitva nemá na třicátá léta obdoby - desítky letadel, prostřihy do kokpitů, kamera sleduje pády až na zem a naprosto úžasná, přehledná akce. Za tohle si ten film aspoň tři hvězdy zaslouží.

Obyčejný reklamní pracovník (uhlazený Cary Grant) se dostává doprostřed nepřehledné špionážní hry. Američtí agenti si vymyslí neexistujícího špiona a nepřátelští agenti si ho spletou s ním. Hrdina má tak brzy o zábavu postaráno - pokusí se ho zabít, je obviněn z vraždy a na krk se mu pověsí krásná, leč nebezpečná žena. Hitchcock se tak obloukem vrátil ke svým špionážním thrilerům a i když zápletka je slušná, tempo je docela pomalé a chvílemi jsem se i nudil nebo ztrácel. Naštěstí má režisér v ruce pár slušných zvratů, není to zas tak černobílé ("hodní" agenti jsou pěkný svině) a především pár skvostných scén. Opilecká honička v autech, napínák v aukční síni, legendární scéna s dvouplošníkem na poli nebo výborné finále na Mt. Rushmore. Nejvíce mě to připomínalo stylem, měněním lokací i akčníma scénama takový první pokus o bondovku. Každopádně krimi/thriler roku 1959.

Neskutečný. Dvě a třičtvrtě hodiny dlouhé soudní drama a já se ani na chvíli nenudil. Jediná výtka je, že mi chyběl faktor napětí, jak se vražda stala, vše je jasné od začátku. Poručík Manion zabil barmana Quinna, protože mu znásilnil ženu. A přestože je vše jasné, téměř hodinu a třičtvrtě trvající samotný proces nemá chybu, rozpitvány jsou životy mrtvého, vraha i znásilněné, advokáti vedou tuhé bitvy, námitka střídá námitku a překvapivě nechybí ani odlehčující humor. James Stewart je fantastický, protože kromě britlatní právničiny poslouchá a hraje jazz a háže jednu hlášku za druhou, George C. Scott je i jako mladý skvělý herec a Lee Remicková vypadá fantasticky. Zkrátka klasické soudní drama v nejlepší formě.

Místo thrileru jsem dostal brutální melodrama, které šlo naprosto mimo mě. V podstatě jde o odhalení co se stalo jednomu muži, přičemž jeho matka chce pravdu zatajit a jeho sestřenice kvůli tomu skončí v blázinci. Jenže je to natočeno formou neskutečně utahané, užvaněné a teatrální divadelní hry, která je z dnešního hlediska naprosto nekoukatelná. Hepburnová i Taylorovou jsou skvělé herečky, ale tady přehrávají, takže jediný snesitelný je civilní Clift. A pointu? Tu jsem naprosto nepochopil.

Životopisný film o Al Caponovi je celkem dobrý. Na rozdíl od dnešních filmů se drží skutečnosti, Rod Steiger je slušný představitel. Ale bez ohledu na věrnost jsem se trošku nudil, zkrátka to bylo natočeno bez většího vzrušení, jediné zapamatovatelné scény, příliš dokumentárně, profesorsky. A vypadá to jak film z 30. let, ovšem bez nějakého pořádné akce.

Jak by řekli američani - instant classic. Útěk v řetězech je pravzor všech uprchlických filmů, který nemá ani minutu, ani jedinou zbytečnou scénu navíc. Jen uprchlíky spojené řetězem, dobrodružný a napínavý útěk z vězení s partou policajtů v zádech a pár střetnutí po cestě. Obě postavy nejsou žádní andílci, ale ani žádní šmejdi. Spíše dva životní looseři. A někde v druhém plánu je mnohem více - realita rasismu 50. let, neobvyklé spojení černocha a bělocha a jejich postupné sbližování na útěku. Neklesne to ani na chvíli do sentimentu, poučování nebo hollywoodské zkratky - obě postavy se naučí si věřit a obětovat se až v samotném závěru (krásná scéna "jsme stále na jednom řetězu"). K tomu skvělí Curtis i Poitier a v pozadí postava moudrého policajta, který drží na uzdě burany i horlivého zástupce. Zkrátka napínavá a perfektní podívaná i z dnešního hlediska a nechápu, jak takový film mohl nevyhrát v roce 1958 Oscara. Krimi/thriler roku 1958.

Poslední film noir, který se mi ze začátku moc nelíbil. Podivná nervní kamera, disharmonická hudba, zapadákov na pomezí hranic, kde se užíví lokální mafián a kde se konkurence odpaluje bombama v autě?? Navíc mafián je absolutně nevýrazný a překvapivě mě nesedl Charlton Heston. Tohoto herce zbožňuju, ale tady je moc mladý, s pitomou "maskou" a jeho mexického poldu mu zkrátka nevěřím. Na druhou stranu je tu Orson Welles, naprosto odpudivá postava (a nejhorší je že má vlastně pravdu) s odpudivou vizáží. No a kromě toho je to vlastně slušně moderně natočená kriminálka - čestný polda versus polda "já jsem zákon", pár falešných obvinění, naprosto skvostně gradovaná scéna z motelu s Janet Leigh a perfektní finále. A ty 4 si to zaslouží. PS: Jak se proboha Welles stihl tak vyžrat za 9 let od Třetího muže? A co to "cameo" Marlene Dietrichové?.

Jedna z nejslavnějších Hitchcockovek je pro mě trochu zklamáním. Prostě jsem se při té stopáži a velice pomalém tempu vyprávění docela nudil. Tenhle film má všechno, jen ne napětí. Nicméně to neznamená, že jde o špatný film, který nedokáže překvapit a zaujmout. Klíčovým námětem je tu strach z výšek, tedy něco co znám moc dobře a musím uznat, že poměrně jednoduchým kamerovým trikem to dokázal režisér stvárnit dokonale. Příběh je zamotaný, v první půlce jsem měl dokonce pocit, že je to opravdu první Hitchcockův pokus o horor - bývalý detektiv je najmut spolužákem, aby hlídal jeho ženu, protože to vypadá, že je posedlá duchem své prababičky. Detektiv v podání Jamese Stewarta ji sleduje, odhaluje minulost, zamiluje se... a pak přijde takový zvrat, že si sednete na zadek. A pak ještě jeden podobný, když se dovíte co se opravdu stalo. A pak je tu druhá romanticko-psychopatická půlka, která má taky sílu. A samozřejmě krásná barevná kamera a vynikající hudba. A také zůčtování na věži, které mě zase nedávalo moc smysl. Zkrátka bez spoilerů se o filmu moc mluvit nedá... ale je to výborný film, i když jsem se chvílemi nudil.

Tohle je naprostý masakr. Kluk týraný svým otcem ho zabije nožem a uteče. Nůž mu patřil, nahoře ho slyšel soused a odnaproti viděla další sousedka. Alibi má chatrné. Případ je ukončen, vypadá naprosto jasně a 12 porotců se schází, aby rozhodlo o vině. Jeden ale není přesvědčen a začíná nervydrásající bitva intelektů a emocí. Bitva, která se odehrává v jedné místnosti a během níž nic jiného neuvidíme. Zato se tu odhalí jednak prakticky celá vražda a i to, jak napohled jasné důkazy můžou klamat a jedna silné charaktery jednotlivých postav. Neříkám, že že všechny postavy byly výborné, ale většina ano - uřvaný muž s traumatem ze syna, arogantní chlápek s předsudky proti chudým, flegmoš který se chce dostat co nejrychleji pryč, poctivý hodinář, analytik a nebo silná postava starce s překvapivým pozorovacím talentem. A do toho hlavní hrdina Henry Fondy, který se drží v pozadí, ale zpochybňuje důkazy, přináší nové pohledy a krok za krokem zviklává jednoho za druhým. Emoce houstnou a musím uznat, že závěrečná katarze jedné postavy mě fakt dostala. Jediná výtka - pravdu se nedovíme, ale o tu tady ani nešlo, jen o to, že nic není jasné, vždycky může být důvodná pochybnost. Lumet natočil filmový debut z říše snů a jasný krimi/thriler roku 1957.