Han22

Pro mě neznámý Jarrott si v podstatě natočil volné pokračování svého filmu Tisíc dnů s Annou, což je tu i několikrát zmíněno. Opět "jenom" historická konverzačka bez jediné akce, ale jako taková perfektní, držící se historie (až na setkání královen). Je to taková hra o trůny, kterou titulní hrdinka neumí hrát. Katolíci vs. protestanti, Anglie vs. Skotsko a spousta intrik, osobních zájmů a vysoké politiky. Od našeptávače Davida a skotských pánů, přes bratra Jamese, hodného Bothwella či Alžbětina milence Dudleyho až po hloupého, ale ambiciozního Darnley ti všichni intrikují jak o život. Samostatnou kapitolou je Alžběta, chytrá, v jádru dobrotivá, zranitelná i závistivá a také ovládající vysokou politiku, která přes veškeré intriky netouží po smrti soupeřky, děsí ji vzpoura lordů proti pomazané královně či to co ji udělal manžel. Marie bohužel tuhle hru neumí hrát, přemýšlí srdcem a kupí chybu za chybou, které vedou k jejímu konci. Pěkně natočeno, pěkná hudba, fantasticky zahráno nejen Redgravovou, ale především Jacksonovou a opravdu slizkým Daltonem. Silné 4*.

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare.

Staré životopisné filmy mě baví, obzvlášť když jsou silným příběhem někoho, o kom toho moc nevím. Na druhou stranu je Ken Russell příšerný artový babral a vážnou hudbu opravdu nemusím. Takže jsem si v Milovnících hudby užil pěknou výpravu, výborného Chamberlaina a dověděl jsem se, že Čajkovskij byl gay, který se marně snažil být normální a díky tomu manželstvím zničil život sobě i své ženě. Hudba celkem pěkná, ale šla mimo mě a z celého soundtracku jsem znal jen dvě skladby. I tak to mohl být pěkný film, ale Russell do normálního vyprávění neúnavně cpal různé psychedelické, nechutné a sexuálně zvrhlé scény (to v tom vlaku by znechutilo ženské i mě). A nakonec se utrhl ze řetězu a vyrcholil totálním šílenstvím, díky čemuž to u mě ze 3* kleslo až na 2*. Škoda, tohle si Čajkovskij nezasloužil.

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971.

Peter O´Toole hraje námořníka, který na sklonku války přežije jako jediný potopení lodi, poté co německý kapitán ponorky nechá postřílet trosečníky. Dostává se mezi domorodce, kde je jedna otravná doktorka a jeden zbytečný mechanik (Noiret) a je rozhodnutý ponorku potopit. Pěkná příroda a atmosféra spíše dobrodružné komedie... no ale klame to tělem, protože hlavní hrdina je čím dál větší blázen, jeho pokusy hraničí s šílenstvím a u toho finálního jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou. Těžko říct co to mělo být jestli psycho drama nebo odlehčený dobrodružňák, každopádně je to čistý průměr, který na jedno shlédnutí neurazí, ale rozhodně ničím nestrhne ani nepřekvapí. 3*.

Námět je super a moc jsem se těšil - britský špion se za první světové války vydává na misi s německou vzducholodí. O vzducholodích jsem snad žádný film neviděl, no ale výsledek je slabý. Nevím jestli to bylo nekvalitní kopií a televizním ořezem či režisérem, ale celý film mě přišel děsivě laciný, utopený v temnotě a navíc příšerně nudný. Žádné majestátní záběry vzducholodě, zajímavé postavy či napínavý děj. Omyl je Michael York, který je šíleně nevýrazný a vypadá spíše jako klučina než jako zkušený špion a svůdník. Je to tak na 2*, ovšem finální akce (dobývání hradu a vzducholoď vs. letadla) je parádní a zachraňuje co se dá. 3*, ale čekal jsem to mnohem lepší.

On by to byl docela průměrný válečný film se průměrným pozdním Burtonem, ale je tu pár problémů. Zaprvé je to už počtvrté co sleduji stejný příběh o zničení palivových skladů v Tobruku (Písečné moře, Tobruk, Špinavá hra) a je to docela otravný. Zadruhé celý příběh je v podstatě obšlehnutý Tobruk. A zatřetí se režisér nestyděl vykrást z Tobruku i většinu akčních scén. Místo jakýchkoliv zajímavých akcí tak sledujete již viděné a k tomu dokumentární záběry.  Za to jde hvězdička dolů z už tak průměrného hodnocení.

Válečné filmy umíraly v sedmdesátkách ještě rychleji než westerny. Z několika klasik v roce 1970 zbylo o rok později jen pár víceméně neznámých filmů a další roky prakticky nic. Von Richthofen a Brown je prakticky neznámý film od matly Cormana, který byl dobrý v hororech, ale ve všem ostatním přinejlepším průměrný. Film tomu odpovídá - neznámí herci, nulový příběh, o postavách se nic nedovíme, snad jen Richthofen je trošku vylíčen jako mírně snobský lovec a voják (ne však vrah). Naštěstí je to krátké a Corman si byl vědom, že nenatočí žádné veledílo, takže film je plný akce, letecké souboje dvouplošníků jsou skvěle natočené a nechybí tu ani pár parádních bombardovacích scén. Čili ve finále solidní béčkový průměr na 3*. PS: Goring, v té době obyčejný pilot by už tady rád vraždil a plynoval, to mě přijde trochu jako úlet.

Dle popisu o vojákovi z občanské války jsem si to zařadil do westernů a on to vůbec western nebyl. Válka je jen tam někde za bránou a ve vzpomínkách, zatímco děj se odehrává v jižanské dívčí škole, kde se ženy starají o zraněného severského vojáka. Člověk by čekal nudu, ale kupodivu ne. Eastwood zde totiž hraje chladnokrevného manipulátora, lháře a také svůdce, tedy roli na hony vzdálenou jeho ostatním počinům. Během filmu stihne zblbnout hlavu ředitelce školy, učitelce, jedné teence a dokonce 12leté lolitce. Trošku perverzní film, ostatně není to jediná věc, ředitelka zase vzpomíná na incestní vztah s bratrem. Každopádně výborné drama, které se ve finále poté co některé postavy odhalí karty mění snad i v thriler s brutálním a mrazivým vyústěním. SPOILER: Neserte lolitky :)

Asi jediný western z roku 1971, jehož název mě byl aspoň vzdáleně povědomý a zatraceně originální kousek. Žádná prérie, pistolníci, indiáni a rychlé přestřelky. Jen zapadlé, špinavé hornické městečko plné zarostlých nemytých tváří uprostřed ledové pustiny. Sem přichází podnikavec McCabe s pověstí pistolníka, aby si zde zařídil bordel, ale pravý obrat nastane, když přijíždí byznysmenka každým coulem Millerová, která z něj začne dělat luxusní podnik. A brzy se objeví i korporace, která má zájem podnik převzít stůj co stůj. No brzy. Altman vypráví ve velice pozvolném, uspávacím tempu, na které musíte mít náladu. Občas mu jeho filmy těžce nevyjdou, ale tohle se povedlo. Zajímavá Cohenova hudba, zvláštní osvětlení (uvnitř svítí opravdu jen co svítit má - lampy, svíčky), výborná atmosféra, plejáda zajímavých postaviček a herců (mladý Devane, krystí ksich Auberjonois, naivní Carradine, vyhublá Duvallová) a naprosto výborná cynická Christie. Jen ten Beatty tu byl takový obyčejný buran, což bohatě vynahrazuje když bojuje s nenadálými a neznámými city, nebo při závěrečném realistickém střetu se zabijáky. Závěr byl vůbec naprosto parádní a celkově ač sem tomu vůbec nevěřil to byl pomalý, ale výborný film.