Recenze (1 436)
Ginger a Rosa (2012)
Příběhy nahlížené citlivou holčičí optikou v režii ženy to mají těžký, protože pánská komunita CSFD se těžko dokáže naladit na pocity mladé slečny, která se hroutí z toho, že s její nejlepší kamarádkou spí její bohémský táta. Pokud ale máte trochu dobré vůle, nebo jste přecitlivělí, tak možná trpět nebudete. Škoda, že po dramatické stránce se zabere až posledních 10 minut a vyhodí vás načnuté díky finální scéně s básní. Jinak já po tomhle filmu nešel díky Elle Fanning, ale hlavně kvůli kameramanskému esu Robbie Ryanovi, který zase dokazuje proč je asi nejlepším současným ostrovním kameramanem.
Terapie láskou (2012)
Poctivá romantika. Já ty emoce teda cítil. Lituju, že jsem nebyl v kině.
Dovolenkáři (2012)
Power Of Love, bitches. Ještě jeden dva takhle vytříbené kousky a Ben Wheatley bude aspirovat na jednoho z nejlepších divácky nedoceněných režisérů. Jeho kombinace obyčejné všednodennosti (sociálního realismu) a extrémního chování (dramatické filmové atraktivnosti), to mi sedne. Jen tak dál, nemůžu se dočkat, co provede se středověkem...
Na jezeře (2013) (seriál)
Po prvním díle téhle minisérie cítím velký příslib do budoucna. Ale doporučuji počkat si na necenzurovaný rip, v mojí verzi jsou vypípaný "fuck" words. -- Třetí díl mě trochu rozladil, seriál se mi zdál jít až moc do ztracena, ale čtvrtý díl to zase nakopl vysoko, zdá se že pátrání po pohřešované Tui by mohl být jenom jeden velký MacGuffin (nebo taky ne a ta nejistota mě baví), několik perfektních emotivních scén a důležité odhalení pro "chlapský" charakter hlavní postavy.
Stoker (2013)
Po 20 minutách jsem si říkal, že tentokrát to bude bohužel jen prázdná samoúčelná jasně nalajnovaná onanie, která ničím nepřekvapí, ale pak Park začal házet bomby a zase mě dostal. Jak bylo psáno, chce to ještě jednu projekci P.S. Střihová sekvence "sprcha" je totální. Slečna vedle mě svýmu příteli myslím při téhle scéně zahlásila, že to je asi nejúchylnější film jakej viděla :)
Na mol (2012)
"And I can´t stop thinking about fucking your moist pussy." -- Dlouho nic a nejednou bum bum a máme tu alkoholické kombo Let a Smashed. Tohle je taková light verze opravdu temných sestupů do pekla, u Smashed si můžete doma otevřít pivko aniž byste se cítili divně (odzkoušeno). Žádná drobnokresba, ale i indie variace na těžký život abstinenta/zábavu alkoholika má něco do sebe. Hlavně kvůli Mary Elizabeth Winstead, kterou vidím poprvé pořádně hrát. 70%.
Nic nás nerozdělí (2012)
Bayona to na jednu stranu dokáže vyhrotit tak nehollywoodským způsobem, až se člověk ošívá v sedačce, protože na tohle u velkejch kinobijáků z multiplexů není zvyklej (několikaminutová absence hudby, práce se zvukem), na druhou stranu to pak dokáže zazdít temi nejlacinějšími sentimentálními berličkami. Velká škoda, tady bylo zaděláno na obrovskou pecku, jsem zvědavej co bude do třetice a na kterou stranu síly se pan režisér přidá. Debut zatím nepřekonán. 7/10. Tom Holland vynikajicí.
Útěk (2012)
Takhle neohrabaně inscenovaná klišé jsem už dlouho neviděl.
Lore (2012)
Pocitovka, která s vámi zůstane i následující dny. Takhle přesně bezeslovně zachytit stavy mysli/emocionální stavy, to se jen tak nevidí. Právě v téhle pocitovosti jsou australští tvůrci výjimeční (Snowtown). Škoda, že kinematografie protinožců pluje hodně pod radarem. Cate Shortland, David Michod a Justin Kurzel jsou pro mě tři zásadní současní vlajkoví režiséři - nemluvě o tom jak letos dobývá Hollywood kameraman Greig Fraser svojí skvělou prací. Na jejich další filmy se budu hodně těšit..
Sestra (2012)
Švýcarský vyslanec na Oscary, který se dostal do užšího kola 9 finalistů -- pro fanoušky bratří Dardennů a Léy Seydoux povinnost. Patřím do obou skupin.