Samuel7

Úžasná epizoda, která ukazuje, že přece jen se nakonec dá dále dojít se ctí než s pletichami. Některé postavy toho asi však nikdy nebudou schopny, takže pro další sérii máme zaděláno ještě na zajímavé komplikace. Úžasné dialogy a herecké výkony během mírového jednání, kde se setkali téměř všichni zbývající hráči. Pozornost na sebe opět strhává báječná Lena Headey, z níž ten potlačovaný hněv a nenávist přímo čiší. Dějový posun i přes rozvláčné tempo (které mi však naprosto vyhovuje, neboť každá scéna je umně natočená) byl velmi výrazný. Zdánlivě nejlepší manipulátor přechytračen. Důsledky Jonova původu konečně odhaleny. A největší ochrana před Bílými chodci zničena. Kruh se pomalu uzavírá a v tomto díle je dobře vidět, jaký dopad měla rozhodnutí z první série na vývoj všech dalších událostí. A hlavně jsem rád, že mě GoT opět dokázalo pořádně dojmout, a to hned v několika scénách. Čekání na osmou sérii bude dlouhé, protože už jde opravdu do tuhého a boj o holé přežití začíná.

Zatím nejlepší díl. Daleko lépe napsaný, dějově daleko zásadnější. Nejsou tu sice skoro žádné akční scény, ale GoT opět exceluje v tom, v čem vždy excelovala - v dialozích. První dva díly mi z této stránky přišly slabší a říkal jsem si, že absence knižní předlohy je opravdu znát, ale tímhle dílem si Benioff a Weiss u mě napravili reputaci. Příkladem je Cersei, která přišla s tím nejodpornějším způsobem pomsty. Přesně jak řekla Olenna, Cersei dokázala věci, které si ona ani nedovedla představit. A právě nedostatek představivosti se stal Olenně osudným. Osudově působil vůbec celý díl. Opravdu mám pocit, že zde se utváří historie, že zde se brzy se střetnou věčné síly životy a smrti, síly ledu a ohně.

Nejobsáhlejší zpracování dopadu planetky na Zem, které jsem viděl. Ačkoliv se o dinosaury odmalička zajímám, spousta informací byla nových. Opravdu detailní rozbor toho, co střetu předcházelo a hlavně toho, co následovalo. Scénárista se asi inspiroval Shakespearovými tragédiemi, obzvlášť drsná byla scéna, kdy se trojice přeživších dinosaurů, která vyvázla z učiněného pekla, stejně povraždí navzájem. Drsné jsou i mnohé další momenty, zemětřesení láme krky, tlaková vlna strhává kůži a odhaluje maso, spalující žár smaží nebohé dinosaury zaživa... Drama a napětí tomu rozhodně upřít nelze. Hvězdičku strhávám jen za nedokonalou animaci, byť se v rámci dinosauřích dokumentů jedna o nadprůměr. Nedokážu se ale stále přenést přes to, že od dob starého Putování s dinosaury (1999) jsem neviděl jediný přesvědčivé vypadající dokument o dinosaurech i přes veškerý pokrok v technologiích. Potěšil však, stejně jako u Putování, dabing Alfreda Strejčka.

Velmi moderní pojetí artušovské legendy. Tak moderní, že film jako legenda vůbec nepůsobí. Což bych i prominul, pokud by toto slovo nebylo už v názvu snímku. Atmosférická a emoční hloubka jiných zpracování Králi Artušovi bohužel chybí a nepomáhá tomu ani skutečnost, že krom titulního hrdiny a Vortigerna jsou všechny ostatní postavy jen ploché figurky. Nerozumím tomu, proč místo osobností, jakými jsou Merlin, Morgana nebo Lancelot, tu máme Artušovy parťáky z bordelu, o nichž se nedovíme skoro nic, leckdy ani jméno. Ocenil jsem však neobvyklé vypravěčské postupy, byť prolínání tří časových rovin v jedné sekvenci už může na někoho působit překombinovaně. Přesto právě tento často velmi zběsilý střih je pro mě asi nejvýraznějším prvkem filmu, a to v dobrém. Navzdory tomu neuvěřitelnému tempu se člověk neztrácí a scénka s vyrůstajícím Artušem, podbarvená neobvyklou skladbou se zadýchaným vokálem (bohužel jediná, která mě na zde opěvovaném soundtracku zaujala), měla neuvěřitelný náboj. Akční scény, v nichž hlavní roli hraje Exculibur, jako by z oka vypadly některým počítačovým hrám, což lze brát jako pozitivum i negativum. Jednoznačně kladně ale hodnotím druidské scény se zvířaty. Celkově se však jedná o zklamání, v první řadě jsem se totiž zdaleka nebavil tak, jak jsem podle zdejších hodnocení čekal, a jednak tento Artuš zkrátka za srdce na rozdíl od Merlina nebo Mlh Avalonu nechytí.

Ve své době možná hit, ale dnes už tento způsob zpracování působí dost zastaralým dojmem. A to nemluvím jen o technickém provedení (laciné kouřové a světelné efekty tak typické pro staré pohádky), ale i o narativu a hlavně stereotypních postavách. Přirovnal bych to k hrané disneyovce bez písniček. Herci záměrně přehrávají, padají nejrůznější vtípky a se zákony fyziky se nakládá podle libosti. I přesto jsem se bavil od začátku do konce. Vzhledem k recenzím jsem však čekal mnohem více, zvláště ve srovnání s Hoodem od Riddleyho Scotta, který zde má spíše průměrná hodnocení. K němu naopak téměř nemám výhrad. Asi mi víc sedí historicky realistické (nemám tím na mysli věrné) pojetí než tento mix dobrodružného filmu, pohádky a komedie.

Skvěle zvolená kamera v závěrečné scéně! Čistý chaos a strach.

Zprůměrováno mi to vychází na 4,5 hvězdy, což není tak dobrý výsledek jako u White Queen. Ačkoliv "Princezna" měla vyšší rozpočet, technické provedení mě zaujalo daleko více u "Královny". Působila daleko umělečtějším a přitom přirozenějším dojmem (hlavně skvělé "close-up" záběry kamerou na tváře postav, z nichž šly vyčíst i ty nejjemnější výkyvy emocí), "Princezna" se držela spíš zpátky a žádné originální prvky jsem zde nezaznamenal. Také na emoce byla tato mini-série daleko chudší (poslední díl byl ovšem neuvěřitelný), například jsem se nemohl ubránit pocitu, že ze smrti jedné z hlavních postav by dokázala "Královna" vytěžit daleko víc. Hlavní postava v podání Jodie Comer se taky ani náhodou nemůže vyrovnat úžasně charismatické a přirozeně královské Rebecce Ferguson. *Lehké náznaky spoilerů dále* Nejde o to, že by Comer hrála špatně (naopak!), ale její Elizabeth zkrátka po prvních několika dílech začne ztrácet divákovy sympatie, když se stále více a více vzdaluje své rodině, kterou jsem si tak zamiloval právě ve White Queen. Jak řekla Maggie: "Your mother would be ashamed of you." Poslední díl je pak hořkým svědectvím o tom, co dokáže moc se člověkem provést. Historie ale není černobílá a někdy zaplatit i životy vlastního rodu znamená nastolit mír. Je to však i přesto správné? Nenašla by se jiná cesta? Tak jak "White Queen" ve mně vzbuzovala díky postavám Elizabeth Woodville a Jacquetty Rivers pocit rodinné sounáležitosti a lásky, tak Elizabeth z Yorku se povedl pravý opak - oporu nelze hledat ani mezi nejbližšími, zato zradu? Samo sebou! I kvůli tomuto vyznění je mému srdci zkrátka bližší White Queen. A je škoda, že White Princess se neujalo stejné studio a stejní herci (přesto jsem si na nové, velmi schopné obsazení rychle zvykl). Alespoň že skvělá Lunnova hudba zůstala.

Původní animák je jednou z mých nejoblíbenějších disneyovek, takže jsem se na tento remake velice těšil. Vzhledem k tomu, že originál je takřka dokonalé dílo, určitě se vyplatilo moc věcí oproti němu neměnit. Nový film je obohacen asi o třetinu více materiálu, takže skvěle doplňuje příběh Belle. Celkové vyznění je daleko více realistické a méně naivní, než u pohádek bývalo donedávna zvykem (Češi se bohužel z přežitých schémat pořád nevyprostili). A mohou za to Condonovy invence jako méně stereotypní vykreslení postav, větší důraz na pomíjivost života, zahrnutí sexuálních menšin (u Disneyho poprvé, což považuji za skvělý krok, neboť nejvíce předsudků se rodí už v dětství) nebo takové detaily jako malá knihovnička přítele místo regulérní knihovny (jak by se knihovník uživil, když je Belle podle všeho jediná čtenářka ve vsi). Vizuálně podmanivé, hudebně vydařené (i když autotune u "Belle" se mi nelíbil a "Beauty and the Beast" bylo zbytečně experimentální) a ještě dojímavější než původní film. A jako bonus v tom hrají moje oblíbené Emmy a Sir Ian McKellen. Opravdová filmová magie!

Vnitřně prázdný film bez příběhu, který drží nad vodou jen solidní Emma Stone. Že by ale předvedla nejlepší herecký výkon roku? To opravdu ne. Alespoň, že ten Oscar za nejlepší film nevyšel. Hudba průměrná a taneční čísla mě nudila, a to nejsem žádný odpůrce muzikálů, naopak. Nafouknutá bublina uplynulé sezóny, která ale podle mého názoru brzy splaskne. Zařadit se po bok kultovních muzikálů jako West Side Story, Zpívání v dešti nebo Moulin Rouge se La La Landu asi sotva podaří.

Zamrzel mě odchod mých dvou oblíbených postav, jinak to však byla hůře vystavěná epizoda než ta předchozí, hlavně co se týče tempa. A uvést v úplně poslední scéně Jonathana Rhyse Meyerse se mi nelíbilo, byť to ve mně probudilo zvědavost. Ocenil bych ale spíše něco, co by jasně uzavřelo tuto vydařenou 4. sérii než takový cliffhanger.