Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (364)

plakát

Jurský svět: Nadvláda (2022) 

Filmový kritik ve mě říká 3*. Filmu by možná prospělo, kdyby byly dva nebo tři - jeden se starou posádkou a jeden s novou. A pak jeden spojující. Film je takový zvláštně nasekaný. Mám pocit neucelenosti. Na druhou stranu ten milovník dinosaurů, dinofilmů a fanoušek Chrise Pratta a Bryce ve mně prostě dává plných 100%. Jurassic World sérii miluju ve všech ohledech a se všemi chybami. A je mi smutno, že by tohle měl být poslední film s Owenem a Claire.

plakát

LEGO® příběh 2 (2019) 

Jako u minulého snímku, má LEGO příběh 2 dvě roviny – tu kostičkovanou a tu lidskou. Běžné scény z prostředí LEGO světa se prolínají s reálným pozadím světa lidského. Opět zde narážíme na hlubší myšlenky typu zapomentých panáčků a neochoty společného hraní dvou věkově odlišných dětí, jejichž neshody mají za následek příchod hrůzného Armamagedonu. Avšak dvě roviny lze nalézt i v samotném humoru. Seděla jsem v kině plném dětí a rodičů s dětmi. Bylo to pravděpodobně to nejtišší kino, jaké jsem v poslední době zažila. Zatím, co my dospělí jsme se smáli každé popkulturní nebo hubení narážce, dětské obecenstvo zůstávalo mrazivě klidné a jejich uchechtnutí si zasloužily tak maximálně vtípky ve stylu uklouznutí banánu na slupce od banánu. Dabing obstál, ale přesto si myslím, že zde došlo k velké chybě ze strany společností, které se rozhodly do kin vypustit striktně dabovanou verzi. A tato domněnka se mi potvrdila právě skrz to, že se děti prakticky nesmály! Myslím, že mít k dispozici alespoň jednu originální verzi s titulky promítanou klidně v devět večer, by uspokojilo nás, kdo jsme dospělí a stojíme si za tím, že originální znění je vždy o krapet lepší a LEGO není jen pro děti. LEGO Příběh 2 je tedy opět rodinným filmem, který však víc než dítě, zabaví dospělého. I když má trochu nedokonalosti v logice a zaujmout se pokouší otřepanými klišé, jako jsou flitry a vtíravé melodie. Avšak po úspěchu písně Everything Is Awesome (Všechno je tu boží) chápu, že využili stejnou šablonu. Přesto, pokud si chcete film plně vychutnat, zapomeňte na dospělost, na daňové přiznání, na vstávání v pět ráno, a zavzpomíneje na všechny Smrtonosné pasti, Návraty do Budoucnosti, Batmany, Šílené Maxy a kdo ví co ještě. Plnými doušky hltejte nespočet fantastických referencí a pochvalte se, že dokážete film pochopit mnohem lépe, než bandička náctiletých chlapců rozhazující popcorn po sedačkách. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Až konečně uvidím film v originále, dozajista půjdu ještě o hvězdičku nahoru. 80%

plakát

X-Men: Dark Phoenix (2019) 

Vlastně ani nevím za co. Postavy z naprosto nepochopitelným shiftem, dehonestace Stewartova Xaviera. Raven, Eric a jeho amishská vesnička fanoušků biofarem. Říkám si, co mě udrželo se na to dodívat do konce. Netuším. Byla jsem ráda, když restartovali X-Meny. First Class a Future Past byly tak fajn! Apokalypse...no, dejme tomu. Ale tohle? Hlavně proč tam bylo tolik opakujících se hlášek? Scénáristům došla inspirace?....40%...a pořád nevím za co.

plakát

Anihilace (2018) 

Spice Girls se vydávají do divočiny, aby všechny zmagořely a nakonec objevily neznámou rasu, kterou ale po americkém způsobu nakonec víte co. Ne. Jsem si vědoma toho, že na tyhle filmy musí mít člověk náladu, ale tohle bylo fakt o ničem. Nic nebylo vysvětlené (třeba to tetování - mám teorii, ale nepotvrzenou), a pseudointelektualní scénář ani Natálka svým pověstným hekáním nezachrání. Jediné, co si zaslouží plus je hudba, bez které by snímek ani ty dvě hvězdy nedostal. A ten konec byl předvídatelný. Pchm...čekala jsem víc.

plakát

Debbie a její parťačky (2018) 

Nope. Feminizace čehokoli se u mě stále nesetká s pochopením. Debbie a Danny (a jejich rodiče, kteří očividně znali jen jedno písmeno v abecedě), jsou možná rafinovaní lupiči, ale mám ráda svého George Cloonehyho hezky učesaného, elegantního a bez prsou. Jsou to prostě Dannyho parťáci v sukni! Opět ta stejná písnička, nic nového, nic světoborného. Chválím tak maximálně nápad s 3D tiskárnou. Kdyby tohle byl první film, řekla bych si, že to bylo fajn. Ale je to kopie a to mě zklamalo.

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Musela jsem shlédnout dokumenty o natáčení a několik rozhovorů, aby se mi film začal líbit. Nějakých 70%, pokud přeskočím všechny scény s Maisie. Docela se jen bojím toho, o čem bude trojka. Jestli tam do té malé holky strčí dinosauří DNA a ona bude tou "matkou", kterou už Blue být nemůže, protože má kontaminovanou krev, tak mě asi střelí.

plakát

Pračlověk (2018) 

Fotbal jsem začala respektovat až poté, co jsem poznala manžela, takže mé znalosti jsou minimální. Ale dokážu si představit, že zde bylo hned několik narážek, u kterých by se fotbalový fanda zasmál. Já ne. Bylo to tupé. Až se divím, kolik jmen se tomu upsalo.

plakát

Rudá volavka (2018) 

Dokážu si představit, že mužské publikum to ocení ještě více, ale i tak...ou je :D Trochu dlouhé, ale ne nudné. Krvavě naturalistické, a po dlouhé době se na plátně opět objevují cigarety. Špiónský film podle mého gusta, navíc ve své chladné surovosti. Sice tam na Rusko poněkud málo mluvili rusky (rozuměj vůbec), a hlavní postava měla i celkem dost štěstí, avšak Jennifer mě jen víc a víc utvrzuje v tom, že musím přehodnotit svůj prachem a pavučinami pokrytý žebříček nejoblíbenějších hereček.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Nejvíc Star Wars film za posledních několik let. Spokojenost, a to jsem šla do kina prakticky s odporem, protože stále bytostně odmítám uznat Aldena jako Hana a stále si myslím, že ho měl hrát Anthony Ingruber.